Divergent

Divergent | 2 | Stencee (by Stencee :D)

4. dubna 2015 v 18:00 | Sτεncεε

PŘEDCHOZÍ KAPITOLA




2

STENCEE

Ta mírumilovná mi připadá docela sympatická, ale stejně nechápu proč lidé jako oni přecházejí do Neohroženosti. Samozřejmě netvrdím, že já tady zapadám. Je to věc názorů.
Zaslechnu kus rozhovoru Christiny, mé kamarádky, která je z stejné frakce jako já a dalšího kluka z Mírumilovnosti. "K tomuhle mě nikdo nedonutí," prohlásí. " "Musíš," pobídne ho Christina. "jinak jsi skončil. No tak bude to v pohodě." V tento moment mi dojde k čemu za chvíli dojde. Budeme muset skočit tentokrát z vlaku. Z mého zamyšlení mě vytrhne až fakt, že Christinu bere za ruku pro mě neznámý škrob a připravují se ke skoku. Neváhám, porvu Katelyn a stáhnu ji sebou dozadu. Nenamáhám se s vysvětlením, ona to již pochopila. "Raz... dva... tři!" odpočítá škrob. Všichni čtyři se rozběhneme a skočíme.
Bolestivě dopadnu a štěrk se mi zabodne do kolen. Christina se rozesměje: "To byla švanda." Zavřu oči a snažím se zorientovat. To by bylo, ale co bude teď?
"Poslouchejte! Moje jméno je Max a jsem jedním z předáků vaší nové frakce," ozve se mužský hlas. Ohlédnu se po Katelyn, která už směřuje k hloučku nováčků. Vydám se tam taky. Teda, spíše tam dokulhám, protože mě hodně bolí kolena.
Přeslechnu větu Maxe, ale její význam mi dojde hned, když se zeptá dívka ze Sečtělosti. "To jako chcete, abychom z tý římsy skočili dolů?" Zvednu se na špičky, protože se snažím dostat alespoň malý výhled na díru.
"Přesně tak," ubezpečí ji Max. "Je tam na dně voda nebo něco?" "Těžko říct," zvedne Max obočí. Všichni mlčky stojí a nikomu se skákat nechce. Co když je to past?! Škrob vykročí směrem k římse. Spadne mi brada. Škrob, aby šel první? Sundá si svůj kabát, nebo co to vlastně odevzdaní nosí a mrští ji po mladíkovi ze Sečtělosti. Vyleze na římsu a skočí.
Není slyšet výkřik ani dopad, ale předpokládám, že to přežila. Snažím se sebrat odvahu. Trvá mi to, ale nakonec se vydám v před. Jsem třetí v pořadí, přede mnou totiž skočila Christina.
Dole mě zachytí síť. V krvi mi proudí adrenalin a já si tu chvíli užívám, dokud mi někdo pomůže vymotat se ze sítě. Nevypadá o moc starší než já, asi tak o dva roky. Zeptá se mě na jméno. "Jmenuju se Stencee." "Fajn, přidej se k Tris a Christině," kývne hlavou směrem k nim. Pak nahlas křikne: "Třetí skokan - Stencee."
"Zvládla jsi to, Sten!" zavolá na mě Chistina. "Už to tak bude," usměju se. "Ty jsi Tris, že?" zeptám se. "Jo," odpoví. Postavím se mezi ně a čekám až dopadne Katelyn.

Divergent | 1 | Katelyn (by Kaucus)

