Divergent

Divergent | 17

8. října 2015 v 6:00

STENCEE


Začíná druhá fáze! Dneska se cítím zvláštně odpočatě a plná energie připravená na to, co se bude dít. Bohužel, očekávala jsem něco zajímavého, ale momentálně sedíme v chodbě a můžeme se jen dohadovat co je za zavřenými dveřmi. Teď už my i rodilí Neohrožení máme výcvik společně. Takže je tu i Lucy. "Ahoj," zamávám na Lucy. Vedle mě sedí zamyšleně Katelyn. Nevypadá, že by se chtěla pochlubit nad čím a tak se ani neptám. Kolem nás probíhá konverzace. Vypouštím ji z uší, stejně se jen Peter chlubí svým prvenstvím, nezaslouženým. Je to jen obyčejný vrah.
Čtyřka si pomalu začne postupně volat nováčky. Pak přijdu na řadu. Zhluboka se nadechnu a usměju se. Nenapadá mě pádný důvod proč jsem se usmála, snad stačí to, že mám dneska vážně dobrou náladu.
Čtyřka za námi zaklapne dveře. Stojím před polohovacím křeslem a nějakým přístrojem. Simulace. "Půjde o to, postavit se svým strachům. Chceš vysvětlit detailněji jak co funguje?" zeptá se Čtyřka. Vzhlédnu k němu. "Ne, děkuji, stejně bych to asi nepochopila."
"Není to tak těžké jak to vypadá."
"Simulace nebo to jak funguje?"
"To, jak funguje. Simulace tohoto druhu jsou docela náročné. Sám to vím moc dobře. Posaď se. Píchnu ti injekci se sérem. Možná to trochu štípne." Poslechnu a sednu si. Čtyřka mi píchne injekci do krku. Bolestí se zamračím. "Tvá halucinace bude trvat tak dlouho, dokud se neuklidníš - to znamená, dokud ti neklesne tep a nezačneš normálně dýchat." Přikývnu, začne mi bušit srdce a pocítím strach. Zavřu oči.
Když je znovu otevřu, už nesedím v křesle. Držím se provazu, který se semnou kolébá několik metrů na zemí. Nebojím se té výšky, ale myslím, že když se pustím tak se zabiju, rozmáznu se na zemi jako skvrna. Rozfouká se vítr a já se musím víc přidržet. Tohle není sranda. Ruce se mi chvějí, moc dlouho se neudržím. Vítr zažehne jiskru a provaz začne pomalu hořet. Už mi to dochází, musím šplhat. Takhle špatně strachem mi ještě nebylo. Motá se mi hlava a srdce mi bije jako o závod. Na uklidnění nepřijde ani pomyšlení. Jestli nechci uhořet, musím překonat strach ze šplhání. Zvednu nohy a kotníky se pořádně ukotvím. Odlepím jednu ruku a dám ji nad druhou. Vítr mi rozcuchává vlasy. Snažím se dohlédnout na konec provazu, ale nade mnou je mlha. Vypadá to, že budu šplhat už navždy. Nadechnu se a pomalu začnu ručkovat.
Když zahlédnu plošinu, výstupní stanici mého utrpení, chce se mi plakat. Bude to trvat ještě dlouho. Už nemůžu. První slza smočí mou tvář. Horší už to být nemůže. Ani ruce se mi klepat nepřestaly. Oheň mě začíná pálit na nohou. Výš už se prostě nedostanu. Je mi špatně a horko. Dýchá se mi z kouře hodně špatně, ale snažím se dýchat pravidelně. Zavřu oči a snažím se ovládnout strach. Musím se zachovat neohroženě a vyšplhat to. Pomalu začnu znovu ručkovat.
Hlubokým nádechem vyskočím z křesla. Čtyřka mě zastaví. "Klid, už jsi zpátky." Pořád se chvěju a mám pocit, že stále šplhám. "Byla jsi tam osmnáct minut, což myslím, že není špatnej čas," otočí se k přístroji. "Vážně? Zdálo se mi, že tam jsem celou věčnost," utírám si slzy.
"To nejsi sama. Je čas na dalšího. Jestli chceš můžeš jít zadními dveřmi."
"Děkuju," zahledím Čtyřkovi do očí a na malou chvíli se v nich ztratím. Pak chytnu za kliku a vystoupím z místnosti. Upravím si oblečení a vzdychnu. Můj srdeční tep je stále rychlý a to jsem si myslela, že už jsem se uklidnila.

KATELYN

Pořád si v hlavě probírám co se stalo. I přesto, že bych si měla dělat starosti s druhou fází je to jediný věc co mi leží na mysli. Hluboce se nadechnu a všimnu si, že se Stencee nevrátila. "Kam šla?" podívám se na Lucy, která zamyšleně sledovala strop. "Co? Nevím, asi zadními dveřmi." Zajímalo by mě, odkud ví, že tam zadní dveře jsou. No, to je teď jedno.
"Katelyn." Ttrhnu sebou a podívám se na Čtyřku stojícího ve dveřích. Nervózně polknu a vejdu do místnosti. Čtyřka se na mě otočí. "Jo to jsi ty... tak si sedni." Posadím se a rozhlédnu po místnosti. "Můžu se zeptat...?" řeknu a Čtyřka si prohlídne injekci kterou drží v ruce. "Ano?" Podívám se na něj. "Je to tak strašné, jak jsem slyšela?" Čtyřka pokrčí rameny. "Záleží, co jsi slyšela. Teď to trochu štípne." přiloží mi injekci na ruku a vpustí do mě její obsah. "Halucinace trvá tak dlouho, dokud se nezklidníš... To znamená, dokud ti neklesne tep a nezačneš normálně dýchat." Přikývnu a zavřou se mi oči.
Když je otevřu stojím v lese. Kolem slyším smích a výkřiky. Ať přestanou! Rozběhnu se rovně a ruce si položím na uši a zavřu oči. Ať přestanou! Uslyším výstřel a do břicha mě udeří palčivá bolest. Položím si na místo bolesti ruku a pak se na ní podívám. Krev. Zaječím a všechny hlasy utichnou. "A co když jí to nedovolím?" další výstřel a tentokrát mě udeří do ramene. Zaječím znova. "Jak se tomu říká... ehm... vzpoura?" Další výstřel, který mě tentokrát udeří do nohy. To už neječím, ale přímo vřeštím a z očí se mi vyderou slzy. Otevřu oči a uvidím před sebou stát Erica se zbraní. Hlaveň zbraně mám namířenou k čelu.
"Poslední slova?" řekne a ušklíbne se. O tohle jde? Postavit se Ericovi? To přece nemůže být můj strach. Vždyť, to umím. "Ne." řeknu, zhluboka se nadechnu a podívám se Ericovi zpříma do očí.
Vyskočím z křesla a Čtyřka mě chytne za ruku. "Klid, už jsi zpátky." řekne. "Byla jsi tam 19 a půl minut. To, asi, není tak špatný." Řekne a já přikývnu.

Divergent | 16

1. října 2015 v 6:00

STENCEE

Je po večeři. Za pár minut se s největší pravděpodobností dozvím, že je ze mě odpadlík. Teda ne úplně, ještě záleží na úspěšnosti lidí, kteří se zde narodili.
Tabulka se jmény se opírá o Čtyřkovu nohu, ale čelem ke stěně, abychom výsledky neviděli. Překvapivě nejsem nervózní. Už jsem se s tím smířila.
"Pro ty z vás, kteří právě přišli: vysvětluju, podle jakého systému jsme vás hodnotili. Po prvním kole zápasů jsme vás seřadili podle vašich schopností, Počet bodů, který jste v každém zápase získali, závisí nejenom na vaší úrovni, ale i na úrovni vašeho soupeře. Když jste se zlepšili nebo když jste porazili soupeře vyšší úrovně, dostali jste víc bodů. Zbytečně kruté zacházení se slabším vás o body připravilo. To je zbabělost. O další body přišel ten, kdo prohrál zápas se soupeřem s daleko nižším hodnocením. Druhá fáze výcviku má větší váhu než první. Je to proto, že bezprostředněji souvisí s překonáním zbabělosti. To jinými slovy znamená, že kdo už teď skončil mezi posledními, má jen mizivou šanci vypracovat se mezi nejlepší." Všechny jeho slova mi stojí v hlavě stejně jako tlukot mého srdce. Prosím, dejte mi šanci.
Dělicí čáru nakreslíme až zítra," informuje dál Čtyřka. "Nebudeme nijak přihlížet k tomu, že někdo přestupoval a někdo ne. Mezi odpadlíky se můžou ocitnout čtyři z vás a z druhé skupiny nikdo. Nebo naopak. Nebo můžete být jakkoli nakombinovaní. Tak, to by stačilo. Tady jsou výsledky."

EDWARD
PETER
WILL
CHRISTINA
MOLLY
TRIS
ELIZABETH

Elizabeth je na sedmém místě, nebyla nejsilnější, ale pár lidí porazila. Jsem šťastná i za ní.

DREW
STENCEE
KATELYN

Tomu nevěřím. Zavřu a otevřu oči. Nejsem poslední a Katelyn také ne. Slzy štěstí mi smáčí
obličej. Kate se usmívá.
AL
MYRA

Díky bože. "Stencee, my jsme to dokázaly!"
"Mohla jsi být přede mnou, kdybych tě neporazila v posledním zápase," zatvářím se provinile.
"Jo, ale ty bys byla kvůli tomu na konci."

Vzbudí mě, když se v pokoji rozsvítí světla. Panebože! Pomalu se rozmrkávám, ale to co jsem viděla, jsem si jistá, že to bylo skutečné.
Edward, krev, nůž v oku.
Myslím, že nejsem jediná, která ví, kdo je za tohle zodpovědný. Peter. Katelyn se na své posteli posadí. Střepe ji zimnice. Taky to nechtěla vidět. Momentálně nemám sílu jim jít pomoct, ale bojuju s tím. Nakonec se zvednu a jdu blíž. Vážně jsem to udělala.
"Mám vám s něčím pomoct?" zašeptám. Zrovna přijde ošetřovatelka a Edwarda odnesou pryč.
"Pomůžeš mi to tady uklidit?" zeptá se Tris. Je opravdu statečná, celou dobu Edwarda utěšovala. "Samozřejmě." Christina nám donáší papírové ubrousky a ty nasáklé krví vyhazuje do koše. Katelyn musela na čerstvý vzduch.

Je to definitivní, prošly jsme první částí. Edward odešel pryč s frakce a Myra šla s ním. Z místních vypadli dva. Vzhůru do druhé části!
Dneska máme volný den abychom si odpočinuli, mě to docela bodlo, protože potom v noci už neusnula.
Na obědě si všimnu, že za Tris přišel nějaký kluk a později za ním Tris vyběhla. Ta se má, že po tak těžké noci může vypadnout ze základny. Mě něco takového nikdo nenabídnul.
Vzpomenu si na včerejší Elizabethino přiznání. Samozřejmě si to s Kate necháme pro sebe, ale měla by si dávat pozor, velký. Zajímalo by mě, jestli je v naší skupině jediná, kdo je Divergentní.

KATELYN

Nechápu jak může někdo něco takového udělat. Tolik krve jsem v životě neviděla. Bylo jasné kdo to udělal, ale ne proč. Možná proto, že je to prostě parchant. Když se vrátím zpátky, po krvi nejsou skoro žádné stopy. Oddychnu si a raději si lehnu a usnu.

Na obědě se mi nechce jíst. Jenom se přehrabuju v jídle a čas od času se napiju. To, že je Elizabeth divergentní mě docela překvapilo. Popravdě, nikdy jsem moc nevěděla co to znamená. "Katelyn? Jsi v pohodě?" zeptá se mě Stencee. Neodpovím jí, jenom souhlasně přikývnu. "Jsi si jistá? Není ti blbě?"
"Ne, jsem v pořádku." Je mi špatně. Sice jsem se dostala, teda v první části výcviku, ale i přesto mi nebylo jasné jestli je to dobře nebo špatně. Všechno mě bolí, mám strach, třese se mi ruka ani nevím z čeho a přestávám jíst. Vždycky když mi bylo v mírumilovnosti špatně, nebo jsem byla smutná tak jsem si zpívala. Kdybych tady začala zpívat, asi by mě někdo odstřelil. "Asi se půjdu projít." řeknu a vstanu. Stencee přikývne.

Byla jsem ráda, že nám dali volný den. Jednou za tuhle dobu jsem se mohla jen tak procházet a nic nedělat. Posadím se na zem a obejmu svoje nohy. Chce se mi brečet, ale to by mi k ničemu nebylo. Netušila jsem, že by mě něco mohlo takhle vyvést z rovnováhy, ale když jsem viděla Edwarda s tím nožem v oku... nešlo to.
"Překvapená že postoupila?" uslyším známý hlas a zvednu zrak na Erica se založenýma rukama. "Trochu." řeknu klidným hlasem. Moje nenávist k Ericovi trochu ustoupila po tom co mému bratrovi vrazil pěstí. Ale stále mi v hlavě leží to, jak mi zlomil žebra. Eric se vedle mě posadí. Nechápavě se na něj podívám. "Myslela jsem, že máte lepší věci na práci než tady vysedávat se mnou."
"Měl sem," ušklíbne se. "ale pak mě napadlo, že odstřelovat lidi mi nikdo nepovolí." nečekaně mě jeho věta rozesmála. Teď už jen čekám na to, až mi zase něčím zlomí žebra. "Upřímně jsem si myslela, že mě nenecháš postoupit." Eric nadzvedne obočí. "Pročpak?" pokrčím rameny. "No, byla jsem na tebe drzá a tak různě, a ty vypadáš jako velmi výbušný člověk."
"Výbušný, možná, ale to není důvod nenechat tě projít," řekne Eric a pokrčí rameny. "Navíc, někdo s takovým talentem na střílení tu ještě nebyl. Kdo ví co z tebe bude za..." Eric se zarazí. Na něco si vzpomněl? "Za?" zeptám se a Eric mávne rukou. "Za pár let." Proč je mi najedou tak teplo? Eric se na mě podívá a usměje se. Když si to tak uvědomí... sedím vedle něj tak blízko. Je to docela... divný.
"Chodíš momentálně s někým?" vyletí najednou z Erica a já se zarazím. "Co? Ne..."
"Dobře." odpoví Eric nakloní se ke mně a... políbí mě. Vytřeštím na něj oči. Co to sakra...?!

Divergent | 15

24. září 2015 v 6:00

ELIZABETH

"Elizabeth, drahoušku," přivítá mě otec. "Otče," pohnu hlavou na pozdrav. "Nemůžu se zdržet dlouho. Máme u nás něco rozdělaného, ale chtěl jsem tě vidět."
"Děkuji, že svůj cenný čas plýtváš na návštěvě své dcery."
"Nebuď taková, vždyť víš, že na tebe jsem si našel čas vždy."
"Já vím. Na čem teď děláte?"
"To ti nesmím říct, je to tajné. Ale již brzy se to dozvíš. Hodně štěstí s výcvikem."
"Děkuji."
Odešel. S otcem jsem nikdy neměla nejlepší vztah, ale navzájem jsme se tolerovali. A poté co zemřela matka to bylo ještě horší. Skoro celý rok jsem se mu nemohla podívat do očí. Protože zemřela jeho vinou. Snažím se tuto vzpomínku setřást z hlavy, ale místo toho se mi nahrnou slzy do očí. Přikryju si obličej rukou a dojdu si sednou. Nemůžu se uklidnit.
"Ale proč to udělal?"
"Jak to mám vědět? Asi mu přeskočilo." Uslyším a podívám se před sebe. Dívka s blond vlasy a modrými oči se na mě podívá. Pak zaklepe Stencee na rameno, aby se na mě taky podívala.
"Elizabeth, co se stalo? Nikdo za tebou nepřišel?" Stencee si sedne vedle mě.
"To není můj případ. Ale možná by to tak bylo lepší," doufám, že mě přes mé vzlykání.
"Horší než můj bratr to být nemohlo."
"Ono nejde o to, že zamnou ta osoba, můj otec přišel, ale o to, co se stalo před čtyřmi roky," utírám si slzy do rukávu.
"Jestli o tom nechceš mluvit, nemu-" "Umřela mi máma, jeho vinou," skočím ji rychle do řeči. Napadne mě další vlna slz a vzlyků.
"Vem si příklad ze Čtyřky, ten to taky v životě neměl lehké." Já i Stencee se na ni nechápavě podíváme. "Co?" Stencee se postaví na nohy. "K tomu se váže historka z předvčerejška."
"Musím vám něco říct," zničeho nic ze mě vyletí. "Je to důležité a nikdo kromě mě a té ženské u zkoušky to neví. Bojím se. A nemám to nikomu říct... možná se mi uleví, když vám to řeknu. Jsem DIVERGENTNÍ."
Je to venku. Teď je na nich dvou jak se zachovají.

LUCY

V den návštěv mi vždycky bylo divně. Sledovat, jak se přeběhlíci setkávají se svými rodinami bylo zároveň radostné a zároveň smutné. Přece jen, možná je to naposledy co se navzájem vidí. Když nad tím přemýšlím, mám se ze všech nejlíp. Nemám rodiče, sourozence, nic, nad čím bych si musela lámat hlavu. "Už zase tady sedíš s hlavou sklopenou a vzlykáš nad svým bídným životem?" otočím se a uvidím za sebou stát Erica.
"Já nevzlykám... copak na to vypadám?" Eric pokrčí rameny. "Ne, ale vypadáš, že trucuješ." povzdychnu si a rukou se opřu o zábradlí. "Tobě nechybí tvoje rodina, sourozenci nebo přátelé ze sečtělosti?"
"Ne." To byla rychlá odpověď. Všimnu si, že Katelyn a Stencee sedí u nějaké holky která vypadá deprimovaně. Možná jí nikdo nenavštívil. Její rodina se na ní vykašlala. Zajímalo by mě, jestli je lepší mít rodinu, který se o mě nezajímá, nebo nemít žádnou rodinu. "Takhle dlouho nad něčím přemýšlet, to mi k tobě nesedí." ozve se znova Eric. "Myslíš, že když nemám rodinu, že semnou není něco v pořádku?"
"Proč by s tebou nemělo být něco v pořádku? Podívej se, já jsem tu dva roky bez rodiny a jak úžasně jsem dopadl."
"Jasně..."
"Navíc, máš přece mě." udiveně se na Erica podívám. "Jsem lepší než jakýkoli příbuzný."
"To řekni Katelyn, pak se pobavíme." Eric se ušklíbne a bez dalšího slova odejde.

Na večeři jsem nešla. Raději se projdu po jámě a vyčistím si hlavu. Večer je vždycky takové ticho. Po chvíli procházení se uvidím opodál sedět Katelyn. "Kate, nazdar." řeknu nadšeně a doběhnu k ní. Vypadá zamyšleně. "Ahoj." řekne a usměje se. "Nad čím přemýšlíš?" řeknu a sednu si vedle ní. "No... přestávám pomalu chápat co se kolem mě děje."
"Vítej v týmu... Navštívil tě dneska někdo?" nechtěla jsem se na to zeptat, ale prostě mi to nedalo. "Ano, můj bratr." řekne, ale tváří se nervózně. "A?" Kate pokrčí rameny. "Přišel, něco řekl, Eric mu vrazil pěstí a odešel." Vytřeštím na ní oči. "Co?! Eric mu vrazil pěstí?! Tak tohle už je přes čáru! Až ho uvidím tak..."
"Ne! počkej!" řekne Kate. Nechápavě se na ní podívám. "On... Můj bratr mi chtěl ublížit a Eric mu to zatrhl." nadzvednu jedno obočí. "Eric mu to zatrhl? Seš si jistá?" Kate přikývne. "Upřímně, kdyby nebylo jeho, asi mám o jednu jizvu víc." Že by Eric něco takového udělal? Předtím to s těmi žebry, teď tohle. "Eric mě překvapuje čím dál víc."
"Mě taky." Kate pokrčí rameny. "Každopádně, proč nejsi na večeři?"
"Nemám hlad." Myslím, že si s Ericem budu muset promluvit. Přijít na kloub tomu, co dělá. Možná mu už definitivně hráblo.

Divergent | 14

17. září 2015 v 6:00

KATELYN

Nejsem si jistá jestli to moje žebra ještě déle vydrží. Ovšem, ke Stencee jsem nenávist necítila. To spíš k Ericovi. On neměl důvod mi je zlomit. Ale netrápí mě jenom zlomená žebra. Dneska je návštěvní den. Otevřu oči a všimnu si, že se všichni v tichosti převlékají. Do místnosti vstoupí Eric. "Poslouchejte," křikne. "chci vám dát pár rad ohledně dneška. Pokud za váma nějakým zázrakem někdo vůbec přijde." všechny si nás prohlídne a ušklíbne se.
"O čemž pochybuju, uděláte nejlíp, když s nima nebudete moc bratříčkovat. Bude to tak pro vás i pro ně lepší. Frázi 'nejdřív frakce, potom krev' tady bereme velice vážně. Připoutanost k rodině svědčí o tom, že vás pobyt mezi náma netěší, jak by měl, a to je ostuda. Řekl jsem to jasně?" Zní to jako by nám vyhrožoval. Takže nám nejspíš vyhrožoval. S těžkostí se zvednu z postele a rukou si přejedu po břiše.
"Hej, Kate." uslyším Stencee, která se posadí vedle mě na postel. "Ty ses ještě nepřevlékla?"
"Ne..." řeknu a povzdychnu si. "Tak by sis měla pohnout. Přece nechceš, aby na tebe tvoje rodina čekala věčně. Poslyš, nechceš nalíčit?" nechápavě se na ní podívám. "Nalíčit?"
"Ano, nalíčit. Přece jen, jsem ti uštědřila včera pořádnou ránu do obličeje a ty ostatní z minulých dnů se též úplně nezahojily... a tak mě napadlo jestli nechceš nalíčit." Nikdy jsem nebyla nalíčená. Moje matka se sice líčila, ale tyhle věci šly mimo mě. "No... já nevím."
"Ale prosím tě, převleč se a pak se za mnou stav. Jdu se nalíčit do koupelny." usměje se a odejde. Rozhlédnu se po místnosti. Polovina lidí už je pryč a ostatní ještě odcházejí.