29. března 2015 v 21:45 | Sτεncεε


1.
KATELYN

Mezi těmito lidmi... připadám si jako černá ovce. Vlastně, nikdy jsem nikde nebyla součástí nějaké větší skupiny lidí. Nebo vůbec nějaké skupiny lidí. Už jako dítě jsem byla od ostatních odloučená. Zatímco ostatní si hráli já jsem seděla u stromu na docela vysokém kopci a vyhlížela kolemjedoucí vlak. Moje matka si myslela že se ostatních bojím. Nebyla daleko od pravdy.
"Opravdu zajímavé, lidi z mírumilovnosti se tady tak často nevidí," uslyším a ohlédnu se. Uvidím vedle sebe dívku zřejmě stejně starou jako já. Její oči jsou černé. Jako ta ovce. "Každopádně by mě zajímalo jestli to u nás zvládneš. Lépe řečeno, vůbec cestu k nám." ušklíbne se a já se pousměju.
"Říkala jsem si, že zkusit něco nového by mi prospělo." dívka se na mě chvíli zamyšleně dívá a pak se zasměje. "Opravdu? Tak tedy," natáhne před sebe ruku. "Lucy." nechápavě se na ní podívám. "Co? Vy si v mírumilovnosti nepodáváte ruce? Neříkej, že jste až takové bačkory..." zavrtím hlavou. "Ne, ale já si nikdy s nikým nepodala ruku." Lucy se znovu zasměje. Na někoho z neohrožených se zdá milá. "Promiň, zapomněla jsem že bačkory jsou tady škrobáci."
Tahle poznámka rozesmála i mě. Lucy si dá nataženou ruku v bok a rozhlédne se. "Každopádně by jsme už měli jít. Nechceme aby nám ostatní utekli, že?" Všimnu si že všichni neohrožení vstávají a odbíhají pryč. "Tak se tedy uvidíme ve vlaku... ehm?"
"Katelyn." řekla jsem a Lucy přikývla a odběhla.

Pokusila jsem se ostatní doběhnout, ale marně. Zřejmě vysedávání a vyhlížení vlaku nebyl dobrý koníček. Nikdy jsem tak dlouho neběžela. Vítr který mi foukal do obličeje způsobil, že mi začali slzet oči. I dech jsem začala pomalu ztrácet. Uslyším zavýskání vlaku. "Snad nechtěj, abychom taky naskočili?" uslyším někoho říct, ale to už ostatní neohrožení naskakují do vlaku.
Je to jako by mi někdo vrazil do plic kůl. Všechno mě bolí, nemůžu popadnout dech a teď mám naskočit na vlak. Musím uznat, že je to na jednu stranu velmi vzrušující al na druhou stranu se mi do toho vůbec nechce. Rychle vyběhnu za vlakem. Skoro všichni už naskočili. Minu nějakého kluka ze sečtělosti a natáhnu ruku ke dveřím od vlaku. Nedokážu to, je to nemožné. Do očí se mi nahrnou slzy. Byla to blbost přidat se k neohroženým. V tom ucítím jak mě někdo popadne za ruku.
Ani jsem si neuvědomila jak jsem se sem dostala. Všechno se to seběhlo až moc rychle. Byla jsem uvnitř, mezi ostatními. Podívám se na svého zachránce. Byla to dívka, dívka z upřímnosti. "Nemáš zač," řekne a podívá se ven. "Děkuju." řeknu. "Hm, nevím co vás to napadá. Vy mírumilovní nejste na tohle stavění. Měla jsi zůstat doma a sázet brambory nebo co to tam děláte." otočí se na mě. "Jak se jmenuješ?" nejdřív se rozhlédnu a prohlídnu si lidi kolem sebe. Většina z nich jsou sečtělí a upřímní. Ostatní jsou neohrožení. "Katelyn." řeknu tiše a dívka přikývne. "Stencee, ale říkej mi Sten."
Věděla jsem, že neohroženost nebyla nejlepší volba pro někoho jako jsem já, ale za jediný den jsem se seznámila s více lidmi než za celý svůj život. To je, alespoň si to myslím, dobrý začátek.

Divergent - Prolog

28. března 2015 v 22:31 | Sτεncεε
S Kau - mou kamarádkou, kdo by nevěděl - jsme fanynky Divergentní série, toho si už možná někdo všiml. Protože jsme pošetilé, tak jsme se rozhodly přidat do Divergence čtyři nové postavy a psát to z jejich pohledu. Ti, co Divergenci nečetli/neviděli si to můžou přečíst
taky, ale možná pár věcí nepochopí.
Katelyn a Lucy píše Kau, Sten a Elizabeth píšu já.
_____________________________________________

Stencee Dixon (upřímnost → neohroženost)
věk: 16
povaha: drzá, laskavá, odvážná
popis: kontaktní čočky, dlouhé hnědé vlasy, zelené oči
rodina: matka a bratr
známosti: Christina
strachy: strach z toho, že se stane zločincem; strach z přecházení mostů; strach ze zasažení bleskem; strach ze šplhání; strach z noci,tmy,ticha; strach z udušení; strach z toho, že ji někdo sleduje