Stencee mě nalíčila opravdu úžasně. Zakryla mi všechny jizvy i rány, a ještě přidala řasenku. "Tak vidíš." řekne a usměje se. "Vypadáš hned líp." Přikývnu a vyjdeme směrem do jámy. Jsem zvědavá jestli za mnou opravdu někdo přišel. I když jsem tomu sama nevěřila. "Hele! Támhle vidím svojí mámu!" řekne nadšeně Stencee a vypadá, že se jí do očí nahrnuly slzy. "Uvidíme se potom Kate, zatím!" řekne a odběhne.
Povzdychnu si. Nikde nevidím mámu ani tátu. Možná se opravdu rozhodli nepřijít. "To mě podrž..." uslyším a strnu. To ne. Chtěla jsem aby za mnou někdo přišel, ale on ne. "Takže to nebyl jen výmysl, že jsi šla do téhle frakce." otočím se a uvidím před sebou stát svého bratra. Je jen o trochu vyšší než já. "Ne." odpovím roztřeseným hlasem. "Slyšel jsem, že tady mají přísné přijímací zkoušky a že dokonce několik lidí nepříjimají."
"T-to je pravda."
"Tak co tu ještě děláš?" zasměje se. Ten jeho povýšenecký tón mi ani zdaleka nechyběl. Přeměří si mě pohledem. "Zhublas... ale počkej, co to máš s tváří?" rukou mi z tváře setře pudr kterým mi Stencee zamaskovala ránu, kterou mi včera způsobila. "Pudr, tch... ale podívejme se, sestřička dostala konečně to, co jí patří."
"Nech mě." řeknu tišeji než obvykle. "Co? Neslyším tě přes tvoji podřazenost." řekne a zamračí se. "Říkám, ať mě necháš být."
"Ať tě nechám být?" řekne naštvaně a pevně mě chytne za zápěstí. "Poslyš, možná si myslíš, že když si přestoupila tady, tak si hned můžeš vyskakovat. Ale já vím co jsi zač... jsi jenom malá, hloupá holka."
"Nech mě!" řeknu trochu hlasitěji, ale pořád moc potichu. "Poslyš, Katelyn."
"Ne! Ty poslyš, Alastaire, já už nejsem ta malá holka co se od tebe nechá buzerovat." Alastair se na mě udiveně podívá. "No počkej, však já tě naučím poslouchat." druhou ruku, kterou mi nedrtí zápěstí zvedne do vzduchu. Zavřu oči. Je to jako když jsem byla malá a omylem něco rozbila. Můj bratr, Alastair mě zbil. "Omlouvám se, že ruším vaši konverzaci," Nikdy bych nevěřila jak ráda ten hlas slyším. Otevřu oči. Vedle nás stojí Eric s neutrálním výrazem.
"Co chceš?" řekne naštvaně Alastair. Eric zvedne ruku do vzduchu a vrazí mému bratrovi pěstí. Co? Nechápavě se na Erica podívám. Ten se ovšem nedívá na mě, ale mého bratra. Alastair vstane a utře si krev u nosu. "Co si to dovoluješ?!"
"Omlouvám se, ale někdy mě do ruky chytne křeč." Usmála jsem se. Nikdy jsem nebyla tak nadšená. "Čemu se směješ?! Jen počkej ty...!"
"Jestli máte nějaký problém, obraťte se laskavě na jednoho z lídrů frakce."
"To mi věř, že obrátím! Kde nějakého najdu?!"
"No... nech mě přemýšlet... Těší mě jeden z lídrů frakce." Alastair vypadá, že za chvíli někoho zabije. "Fajn, ale já si na vás budu stěžovat." řekne a upraví si svůj oblek. "Jen si stěžuj." řekne Eric a založí si ruce do kapes. Alastair nás naštvaně obejde a odejde pryč. Nechápavě se podívám na Erica. "Proč jsi to udělal?" zeptám se nechápavě.
"Nemám rád tyhle namyšlený týpky ze sečtělosti." řekne a odejde.

STENCEE

"Kdo zamnou stojí, že se tam pořád koukáš?" moje mám pozvedne obočí.
"Eh... náš instruktor."
"Nechceš mě seznámit?" usměje se pobízejícím úsměvem.
"No... já nevím." Začnu hodně váhat, přece jen, je to Čtyřka.
"Ale noták." Když už se rozhoduju, že to udělám, Čtyřka se ohlédne Trisiným směrem. Také za ni přišla matka.
"Vypadá to, že budeme muset chvilku počkat."
"Tak možná někdy příště, jestli ti to nevadí, už bych šla. Musím ještě navštívit tvého bratra." Podívám se na ni sklesle. "Musím ti ještě představit mou kamarádku! Počkej tady!"
"Ale-"
Rozběhnu se ke Kate, která stojí úplně sama. "Přišel tě někdo navštívit, nebo tady jen tak stojíš?" zeptám se. "Můj bratr."
"A kde je?"
"Eric mu dal pěstí."
"Cože?!" Tohle mě hodně zaskočilo. "Podrobnosti mi řekneš potom, musím tě představit své matce, ale rychle, chystá se odejít, musí ještě navšívit mého bratra."
"Fajn. Mimochodem, můj bratr trochu zničil tvou práci na mém obličeji."
"To nevadí."
Moje matka už nedočkavě přešlapuje z místa na místo. "Tohle je Kate, Kate moje matka." Asi minutu se tam bavíme dokud kolem nás neprojde Čtyřka. Podívá se mi do očí a mé srdce vynechá úder. Bohužel nestihnu zareagovat, takže se s ním má matka neseznámí.
"Mami, je mi trochu špatně, asi bys už měla jít."
"Dobře, ráda jsem tě viděla." Na rozloučenou mě obejme.
"Kate, teď je správný čas na podrobnosti!"

Divergent | 13

10. září 2015 v 6:00

KATELYN

Poté co jsem Stencee odprovodila do pokoje jsem se rozhodla se projít. Mám takový pocit, že mě Eric seřve za to, že jsem nebyla na zábavnou aktivitu zvanou vrhání nožů. Rozhlédnu se po jámě. Nikdo nikde. To je dobře. Rukou si přejedu po břiše. Doktorka říkala, že jsem měla docela štěstí a že to nebyla tak tvrdá rána jak se mohlo zdát. Což mi přijde divné, myslím, že kdyby Eric mohl, tak mě rovnou odstřelí.
Ovšem, ve svém životě jsem nikdy nebyla na někoho tak drzá jak na něho. Nevím, možná má tohle prostředí na mě takový vliv. Nebo přímo Eric. "Hej," uslyším a otočím se. Uvidím tam stát Erica. jak za trest. "Zítra končí první fáze výcviku, a ty se vyhýbáš jednou z hlavních věcí v něm."
"Neměl bys být někde na výcviku?" už zase. Myslím, že si dovoluju moc, ale Eric si to vlastně zaslouží. "Takže jsme přešli k tykání? Tady si někdo zahrává s ohněm." řekne Eric, ale v jeho hlase není ani tak zuřivost jako posměch. To jsou asi jediné dvě věci, které on dokáže. "Byla jsem u doktora." odpovím mu na předchozí, nepoloženou otázku.
"Opravdu? Pročpak?" řekne a pomalu ke mně vykročí. "To... není tvoje věc." odpovím nevrle. "Není moje věc? Jsem jeden z velitelů, tak mám právo se dozvědět, co se během tréninku děje." v jeho hlase se opět objeví rozzuření. "Popravdě jsem si myslela, že si to vydedukuješ."
"A co?"
"Proč mám problém s žebry."
"Nic mě nenapadá."
"Tak přemýšlej."
"Ty mi chceš přikazovat ať přemýšlím?"
"Není to tak příkaz jako rozumná rada." Eric se zastaví těsně přede mnou. Upřímně mám z něho strach, ale při pomyšlení, že mi zlomil žebra, proti němu teď spíš cítím odpor. "Rozumná rada říkáš. Jediný kdo tu může dávat ROZUMNÉ rady, jsem já. A náhodou tu jednu pro tebe mám," Nahne se ke mně až máme obličeje těsně před sebou. "Neser mě." Nervózně polknu a Eric se na mě ušklíbne. "Hned je to lepší." Následně mě obejde a odejde. Zůstanu stát na místě. Mám takový pocit, že jsem si právě vytvořila noční můru.

Ještě jeden den a jsou tady návštěvy. Při té představě, že by mě přišel někdo navštívit znervózním. Všichni se začnou smát. Nechápavě se kolem sebe rozhlídnu. Peter a jeho společenství se hlasitě smějí. Ale čemu? Otočím se na druhou stranu od nich kde stojí Tris, dívka z odevzdanosti v ručníku. Nechápu, že je to baví.
Tris s Peterem ještě prohodí pár slov, kterým nerozumím a pak když se kolem něj pokusí Tris proběhnout, Peter ji strhne ručník. Obrátím oči v sloup.

Všichni už stojíme ve výcvikové místnosti a sledujeme Čtyřku zapisovat naše jména na tabuli. Jsem zvědavá ke komu mě přiřadí. Tris přiřadí k Molly. Molly je myslím ta jedna holka z Peterovi party. A ke mně... Stencee. "To snad nemyslíte vážně." vyletí ze mě. Nejsem si jistá jestli to dám. Stencee už není omámená jako předtím a moje žebra pořád bolí. Stencee se vedle mě postaví a šťouchne do mě loktem. "Poslyš, myslíš, že nám to dělají schválně?"
Vzpomenu si na Ericova slova a zamrazí mě. "Ano, určitě ano."
Když konečně dojdeme na řadu se Stencee se postavíme naproti sobě. Proč zrovna teď se mi nic nechce. Stencee proti mně vystartuje a pěstí mě udeří do ramene. Au. Oplatím jí to kopnutím do nohy, ale ještě předtím mě stihne praštit do tváře. Jednou rukou se za tvář chytnu. Což je chyba. Stencee napřáhne nohu a udeří mě s ní do břicha. Před očima se mi setmí a jediná věc, která se mi vybaví jsou ŽEBRA. Dopadnu na zem a do bezvědomí.

STENCEE


"Stencee je vítěz!" Probere mě Čtyřkův hlas ze zamyšlení. Zamyšlení nad tím jak provedu svůj další úder. Co jsem to udělala? Začnou se mi třepat ruce, tak si je složím na hruď, aby to nikdo neviděl. Stojím tam nad ležící Kate. Nehýbe se. Je v bezvědomí.

"Mohla jsem být jemnější," omlouvám se Kate. "V pohodě, však, alespoň jedna z nás se musí dostat do druhé fáze." Nadechnu se. "Chyba. Obě se tam dostaneme," snažím se naznačit úsměv.
"A jak prosím tě? Eric se mě snaží potopit."
"Proč?" Zamračím se.
"Trochu jsem si to u něho podělala."
"Teď mi řekni, kdo to nemá u Erica podělaný?"
"Ty."
"Já?"
"Ano. Včera jsi prý vrhala nože lépe než nadprůměrně a dneska si mi dala nakládačku, takže si myslím, že na tom nejsi tak špatně."
"Vážně jsem včera byla tak dobrá? A co se ještě stalo? Doufám, že nic co bych nemohla vrátit," zpanikařím. "Ale nic. A kdyby jo, tak ti to stejně neřeknu. Nechci aby ses cítila špatně."
"Něco mi říká, že s tím souvisí Čtyřkova minulost, ale nic víc si nevybavuju," přimhouřím oči a snažím vzpomínat.
"Úplně vedle," řekne Katelyn. Snaží se znít jistě, ale přece pocházím z Upřímnosti a poznám když mi někdo lže... nebo jen zatajuje pravdu.
"Fajn, teď ještě odpočívej, zítra je den návštěv a určitě nechceš, aby tě tvá rodina viděla takhle."
"Dobře," zaváhá. Myslí si, že za ni nikdo nepřijde? Blbost. Nemůžu si představit že by Kate někdo nemohl mít rád. Samozřejmě nepočítám Erica.

Divergent | 12

3. září 2015 v 6:00

LUCY

Když jsme dorazili zpátky do jámy, pořád jsem nemohla uvěřit tomu, že Eric zlomil Katelyn žebra. Opravdu v posledních dnech vypadal, že by si na někom potřeboval vybít zlost, ale i tak. Všichni přeběhlíci i odkojenci se rozešli. Dokonce i Eric už byl na odchodu, ale musela jsem si s ním prostě promluvit. "Hej, Ericu!" zakřičím na něj. Eric se otočí. "Co?" řekne nevrle. "No, slyšela jsem, že jsi někomu zlomil žebra." Ericův výraz v tváři se výrazně změní z nevrlého na překvapený. "Opravdu?"
"Ano. To ani nevíš?" Eric pokrčí rameny. "Nemám ponětí." To je poprvé, co jsem na Erica naštvaná. "Oh, opravdu?" řeknu a zamračím se. Eric nadzvedne jedno obočí. "Opravdu... teď mě omluv, ale chtěl bych se vyspat." Otočí se na odchod. Já ho ale chytím za rameno a otočím ho zpátky čelem ke mně.
"Víš komu?" Eric obrátí oči v sloup. "Komu?"
"Katelyn." Eric nadzvedne obočí. "Opravdu?" Jako by předtím neposlouchal a najednou zbystřel. A vůbec, on ví kdo to je? "Ty víš kdo to je?" Eric přikývne. "Jo, blondýna z mírumilovnosti co umí střílet." On si to opravdu pamatuje. "Pamatuješ si, jak se jmenuje odkud je, že je blondýna, ale že jsi jí zlomil žebra ne?"
"Žebra nejsou vidět."
"Mozek taky není vidět, ale já věřím, že ho máš." Eric si povzdychne. "Poslyš, je mi líto, že jsem jí zlomil žebra, ale opravdu se potřebuju vyspat." Počkat... on řekl, že mu je to líto? "Co?"
"Co, co?"
"Co?"
"Hele, nemám náladu se s tebou po večerech vybavovat. Uvidíme se zítra. Dobrou." Eric se otočí a odejde pryč. Nechápavě zůstanu stát. "Opravdu... je mu to líto? Co se to děje? No, možná je fakt unavený." pokrčím rameny a odejdu do svého pokoje.

STENCEE

Probudím se s poloprázdnou skleničkou v ruce. Přičichnu si k jejímu obsahu. No to snad ne. Ze mě je alkoholik? Zamyslím se, kde vlastně jsem. Nemůžu si vzpomenout. V hlavě mi běží nápady jako 'běž si lehnout, zůstaň tu a snad tě nikdo nenajde', ale bohužel zvítězí ten, který mi udává jednoduchý úkol: "Jen dopiju tu skleničku a půjdu do výcvikové místnosti." Zkusím se postavit, ale podlomí se mi kolena.
Když už se konečně dobelhám do ...kam? To je jedno. Eric na mě tázavě hledí, ale neptá se. To je dobře.
"První fáze výcviku zítra končí. Neuškodí, když si trochu připomenem, jak se bojuje. Dneska se naučíte mířit. Každý si vezměte tři nože. A nechte si kecy pro sebe. Čtyřka vám předvede správnou techniku."
Nikdo se nehne jen já si motavými kroky dojdu pro nože. "Teď!" Zavelí ostatním aby se taky hnuli.
Čtyřka nám začne předvádět hod nožem. Na tom nemůže být nic těžkého. "Nástup!" Eric
nám dá znamení.
Rozpřáhnu se a hodím, přičemž málem spadnu, moje nohy mě pod vlivem alkoholu neposlouchají. Stejně si pořád nemůžu vzpomenout, jak jsem se do toho skladu alhoholických nápojů dostala. toho skladu alkoholických nápojů dostala.
Trefila jsem terč. Přesný střed. A na to místo doletěl každý můj nůž. Říkala jsem si, že na tom nemůže nic být. Jedinému Alovi to nějak nešlo. A Ericovi se to samozřejmě nelíbí. "Tady nejsme na prázdninách, mladej. Potřebuješ brýle? Mám ti snad ten terč strčit až pod nos?"
Na pár sekund si zdřímnu ve stoje. Nikdo to naštěstí nezaznamenal.
Docela mě vyděsí Tris stojící před terčem a Čtyřky, který se chystá vrhat nože na ní. Příště bych usnout neměla, přicházím tím o zajímavý děj. O Tris se ale nemusím bát, teda... taky to nedělám. Včera při jejich krásném výstupu na ruské kolo vypadali, že si to náramně užívali, takže si myslím, že by ji Čtyřka záměrně neublížil. A nehodou už vůbec ne, Čtyřka je v házení hodně dobrý.
Zavřu oči a poslouchám dráhu jeho letících nožů.
Tohle byl poslední, otevřu oči. Tris kape s ucha krev. Čtyřko...
"Rád bych viděl, jestli by ostatní projevili stejnou duchapřítomnost," poznamená Eric rádoby laskavě, "ale myslím, že to pro dnešek stačilo." Nechci nic říkat nahlas, ale jsem ráda, že už je konec.
Jestli se rychle nedostanu k záchodové míse, tak můj obsah žaludku skončí přesnĕ podemnou na zemi. Teď mĕ tak napadá - radĕji se chytnu zdi, abych sebou nepraštila o zem - kde je Katelyn?
Zaslechnu Čtyřku a Tris samotné v místnosti. "Jsi v -" nedořekne Čtyřka.
"Udĕlals to naschvál!" vyjede po nĕm Tris. Být ní takhle bych se k nĕmu nechovala. Myslím, že si to nezaslouží.
"Jo, udĕlal." Oceňuju jeho klidnost. "A ty bys mi mĕla podĕkovat, že ti pomáhám."
"Co tady sakra dĕláš?" ozve se zamnou Eric. Úlekem nadskočím.
"Poslouchám za dveřma."
"Vždyť tady žádný nejsou."
"Ale jsou...neviditelný!"
"Proboha... co jsi pila?"
"Nejsem pila, ale mĕla jsem skleničku...možná dvĕ, tři, pĕt...deset?"
Eric se ušklíbne. "Tak ty jsi nám vyplenila zásoby. Mĕla bys pít častĕji, dneska ti to s noži opravdu šlo... Mimochodem proč tady posloucháš ty dva škroby?"
"Víš, že když se šklebíš, vypadáš docela roztomile? Počkat... v té místnosti jsou dvĕ Tris?" Že by mĕl Eric taky halucinace?
"Sice jsem z vašeho rozhovoru slyšela jen 'dva škroby', ale co tady dĕláte?" přijde k nám Katelyn. Tak tady je!
Čtyřka si nás všimne a blíží se k nám, jakpak by ne, nemluvíme vůbec potichu.
"To není důležité... stejnĕ jako Tobias," přeřekne se Eric a v tu chvíli ho zasáhne vražedný pohled Čtyřky.
"Dva škroby... Tobias... Ty jsi Tobias Eaton?!" zeptá se s údivem Kate Čtyřky.
"Eh, ne," snaží se to zamaskovat.
"Bil tĕ tvůj otec?!" úplnĕ ho dorazím. "Ne!" vyvrací. "Jo," zašklebí se Eric.
"Drž hubu."
"Ne."
"Stencee...asi bychom mĕli jít," naznačí Katelyn.
"Ne, já chci vĕdĕt víc o Čtyřkovi!" Kate mĕ porve za rameno a chce mĕ odtáhnout pryč.
"Počkej," zavolá na Kate Čtyřka, teda vlastnĕ Tobias.
"Stencee vypadá, že si to zítra už pamatovat nebude, ale ty, vypadáš, že jsi rozumná -"
"Jasnĕ, nikomu nic neřeknu," ujistí ho Kate.
Když zmizíme je čas na mou otázku.
"Proč jsi nebyla ve výcvikové místnosti?" "Radĕji jsem si zašla na ošetřovnu, ta žebra mĕ vážnĕ bolela." "Aha." Dojdeme do pokoje, praštím sebou do postele a nevím o svĕtĕ.

Divergent | 11

27. srpna 2015 v 6:00

STENCEE

"Kam jde Tris?" zašeptám Elizabeth do ucha. Otočí se a obě se dlouze zadíváme na Trisin obrys směřující k ruskému kolu.
"Čtyřko!" dojdu k němu, "Tris se někam vzdaluje..." ukážu prstem směrem k Tris. Čtyřka se vydá za ní. "Můžu jít s tebou?" nadzvednu prosebně obočí. Nechci aby s ní byl sám... u ruského kola.... v noci... Udeří mě hluboká rána do srdce, ale... proč?
"Ne, zůstaň tu, bylo by jim podezřelé, že jsme se vytratili." Má pravdu. Vrátím se zpátky k ostatním. Chvilku tam stojím, jenže mi to nedá. V hlavě mi přeběhne myšlenka, že se chovám jako stalker, ale hned ji zaženu. Když to Čtyřka nezjistí a neuvidí mě, bude všechno v pořádku.
Přijdu v okamžiku, když už oba dva lezou nahoru ruského kola. Jsou vysoko, takže už je nemůžu slyšet a navíc určitě šeptají. Tris se přitiskne blíž k žebříku. Musí tam být silný vítr. Čtyřka ji přidrží svou rukou na jejím boku. Pomalu mi mizí z dohledu.
Vylekám se, když ucítím ruku na rameni. Elizabeth. Prudce se otočím a nemůžu popadnout dech. "Oh," pomalu se rozdýchávám. "Promiň, ale co tady proboha děláš? Neříkal ti Čtyřka ať tady nechodíš? A vůbec kde jsou?" Dokážu jen zakývat hlavou a ukázat nahoru. Elizabeth taky nic neříká. Je to šílený.
Uslyšíme ránu a výkřik: "Čtyřko!" I přes tu výšku jde zřetelně rozumět. Něco se děje. Schováme se více do křoví a sledujeme neuvěřitelné. Kolo se dalo do pohybu. "Raději pojď než si nás všimnou," řekne Elizabeth. "Určitě nás už hledají." Přikývnu, ale chvíli se ještě zadívám na ruské kolo. Zaslechnu smích Čtyřky a Tris. Nepozorovatelně vzdychnu. Pak odejdu k ostatním.