Katelyn Spradley (mírumilovnost → neohroženost)
věk: 16
povaha: veselá, ustrašená, (někdy) odvážná
popis: modré oči, blond vlasy
rodina: matka, bratr, sestra
známosti: -
strachy: Erica, uzavřených prostorů, tance, strach z výsměchu, strach z myší, bratra, neschopnosti, krve

Elizabeth Oxford (sečtělost → neohroženost)
věk: 16
povaha: přátelská, chytrá, divergentní
popis: brýle, blond vlasy, hnědé oči
rodina: otec
známosti: Will
strachy: strach z koček, strach z klaunů, strach z netopýrů, strach z fotografování, strach z přeměny na vlkodlaka, strach z únosu

Lucy Jones (neohroženost)
věk: 17
povaha: přátelská schizofrenická, nebojácná
popis: černé vlasy a oči
rodina: -
známosti: Eric, Čtyřka
strachy: smrti, ztráty svých blízkých, samoty, výšky, zklamání, z ptáků, pádu

PROLOG
STENCEE

"Stencee Dixon," zvolal mužský hlas mé jméno. Asi Marcus, nevím jak se jmenoval. Vstala jsem a pohlédla na svou matku. Tvářila se, že je jí to jedno. Ostatně, jako vždy. Vykročila jsem směrem k mísám. Ještě jednou jsem pohlédla na matku. Usmála se takovým tím vynuceným úsměvem a já se začala třást.
Když už jsem konečně došla, zvedla jsem nůž a podívala se na mísu neohroženosti. "Je to má volba a já s ní můžu udělat cokoliv," pomyslela jsem si a přiložila jsem nůž na dlaň. Zavřela jsem oči a prudce jsem trhla rukou. Ozval se povyk neohrožených a já věděla, že je to začátek konce.


KATELYN

"Katelyn Spradley." Uslyšela jsem své jméno a vstala tak rychle, že jsem se praštila do kolene. "Au!" řekla jsem a podívala se na otce, který se nervózně usmál. Úsměv jsem mu opětovala. Hluboce jsem se nadechla a vyrazila vstříc svému osudu.
S nožem v ruce jsem se podívala na může stojícího vedle misek. Není to ten muž, co bil svého syna? No, to je jedno. Nůž jsem si přiložila na dlaň a řízla se. "Teď nebo nikdy," prohlásila jsem tiše a sledovala kapku krve spadnout mezi žhavé uhlí.
Jsem neohrožená!

ELIZABETH

Sedím se zavřenými oči a čekám až pan Eaton vyřkne mé jméno. Skoro ani nedýchám. Mám si vybrat, ale co? Sečtělost, protože jsem přirozeně chytrá a je to má rodná frakce? Mírumilovnost, protože jsem přátelská a nerada se s někým hádám? Upřímnost, protože nelžu? Vím jediné, odevzdanost ne. Nikdy bych nedokázala být nesobecká. A Neohroženost? Tu frakci, kterou obdivuju nejvíc, za odvážné činy pro ochranu města? Chtěla bych být jako oni, ale trochu se toho obávám.
"Elizabeth Oxford," rozezní se po celém sále. Slyším jen bušení svého srdce. Zkouška mi měla ve výběru pomoct a ne ho ztížit. Nepřeji si být divergentní, prostě ne. Moc dobře vím co to znamená a také si jsem jistá, že to nebudu mít lehké nikde.
Má krev smáčí znaky neohroženosti - ohnivé uhlíky.

LUCY

"Lucy Jones." Uslyším své jméno a hrdě vstanu. Urovnám si triko a stoupnu si k miskám. Pohrdavě si prohlédnu Marcuse Eatona a nožem se říznu. O tom, do jaké frakce jsem plánovala jít nebyl ani na sekundu pochyb. Neohrožená jsem se narodila a neohrožená taky zemřu. Několik kapek krve dopadlo do uhlí a ozval se ten známý neohrožený křik. Vítězoslavně jsem se usmála a šla si sednout.
 
 

Reklama