"To vy jste to kolo pustili? Co jste si sakra mysleli? To jste mohli rovnou zařvat ,Tady jsme! Pojďte si pro nás!' Jestli prohraju i letos, už se půjdu asi odstřelit. Třikrát po sobě?" Osloví Tris a Čtyřku nějaká dívka.
"Na kole nezáleží," řekne Čtyřka. "Víme, kde jsou."
"My víme?" podiví se Christina a sklouzne očima ze Čtyřky na Tris.
"Ano. Zatímco jste tady seděli s rukama v klíně, Tris vylezla na kolo, aby se na ně podívala shora," uvede Čtyřka na pravou míru. Ale kdybych ho na to neupozornila, ani by si nevšiml.
"Takže, co se bude dít teď?" zeptá se někdo další mezi zívnutím.
Tris nám vysvětlí plán, možná není taková za jakou ji mám. Však taky byla první skokan, že. Ten nápad je dobrý, víc než to, je skvělý. A když to uznám já, tak to už je co říct.
Vyběhneme každý se svou ze tří skupin.
Uvidím Katelyn, která vystřelila přímo na mě. Ta se toho teda nebojí. Míří dobře a přesně, ale já jsem využila toho, že jsem si ji všimla dřív a začala jsem kličkovat. Myslím, že jsem u toho vypadala vtipně. Hodně. Nic mi však momentálně nebrání v tom abych tentokrát vypálila na Kate já. Vedle. Sakra. Katelyn mi vpálila střelu směrem k noze, ale mě to neodradí a rozběhnu se směrem k ní. V blízkosti přece není Čtyřka, aby mě rozptýlil, ne? Skočím na ni, čímž ji překvapím. Je drobnější než já. Chápu, dívat se na mě, když jsem s ní bojovala, teda vlastně nebojovala muselo být zvláštní. Jsem blbá, že jsem byla tak blbá.

KATELYN

Stencee má opravdu větší sílu než já. Ovšem, já mám zbraň pod ramenem. Než Stencee stihne vytáhnout svou zbraň, vytáhnu svou a střelím jí mezi oči. Trochu barvy dopadne i na můj obličej. "Hej! Neoslepuj mě!" řekne a rukou si začne stírat barvu. Má zavřené oči. Toho využiju a odkopnu jí od sebe. Následně se rychle vyškrábu na nohy a namířím na ní zbraň.
Stencee otevře oči a překvapeně nadzvedne obočí. "Už jsi mě zase přemohla. A to tu není Čtyřka..." nechápavě se na ní podívám. Jak to myslí? Není tu Čtyřka? "J-jak to myslíš?"
"Co se tady flákáš?" uslyším známý Ericův hlas a málem mi vypadne zbraň z rukou. "Eh, neflákám." Eric se zamračí ale když si všimne Stencee ušklíbne se. "Aha, takže se vykecáváš?" Svojí zbraní namíří Stencee na hlavu. Vytřeštím na něj oči. Vím, že to nejsou skutečné zbraně, ale i přesto ho to nemůžu nechat udělat. "Ne!" vyjeknu a rukou mu vyhodím zbraň z ruky. Když zbraň dopadne na zem Eric se na mě s neutrálním výrazem podívá. Nervózně polknu.
"Jak se tomu jen říká... ehm... vzpoura?" řekne vytrhne mi mou zbraň z ruky a udeří mě s ní do břicha. Oběma rukama se chytnu za břicho a sesunu se k zemi. "Za prvé, já jsem ten co velí skupině, za druhé, ona už je postřelená a střelit ji po druhé by bylo marnění nábojů." Takže mi tím chce říct, že mám zlomené nejméně dvě žebra zbytečně?
"A za třetí, jestli se tu hodláš povalovat, druhá rána ti doláme ty zbylé žebra." Bolestně si povzdychnu a vstanu. Eric mi do rukou strčí zbraň a dojde si pro svou. Stencee se na mě soucitně dívá. Usměju se na ní. "Pohni!" zakřičí na mě Eric. Povzdychnu si a následuju ho.

"Proč jsem zrovna já musel být mezi lůzrama?" uslyším jak řekne nějaký kluk z mého týmu. "Protože život není vždycky fér Alberte. A celej svět se proti tobě spiknul." odpoví mu jiný kluk. "Hele, můžu se ještě kouknout na tu vlajku?"
"Co žebra?" zeptá se Stencee a pokouší se smýt si skrvnu od paitballové kuličky z čela. "Nevím, počítám, že budou tak tři čtyři zlomené." Stencee si povzdychne. "Eric má sílu. To se musí uznat. Ale Čtyřka určitě větší..."
"Ahoj dámy." Lucy si k nám přisedne a usměje se. Při pohledu na Stencee, jak si čistí čelo se začne smát. "Kdo ti to udělal?" Stencee se zamračí. "Nejmenovaná osoba se sebevražednými sklony." Obě se na mě podívaly. "Co se ti stalo?" Zeptá se Lucy.
"No, nejmenovaná osoba mi zlomila pár žeber." Lucy nadzvedne obočí. "Opravdu? Kdo? Peter?" Stencee se na ní nechápavě podívá. "Proč by jí Peter lámal žebra?" Lucy pokrčí rameny. "Slyšela jsem, že se to docela pěknej vůl." Stencee přikývne. "Vůl to je, ale kdyby zlomil Katelyn žebra, asi bych o zabila." zasměju se.
Překvapuje mě, že si Lucy jako prvního nevybaví Erica. U mě by to byl jednoznačně Eric... a po něm Peter. "Tak kdo?" zeptá se Lucy a rozhlédne se po vagónu. "Eric." vyštěkne Stencee a Lucy se na ní nevěřícně podívá. Potom se podívá na mě. "Tobě Eric zlomil žebra?" přikývnu. "Tch, to je teda svině." Vypadá, jako by jí to překvapilo. "Většinou takový není... asi proto, že většina lidí si od něj drží odstup a neskáčou mu do řeči a tyhle věci. Co si mu udělala?"
"Vyhodila mu zbraň z ruky." Odpoví znovu Stencee. "Aha, tak to chápu. Každopádně si s ním o tom promluvím. Nemůže jen tak někomu zlomit žebra."

Divergent | 10

20. srpna 2015 v 6:00

KATELYN

"Jsi snad hluchá škrobe?" uslyším známý nepříjemný hlas a otevřu oči. Eric stojí nad holkou ze odevzdanosti. Všechno mě bolí a nejradši bych si prostě lehla a na všechno zapomněla. "Máte pět minut na to abyste se převlékli a sešli se s námi u kolejí," ale nemůžu. "Čeká vás další exkurze." Než odejde na chvíli se podívá na mě. Ovšem já mu věnuju jenom unavený a nenáladový pohled.

"To budeme po něčem střílet?" zeptá se holka stojící vedle holky z odevzdanosti. Myslím že se jmenuje Christina. Až teď si všimnu že stojíme před hromadou zbraní. Vedle ní je krabice na které je napsáno PAINTBALLOVÉ KULIČKY. Nikdy jsem o tom neslyšela.
"Rozeberte si pušky!" zařve Eric. Všichni se nahrnou ke zbraním a začnou si je rozebírat. nějakým způsobem se k hromadě dostanu též a rychle jednu z posledních popadnu. Prohlédnu si jí a pověsím přes rameno. "Kolik máme času?" zeptá se Eric čtyřky. "Bude tady za každou chvíli. Jak dlouho ti ještě bude trvat než si to zapamatuješ?"
"Proč bych se namáhal když mám tebe?" Namítne Eric a strčí čtyřku do ramene. Za chvíli už kolem nás projede vlak. Když všichni do jednoho nastoupíme Čtyřka se ujme slova. "Rozdělíme se do dvou týmů a zahrajeme si vlajkovou. Týmy budou rovnoměrně namíchané z nováčků, kteří se u nás narodili, a z přeběhlíků. Jeden tým vyrazí napřed a ukryje někde svou vlajku. Pak provede to samé i druhý skupina." Vlak s námi trhne a čtyřka se chytí okraje vstupního prostoru. "Je to naše tradice, proto doufám, že budete hru brát vážně."
"Co dostaneme, když vyhrajeme?" vykřikne někdo. "To zní jako dotaz od někoho, kdo nemá v neohroženosti co dělat," namítne Čtyřka. "Dostanete svoje vítězství, co jiného."
"Kapitány budeme dělat já a Čtyřka." pokračuje Eric a podívá se na Čtyřku. "Co si nejdřív rozdělit přeběhlíky?" Nějak jsem tušila, že Eric navrhne něco podobného. Možná začínám chápat, jak ten... člověk myslí.
"Začni." řekne Čtyřka a Eric pokrčí rameny. "Edward." Čtyřka se opře o zárubeň a přejede nás pohledem. "Chci škroba." Opravdu? Je si jistý? Nikdy jsem neměla ve zvyku lidi podceňovat, ale... ona není ta kterou si měl vybrat. "Chceš si tím něco dokázat?" řekne Eric s úšklebkem. "Nebo si vybíráš slabochy záměrně, abys to pak měl na koho svádět, až prohraješ?" Čtyřka pokrčí rameny. "Tak nějak." Blbec. Všichni jsou to blbci. A Eric je ten největší.
Už zase, připadám mi, že začínám myslet jako neohrožená. Pořád ale nevím, jestli je to dobře nebo špatně. "Jsi na řadě." vybídne Čtyřka Erica.
"Peter."
"Christina." Takže jsem měla pravdu, jmenuje se Christina.
"Molly."
"Will."
"Al."
"Drew."
"Katelyn." co? Nechápavě se podívám na Erica, který nadzvedne obočí. "Jsi hluchá?" řekne nevrle. Postavím se a dojdu k ostatním. Nečekala jsem, že by si mě Eric vybral. Určitě plánuje mě použít jako lidský štít. Nebo něco horšího, co já vím.
"Stencee." se Stencee si vyměníme nechápavý pohled. "A Elizabeth."
Eric pokrčí rameny. "Takže zbývá jenom Myra, takže půjde za mnou."
"A teď naši."
Eric si samozřejmě do týmu vybral Lucy. Pořád nechápu odkud se znají, ale možná to ani chápat nechci. Hlavní věc, která mě zajímá je, proč si mě Eric vybral do týmu.

"Nečekala jsem, že budeme ve stejné skupině," řekne Lucy. "Řekni mi, v čem si tak dobrá?" pokrčím rameny. "Nevím. Sama netuším, co tady dělám." Podívám se na Erica který se spokojeně šklebí. Asi je hodně přesvědčený o tom, že vyhrajeme. Dojdu k němu a stoupnu si vedle něj. "Ehm... mám otázku." Eric se přestane šklebit a naštvaně se na mě podívá. "Co?"
"No, proč jste si mě vybral do týmu? Vždyť téměř neudělám ani pět kliků." Eric si mě zkoumavým pohledem přeměří a pak přikývne. "Jo, to jde vidět." zamračím se a Eric si sundá zbraň z ramene. "Sleduj." dá do ní pár Paintballových kuliček a opře si ji o rameno. Ve chvíli vystřelí a trefí nejvyšší strom, který jde od naší pozice vidět.
"Teď ty." řekne, přehodí si zbraň přes rameno a založí si ruce. Sundám si svojí zbraň, nabiju ji a namířím tam, kde Eric vystřelil. Hluboce se nadechnu a vystřelím. Ačkoliv jsem byla z mírumilovnosti, se zbraněmi mi to šlo. Trefila jsem se přesně tam kde předtím Eric. Otočila jsem se a všimla si, že se Eric znovu šklebí. "Tak vidíš." řekne, otočí se odejde o pár metrů dál.
Nechtělo se mi to přiznávat, ale měl pravdu. Neřekl to sice přímo, ale chtěl tím naznačit, že umím střílet. Povzdychnu si a všimnu si, že se na mě dívá Peter. Vypadal, že mě za chvíli zabije. Raději jsem ho ignorovala a odešla zpátky za Lucy.

ELIZABETH

Hraji to poprvé a myslím, že to bude moje oblíbená hra. Jsem tak ráda, že nejsem v týmu Erica, ale abych řekla pravdu Čtyřka se mi taky nezamlouvá. Škoda, že není více týmů. Ale to by potom bylo hodně složité. Alespoň tu jsou mí přátelé.
Pro mě cizí dívka, položí Čtyřkovi ruku na rameno. Někdy mi připadá, že májí společně s Ericem svůj harém.
"Když tvůj tým onehdy vyhrál, kam jste dávali vlajku?"
"Kvůli čemu bychom tady byli, kdybych ti to teď řekl, Marlene?"
"No tak, Čtyřko," zakňourá dívka. Alespoň jsem zjistila, že se jmenuje Marlene. Koketně se na něj usměje a Čtyřka setřese její ruku ze své paže. Harém se bortí.
"Přístavní hráz. Můj brácha byl ve vítězným týmu. Schovali vlajku na kolotoč," zvolá další z domácích. "Tak tam pojďme," navrhne Will.
Když se otočím všimnu si postavy vzadu. Stencee. To je ta, která panikařila při svém prvním zápase. Jde úplně sama. Zpomaluju dokud úplně nezastavím a čekám, až ke mně Stencee dojde.
"Co se děje?" zeptám se.
"Nic." odpoví. Tím by mohla naše konverzace skončit, ale Stencee se dívá dost sklesle.
"A proto jdeš vzadu úplně sama a pomalu jako šnek?" usměju se, je ale něco málo po půlnoci a tma jako v pekle, takže si nejsem úplně jistá, jestli můj úsměv zaznamenala.
"Ne. Katelyn s Lucy jsou ve skupině s Ericem a nikoho tady moc neznám. Ještě Christinu. ale s ní jsem od dne volby nemluvila."
"Aha," odmlčím se. "A nechceš to napravit? Seznámit se pořádně s mími přátely?" navrhnu.
"Mohla bych?" v očích se ji zablyští jiskra radosti. "V Upřímnosti mi nedělalo potíže seznamování, ale tady... je to jiné," vzdychne.
"Naprosto tě chápu. Elizabeth," podám ji ruku. "Stencee." "Hlavně musíš bojovat! Vím, já to nedělám, ale ty bys měla postoupit dál! Nesmíš být taková jako při tvém první zápasu." "Ano. Já vím. Děkuju." "Poběž, musíme je dohnat!" zakřičím radostným hlasem. "Tak teda jo!"
"O co, že do tohohle bahniska neskočíš," vyzve Christina Willa.
"Až po tobě."
"Hej! Wille tohle je Stencee," zakřičím když jsme blízko nich.
"Jsi si jistá, že je tohle správný čas na seznamování?" usměje se Christina.
"Ne... ale moc lidí tu nezná a její kamarádky jsou v druhém týmu."
"Fajn, těší mě," řekne Will.
"Mě taky," odpoví Stencee.
Všimnu jsi, že jsme došli k velkému kolu. "Co je to zač?" zvednu obočí.
"Kde jste byly, když jsme to říkali?"
"Vzadu." Zřekneme se se Stencee.
"Na tomhle se lidi dřív vozili pro zábavu. Jmenuje se to ruský kolo," oznámí nám Will. "Aha..." Čtyřka vytáhne z kapsy vlajku. "Za deset minut si svou základnu určí i druhý tým. Navrhuju abyste ten čas využili k naplánování strategie. Tady nejsme v Sečtělosti, ale to neznamená, že se při výcviku nezaměřujeme na duševní průpravu. Vlastně je to asi jeho nejpodstatnější část," zadá nám úkol. Will si vezme od Čtyřky vlajku.
"Část lidí by měla zůstat tady a bránit vlajku, část by se měla vydat do terénu a zjistit, kde má nepřítel základnu," ujme se slova Will.
"Vážně? Myslíš?" Marlene vyškubne Willovi vlajku z ruky. "A kdo říká, že si chcem nechat velet od přeběhlíka?"
"Někdo se velení ujmout musí," namítne Will.
"Možná bysme měli zvolit defenzivnější strategii. Počkat, až za náma sami přijdou, a pak je zneškodnit," navrhuje Christina.
"To mohlo napadnout jenom ženskou," ušklíbne se Uriah, "Navrhuju, abysme šli všichni do útoku. Schováme vlajku tak, že ji nebudou mít šanci najít."
Jeden druhého překřikuje a mě to přestane bavit. Mám chuť něco navrhnout, ale nemůžu se soustředit. Škoda jen, že nemám tak zvučný hlas, abych je přeřvala.

Divergent | 9

13. srpna 2015 v 6:00

ELIZABETH

Vzbudí mě Peterův hlas: "A ty a já ve stejný frakci nikdy nebudem." Naváží se do Tris, kdyby to nedělal, nejspíš by to ani nebyl on. Nemůžu otevřít oči, všechno mě bolí a hlavně mám hodně citlivé místo - tetování. Trvá mi než se vyhrabu z postele a do výcvikové místnosti vejdu jako poslední. Překvapilo mě, že na mě nikdo nepočkal, jenže my jsme v Neohroženosti a každý jedná sám za sebe, že?
Sedíme já a Christina na jedné straně postele a Al s Willem na druhé. Leží v ní Tris. Vypadá strašně. Nemyslím to v zlém, prostě ji lituju. Může otevřít jen jedno oko. Jsem duchem nepřítomná, taky jsem dostala co proto, ne? Třeští mi hlava tak, že si nepamatuju, kdo byl můj protivník. Vážně Tris lituju, když jsem na tom možná hůř?
"...si mě tady nechali napořád a já už se nikdy nemusila vidět s Peterem," konstatovala Tris. To by možná šlo. Jenomže nad tím rozhodně přemýšlet nehodlám, důležité pro mě je, že se nedostanu do druhé části. Will s Christinou se zvednou a já taky. Mám toho tady plné zuby.

Jsem mrtvá? Asi ne. Protože kdybych byla asi by to tak nebolelo. Divím se, kdy jsem se stihla změnit v člověka, který všechno nenávidí. Ani své přátelé. Něco mi říká, že to v jejich případě bude oboustranné. Will si našel nové kamarády, já jen odrážím jeho minulost. Vím o něm tolik věcí...
"El?" ozve se Tris, která výrazně zaostává za Christinou, ale nemám co říkat, vždyť já jdu rychlostí šneka za ní. Zvednu hlavu jakože poslouchám.
"Jsi v pohodě? Zdáš se mi od včerejška nějaká jiná."
"Jo."
"Fajn, ale kdybys něco potřebovala... myslím, že my dvě bychom si mohly rozumět."
"Jasně."
Kdyby tak věděla co se mi honí v hlavě a co mi vyšlo u zkoušky. Možná...možná bych ji to mohla říct? "Počkej!" zavolám. "Ano?" otočí se Tris zpátky na mě. "Nepromluvíme si večer o samotě? Je tady něco, s čím bych se ti chtěla svěřit," naznačím úsměv. Tris kývne. Asi bychom si měly pohnout. Nestíháme vlak.
"Co vám tak dlouho trvalo?" Willa není přes hukot přijíždicího vlaku skoro slyšet.
"Tady slečna Krátkonohá se přes noc proměnila v churavou sirénu," zašpičkuje Christina.
"Prosím tě, mlč." Tohle se Tris asi trochu dotklo.
"Já jsem Tris zdržela, omlouvám se," snažím se to uvést na pravou míru.
"Ty jsi ten poslední, který by se měl omlouvat," usměje se Tris. Úsměv ji opětuju. Myslím si, že Tris bude fajn holka a v něčem mi přijde podobná. Vážně jsem se v ní asi spletla, asi ve všech. Nikdy jsem neměla dobrý odhad na lidi a hodně krát jsem na to doplatila.
Všichni se dostaneme do vlaku. Jakkoliv. Stále mě překvapuje, že jsem se tam dostala, nejen já.
"Jak se cítíš? Nebo jsi tak trochu... naškrobená?" Co Peterovi na jeho vtipu, který není vtipný přijde vtipného? "Tvoje neuvěřitelná vtipnost nás všechny omráčila," ozve se Will. "Jo, jseš si vážně jistej, že nepatříš k Sečtelejm?" přisadí Christina. "Slyšela jsem, že těm slaboši nevadí."
"To mám to vaše kdákání poslouchat celou cestu?" Všem sklapne. Zajímalo by mě, jak může mít Čtyřka takovou autoritu, když je jen o dva roky starší než my.

STENCEE

Zaskřípou brzdy vlaku a s námi to škubne dopředu.
"Kate? Zlobíš se na mě?" otočím se na ni.
"Abych řekla pravdu tak," trochu se bojím její reakce.
"ne, nezlobím. Obě dvě jsme udělaly chybu. A od čeho jsem se narodila v Mírumilovnosti, kdybych neuměla odpouštět?" Spadl mi kámen ze srdce.
"Díky," vydechnu.
"Za co?"
"Že mě bereš takovou jaká jsem."
"Jaká?" zeptá se, i když ví odpověď.
"Totálně upřímná."
"To se spraví," vysloví Kate a obě se rozesmějeme.
Mlčky dojdeme k velké bráně. "Pokud se neumístíte v pětici nejlepších, s největší pravděpodobností skončíte tady," sdělí nám Čtyřka. "Neříkám, že jako hlídači hranice nemůžete povýšit, ale nijak závratně. Časem můžete jezdit na hlídky na území za farmami, ale -"
"Hlídky kvůli čemu?" skočí mu do řeči Will. "Předpokládám, že to zjistíš sám, pokud se v takový patrole ocitneš. Jak už jsem řekl. Kdo v mládí začne na stráži, na stráži už skončí. Jestli vás to uklidní, tak se mezi nima najdou i tací, kteří tvrdí, že to není tak zlý."
"Kolikátej v rozřazovací skupině jsi skončil ty?" zeptá se Peter Čtyřky. Peter je hodně vlezlý. Idiot. Čtyřka vypadá docela v pohodě. "Byl jsem první." S Kate se na sebe podíváme se zvednutým obočím. "A vybral sis tohle? Pročs nešel dělat na úřad?" diví se Peter. "Protože jsem nechtěl." To je docela rozumná a pochopitelná odpověď. Jenže z jakého důvodu nechtěl? Vím, že by mi to mělo být jedno a nejsem sečtělá, abych prahla po informacích, ale z neznámého důvodu se chci o našem trenérovi dozvědět víc. Jaké je jeho jméno? Je přeběhlík nebo nováček? Teď není správná chvíle se ho ptát, když se vůbec neznáme. Je to přece jen pár dnů, co jsem sem přestoupila. Uvědomuji si, že kdybych se zeptala teď, moje chování by bylo na stejné úrovni jako Peterovo. Chci být taková? Ne.
Tris oslovil nějaký mírumilovný mladík. Stojí daleko od nás takže toho moc neslyším. Molly se do nich začne navážet. Jak by ne, co jsem si všimla tak společně s Drewem patří do Peterova spolku.
Zbystřím o něco víc, když mladík odejde a k Tris se přiblíží Čtyřka. Dotkne se koutku jejího pohmožděného oka. Zaostřím sluch co nejvíce to jde.
"Stačilo by, kdyby ses naučila útočit první."
"Útočit první?" zopakuje po něm Tris. "Jak by mi to mohlo pomoct?"
"Jseš rychlá. Kdyby se ti podařilo dát jim pár slušnejch ran dřív, než se vzpamatujou, měla bys vyhráno." Soukromé rady jen tak? "Překvapuje mě, že to víš, když jsi v polovině mýho jedinýho zápasu odešel." vyčte mu potichu Tris.
"Na něco takového jsem se dívat nechtěl." Bodne mě u srdce. Já si myslela, že si potřeboval odskočit z jiného důvodu. Čtyřka zaznamená, že je pozoruju a odkašle si. "Vlak je tady. Je čas jít, Tris." Přitom se mi podívá do očí. Čte mi myšlenky?

Divergent | 8

6. srpna 2015 v 6:00

STENCEE

Dostala to, co jsem jí slíbila. Nakládačku. Ale ne ode mě. Od Petera. Proč to sakra udělala? Aspoň ona si zaslouží být členem Neohrožených. Já budu klidně odpadlík. Předpokládám, že teď mám snad mínus tisíc bodů. To jen za mou hloupost. "Do háje," zakleju si. Lucy už běžela pomoct Kate. Cestou zpátky se na Erica zamračí. On ji ignoruje. Zatímco já si tady sedím, téměř v pohodě, Kate je vyřízená. Peter se u toho skoro ani nezpotil.
"Promiň," šeptne Kate. "Prosím tě za co?" zvednu obočí. "Za to, že jsi mě vlastně zachránila? Měla jsi mě dorazit Kate a ty to víš!" Jsem naštvaná na Kate. Protože riskuje svůj postup ve frakci, kterou si dobrovolně vybrala. "Vím, měla jsem bojovat, ale něco mě rozptýlilo. Každopádně jen proto, že jsme kamarádky, to neznamená, že mi nic neuděláš. Tohle je výcvik. Náš výcvik, abychom byli schopni bránit město. Ale přece nejsi masochista! Měla jsi tušit, že tě Eric nepřiřadí k někomu slabému!" křičím. Dojdou mi má slova. Vážně tady křičím na Kate? Proboha, ona si to nezaslouží. Jsem tak blbá.
Přijde k nám Čtyřka. "Hej, co se tady děje?" "Promiň Čtyřko, trochu jsem vybouchla," hluboce se nadechnu. "Trochu? Už asi dva roky jsem neslyšel křičet někoho tak nahlas." Koho naposledy slyšel Čtyřka křičet? "Omlouvám se, že narušuju výcvik svým hulákáním po nevinném člověku, ale nemůžu si zvyknout, že nejsem v Upřímnosti," mám slzy na krajíčku. "Hlavně se uklidni," chytne mě Lucy za rameno. "Čtyřko, já si je už urovnám," ubezpečí ho Lucy.
Z nepozornosti mě vyruší až Ericův hlas. Christina, která bojovala se vzdala? Že bychom nebyli jediné, které to udělaly?
"Lucy, vrať se k odkojencům," přikáže lehce Eric.
"Proč?! Ericu, co chceš udělat?"
"Určitě tě už shání," usměje se.
"Ericu!" vyděsí se Lucy.
"Něco jsem řekl. Ostatní za mnou," zavelí. Tohle je tak špatný. Eric má za lubem něco nekalého. Kouknu na Katelyn, která je otočená ke mně zády. Je vyčerpaná, ona s námi asi nepůjde. Raději na ni nebudu mluvit. Pokazila jsem to už dost. Zvednu se a doběhnu Erica a ostatní.
Zastavíme se u zábradlí a já vím co chce udělat hned, když Eric Christinu natlačí na zábradlí.
"Přelez," poručí ji.
"Prosím?"
"Přelez přes to zábradlí," zopakuje Eric. Chce se mi křičet. S Christinou jsme byli hodně dobré kamarádky. Dokud se mezi námi nestala malá věc. Sice jsme se pak usmířily, ale už to nebylo jako dřív. Nechci to teď rozebírat. Nemůžu Ericovi něco říct, protože bych si tím podepsala ortel.
"Jestli se udržíš pět minut ve visu, jsem ochotnej tvou zbabělost zapomenout. V opačným případě mi nezbude než tvůj pobyt u nás ukončit." Naježí se mi chlupy na rukou, když si uvědomím, že jsem v takové situaci mohla být já, měla jsem být. "Fajn," Christinin hlas se značně chvěje. Odvracím svůj zrak k mým nohám, nechci to vidět, bojím se ležící Christiny na dně propasti. Její mrtvé tělo vidím před očima. Musím doufat, že to zvládne.
Christinu zasáhne proud vody, vypadá to, že se neudrží. V hlavě odpočítávám pět minut. Stále mám zavřené oči a nic neslyším, jsem jako v tranzu.
"Můžeš nahoru, Christino."
Al přiskočí k zábradlí.
"Ne, musí to zvládnout sama."
"Ne, nemusí. Udělala, co jste chtěl. Není zbabělec."
Al s Tris ji pomohou dostat se nahoru. Co jsem to za člověka? Stydím se za sebe. Nedokázala jsem ji pomoct. Jsem lidský odpad.

KATELYN


"K čertu s tím grázlem!" Lucy dupla do země a já na ní vyjeveně zírala. "Myslíš Petera?" zeptám se udiveně a Lucy obrátí oči v sloup. "Ne, myslím Erica! Co to do něj vjelo? Na nováčky je sice přísnej, ale na lidi co znám ne. A on VĚDĚL, že tě znám." Lucy vypadala opravdu naštvaně. Trochu mi připomněla mého bratra, když jsem mu roztrhla triko.
"Proč taky něco neřekneš? Copak na něj nejsi naštvaná?" zamračí se na mě a já přikývnu. "To vlastně ani ne," Lucy se na mě nechápavě podívá. "Znala jsem člověka jako ON. Výbušný, sadistický, prostě zlý parchant." Lucy se na mě chvíli zvědavě dívá a pak se zasměje. "Zlý parchant, tak tos vystihla." Teprve si uvědomím že jsme v místnosti samy dvě. "Kde jsou ostatní?" Lucy pokrčí rameny. "Eric jim nařídil aby ho následovali." Co měl v úmyslu? Všechny je tam do jednoho vystřílet?
"Každopádně, být tebou, nechám ho raději být. Eric je, jak si říkala, velmi výbušný a nestrpí když někdo nejede podle jeho pravidel." Lucy se pousměje. "Možná jsem mladší než on, ale pamatuju se na dobu kdy on tu byl za nováčka."
"Eric byl nováček?" Lucy přikývne. "Jo byl. Pokud si to dobře pamatuju ze sečtělost... ale na mojí paměť se nedá spoléhat, bylo mi teprve patnáct let." máchne rukou ve vzduchu.

V noci jsem nemohla usnout. Nevím jestli to bylo kvůli palčivé bolesti hrudního koše, nebo toho co se stihlo za jediný den stát. Sedla jsem si na kraj postele a rozhlédla se po místnosti. Všichni spí. Potichu vstanu a vykradu se z místnosti. Doufám, že mě nikdo nechytí jak se procházím po Jámě. I když, to snad zakázané není.
Opřu se rukama o zábradlí nad propastí a pohlédnu dolů. Jaké by asi bylo spadnout tam? Burácející řeka mě utvrdí v tom, že asi ne moc příjemné. Povzdychnu si a prohrábnu si vlasy. Pořád jsem nemohla najít důvod, proč jsem tady šla. Tahle frakce byla přesný opak mírumilovnosti. Všechny ty zbraně, boje, tvrdé zacházení. Mého bratra by zřejmě nikdy nenapadlo, že bych sem šla. Nebo, že bych tady vůbec přežila alespoň minutu.
Uslyším kroky. Trhnu sebou a ohlédnu se. Asi pět metrů ode mě stál Eric a zíral na mě. Určitě mi za tohle strhne body. Co jiného by asi tak udělal? Oba jsme na sebe zírali. Začínalo to být docela divný. Po chvíli si Eric jen povzdychl, obešel mě a vytratil se. Nechápavě jsem zůstala stát. To mě ani nepřehodí přes zábradlí? Už zase, na co to myslím? Zavrtím hlavou a podívám se dolů do řeky.
Vzpomenu si na slova mého bratra: "Pokud se budeš tvářit mile a jen poslušně přikyvovat, možná z tebe i něco bude." Proč si teď vzpomínám zrovna na něj? Povzdychnu si a vydám se zpátky do postele.

Divergent | 7

30. července 2015 v 6:00

STENCEE

"Dnes budete bojovat. Vedle vašich jmen na tabulce jsou jména vašich soupeřů," oznámí nám Čtyřka. Kouknu na tabulku s jmény. Vedle mého je Katelynino. Otočíme se na sebe. "Kate, hlavně mě nešetři." "Ty mě taky ne," zasměje se. "Dostaneš pořádnou nakládačku!" směju se i já. Vedle mě stojí Christina. Od té doby co jsme přestoupily jsem s ní pořádně nemluvila. Doufám, že k tomu budu mít příležitost později.
Do místnosti vtrhne Eric s Lucy za ním. Nevěděla jsem, že se znají víc důvěrně. Will bojuje s Alem a já se na to nemůžu dívat, myslela jsem, že snesu víc, ale mýlila jsem se.
"Tady nejste na houbách! Nebo si snad pánové potřebujou dát šlofíčka? Bojujte!" zakřičí Eric, když vidí, že kolem sebe jen taktiky krouží.
"Ale... Počítá se to na body, nebo jak? Kdy zápas skončí?" zeptá se Al.
"Až jeden z vás nebude schopnej pokračovat," informuje ho Eric a Lucy.
"Pravidla však umožňují," dodá Čtyřka, "aby se účastník zápasu vzdal." "Starý pravidla," zavrčí Eric. "V novejch se poserové netolerujou." "Statečnej chlap dokáže uznat sílu svýho soupeře, namítne Čtyřka. "Statečnej chlap se nikdy nevzdá." Vypadá to, že tihle dva se moc nemusí. Bohužel, Eric je tady lídr.
Al je vítěz. Jsme na řadě. Nevím, co mám od Katelyn očekávat, zdá se slabá, ale co když není? "Sten, Kate do toho!" ozve se Lucy stojící za Ericem. Pomalu se s Kate dostáváme do ringu. "Proboha, neumíte jít rychleji?" zahuláká Eric. "Ericu, prosím tě, klid," zašeptá Lucy. Její šepot je ale docela hlasitý, takže je slyšet přes celou místnost. Čtyřka se na nás upřeně dívá, nevím proč mám pocit, že zrovna na mě a to se mi nelíbí, Kate je tady přece taky! Nebudu bojovat sama ze sebou! Jsem z jeho pohledu nervózní, hodně divně nervózní, jinak než normálně. Kate toho využije a vrazí mi pěstí, věděla jsem, že to udělá, ale nestihla jsem se ubránit. Fajn, budu mít pěkný monokl. Začnu malinko couvat a pak kopnu Kate do kolena. Tohle bylo zoufalý, protože s Kate to nic neudělalo. Podcenila jsem ji.

KATELYN


Nebolelo to. Ta rána mě nebolela. Je to snad proto, že jsem jako malá neustále padala? Nikdy to semnou nic neudělalo. Ani to nebolelo, jenom z krve který z těch ran tekla mi bylo vždy zle. Nepřemýšlím. Není už nad čím. Napřáhnu nohu a vykopnu s ní proti Stencee, kterou udeřím do břicha. Šokovaný výraz v její tváři mě zneklidní. Proč se nebrání?
Podlomí se jí nohy a spadne. Proč nevstane? "Budeš se tam válet celý den?" zakřičí znova Eric. Už o tom není pochyb. Je to psychopat. "Hej! Slyšíš mě!" zakřičí mnohem hlasitěji. Stencee se probere ze zamyšlení a podívá se na mě. "Tak už mě doraž, ať to máme za sebou." řekne a zavře oči. To neudělám. Podívám se na Lucy, která se na mě překvapeně dívá. "A ty též! Tak dělej, doraž jí! Chceš snad skočit jako odpadlík?" Ericův psychopatický výraz mě sice děsil, ale nemohla jsem Sten jen tak dorazit.
Pak mě něco napadlo. "Můžu požádat o jiného soupeře?" řeknu nejistým, ale hlasitým tónem. Eric vypadá, že za chvíli vybouchne vzteky. "Možné to je," řekne Čtyřka. "ale následky za to budeš nést jak ty, tak tvoje kamarádka." Podívám se na Stencee a pak přikývnu. "A když jí to nedovolím?" řekne Eric povrchním tónem a postaví se vedle Čtyřky. "Proč bys to dělal?" řekne Čtyřka zvídavým tónem. Eric ho chvíli sleduje ledovým pohledem a pak pokrčí rameny. "Tak dobrá. Ale protivníka jí určím já." Lucy se postaví vedle Erica a otevře pusu aby něco řekla. Eric jí ale přeruší. "Ty si svoje poznámky odpusť, ze mě tu debila nikdo dělat nebude."
Jako by už debil nebyl. Počkat, opravdu jsem si to teď v hlavě řekla? Eric si prohlédne všechny nováčky. "Dobrá tedy, tvůj protivník bude Peter." A jsem v háji. Peter se na chvíli zmateně dívá a pak pokrčí rameny. Lucy dojde ke Stencee a pomůže jí vstát. Pak se na chvíli zastaví u mě. "Hádám, že ten Peter bude velkej debil. Takovým miř rovnou mezi oči." řekne a pousměje se.
Nejspíš mi chtěla zvednout sebevědomí, ale při Peterovém zlomyslném úšklebku to bylo k ničemu. Eric se zatvářil vítězoslavně a Čtyřka si povzdychl. "Neboj se, nebudu tě šetřit." řekne Peter a hned na to mi vrazí pěstí. Spadnu na zem a vytřeštím na něj oči. Nikdo mě nikdy neudeřil. Tedy, alespoň ne takhle. Nestihla jsem se ani nadechnout a Peterova noha už mi vletěla do žeber.
Cítila jsem v puse zvláštní pachuť. Věděla jsem, že je to krev ale nechtěla jsem si to připustit. "Neříkej mi že už nemůžeš. Ještě jsem ani-" Využila jsem Peterova povrchního komentáře a praštila ho pěstí, jak mi radila Lucy, mezi oči. Uslyšela jsem smích. To nejspíš byla Lucy. Peter se chytl za čelo a několikrát zamrkal. Zřejmě byl překvapený, čehož jsem využila k dalšímu zásahu: hlavou do žeber.
Myslím, že jsem mu jedno zlomila. Peter se ale nenechal znemožnit a tak mi uštědřil ránu nohou do břicha. "Jak dlouho si tam hodláte hrát?" zakřičel Eric. To Petera nejspíš povzbudilo a tak mě znovu udeřil do břicha, tentokrát pěstí. To už jsem nemohla. Podlomili se mi nohy a já sebou praštila o zem. Eric se na mě vítězně podíval. Bylo mi z něho na nic. Zavřela jsem oči a čekala co se bude dít.
Můj první zápas, moje první prohra.

Divergent | 6

23. července 2015 v 6:00

ELIZABETH


Čtyřka nás po obědě odvede do obrovské místnosti, ve které je tabule s našimi jmény. Také jsou tam boxovací pytle. Čtyřka si vezme slovo. "Jak už jsem se zmínil ráno, jako další věc se naučíte bojovat. Účelem je připravit vás do akce, naučit vaše tělo reagovat na ohrožení a výzvu - bez toho se neobejdete, pokud u nás hodláte přežít."
Čtyřka řekne, že si dneska povíme něco o technice a zítra spolu budeme bojovat. Trochu se mi roztřásly kolena. Potom Čtyřka předvede několik typů úderů. S tou pistolí to nebylo tak těžké, ale bojovat vlastníma rukama? S tím jsem trochu nepočítala. Musím si věřit, potom to bude jednoduší.
Všimnu si, že se Čtyřka zastavil u Tris. Zpozorním. Nejdříve si ji prohlédne, jako to dělal u každého. Co však u každého nedělal je, že se jich nedotýkal. Neslyším přes hluk co ji řekl, ale to co vidím něčemu nasvědčuje. Sprosťák. A to jsem si myslela, že je v pohodě.
Na večeři se zase přidám k Willovi a ostatním. Přijdu v okamžiku, kdy se rozhodují, že změní image. A já jsem rozhodnutá, že si jdu nechat udělat tetování. Jde semnou Al, kluk z Upřímnosti, vlastně on to navrhnul. "Líbí se mi tenhle nápis, dám si ho pod vlasy na záda," zvednu desku s textem: "Believe in yourself". To je přesně to co potřebuju. Věřit si.
Zanedlouho k nám přijde Tris s Christinou. Vzpomenu si na to, co jsem dnes viděla. Raději se nezeptám, co to mělo být.
Tris si nechá vytetovat tři ptáky na klíční kost. Je to vážně krásné tetování, asi pro ni má taky hlubší význam.

LUCY


Podkopnu svojí soupeřku a následně jí udeřím do hlavy. Když dopadne na zem vyplivne několik kapek krve a zvedne ruku. "Seš si jistá?" řeknu a ona přikývne. "To je dobře. Jsem hotová!" zvednu obě ruce. Nadšeně si poskočím a rozhlédnu se po ostatních. Byla jsem první co dokázala svojí protivnici porazit. S takovou, to možná dotáhnu na první místo v tabulce.
Uslyším jak někdo pomalu tleská. Když se otočím uvidím Erica. "Viděl jsi mě? Za chvíli bych dokázala skolit i tebe!"
"O tom silně pochybuju," řekne. "Ale nejsi špatná." nejsem špatná? Dělá si srandu? Jsem úžasná! "Myslím, že o mě máš nízké mínění." řeknu a uraženě si složím ruce. "Hlavně tu prosím tě nebreč," obrátí oči v sloup. Zajímalo by mě jak je na tom Katelyn. Nejsem si jistá, jestli se dokáže dostat mezi dvanáct nejlepších. "Ty máš na starost nováčky, že?" odbočím od tématu a Eric přikývne. "Nevíš náhodou jak si vede v tréninku Katelyn?"
"Katelyn? To je zase kdo?"
"Taková holka z mírumilovnosti... Blond vlasy, modré oči, ustrašený výraz." řeknu a máchnu rukou ve vzduchu. Eric se zamyslí. "Ach jistě, ta co omdlela a co jí pomohla ta drzá holka z upřímnosti." Nevím sice co mu ta holka, nejspíš Sten, řekla, ale asi to ani, podle jeho výrazu, vědět raději nechci. "Omdlela? Vážně? Kdy?"
"Nejsi nějak moc zvědavá?" řekne Eric a zamračí se. Zazubím se na něj a pokrčím rameny. "Znáš mě."
"Jo to znám. Až moc dobře." obrátí oči v sloup. "Nemohla bych s tebou jít, až se nováčci budou rvát?"
"Ne." Odpoví Eric rychle. "Ale no tak, už jsem dobojovala. Nechci se tady poflakovat a zírat jak se ostatní rvou."
"Proto chceš jít semnou, poflakovat se a koukat přitom na nováčky?" přikývnu. "Jsem ráda, že mě chápeš." Eric se otočí a beze slova začne odcházet. "Počkej!" vyběhnu za ním a chytím ho za rameno. Eric se zastaví a povzdychne si. "Když mě nebudeš otravovat..."
"Nebudu!" chytne mě za zápěstí a otočí se na mě. "Jedno slovo a jdeš zpátky." přikývnu a Eric mě pustí. "Už sis našel mezi nováčky svojí budoucí manželku?"
"Něco jsem ti řekl."
"No jo furt..."

Divergent | 5

16. července 2015 v 6:00 | Sτεncεε a Kaucus

STENCEE

"Proboha, Kate!" sehnu se k ní a jsem jediná, nikdo si nás nevšiml. Dělají si srandu? Pohlédnu na Erica. On to moc dobře viděl. Tohle nebude dobré. Sice to viděl, ale dál pokračuje ve svém výkladu, který můj mozek vypouští. Katelyn otevírá oči. "V pohodě?" zeptám se. "Jo," rozmrkává se. Pomůžu ji vstát a vedu ji na nejbližší místo k sezení. "Kam si jako myslíte, že jdete?" přeruší Eric své vysvětlování. "Kate se udělalo zle." "Ale tobě ne." "To nemáš žádné přátele, že nevíš, že si pomáhají?" "Fajn, ale obě máte už teď mínusové body." Protočím očima. Eric se vrací k ostatním nováčkům, všichni se na nás dívají. "Vy už jste si vybrali," řekne Eric. "Teď si musíme my vybrat vás," dodá.
"Tady máš led na hlavu jak si sebou praštila o zem," podám led Kate. "Díky," přiloží si ho k hlavě. "To s tím přátelstvím si myslela vážně?" "A proč by ne? Sice se známe den, ale myslím, že budeme super kámošky," usměju se. "To...," odmlčí se. "trochu se bojím, že to nezvládnu," dopoví. "Samozřejmě, že zvládneš!" ubezpečím ji. "Myslíš?" "Já to vím." Kate se malinko usměje, ale pak její obličej ztuhne. "Omlouvám se, že máš kvůli mně mínusové body." "Čert to vem."
Dneska na žádný průzkum Neohroženosti nejdu. Přece jenom zítra bude těžký de-usnu.

Za co to je, že musíme vstávat tak brzo? Je pravda, že jsem usnula brzo, ale stále bych raději chrápala v moji posteli - sice vrže a každou chvíli mám pocit, že se propadnu - která je pohodlná. A to už stojíme v pozoru a Čtyřka nám oznamuje, co se bude dít. "Dneska se neučíte dvě věci: jak používat zbraň a jak zvítězit nad protivníkem. To, že jste tady, znamená, že naskakovat a vyskakovat z jedoucího vlaku už umíte, takže tuhle lekci si můžu odpustit. Díkybohu. Výcvik je rozdělen do tří fází. Po každé fázi zhodnotíme, jak jste pokročili, a podle výkonu vás seřadíme. Jednotlivé etapy výcviku se do vašeho konečného pořadí promítnou různou vahou, proto není vyloučeno, ale ani zaručeno, že si své skóre postupem času drasticky vylepšíte."
Čumím na mou nabitou zbraň. Tak tohle je moc. To je poprvé co něco takového držím. "U nás říkáme, že příprava je metlou zbabělosti. Tu definujeme jako neschopnost jednat v nebezpečné situaci," pokračuje Čtyřka. "Proto je každá fáze výcviku zaměřena jinak. První se věnuje rozvoji po fyzické stránce, druhá především stránce emoční a třetí psychické."

KATELYN


Pořád mi na mysli leželo to, co se stalo včera. Vlastně, všechno se seběhlo tak nějak zvláštně. A teď navíc držím v ruce zbraň. Mírumilovní nechtějí se zbraněmi nic mít. Možná proto jsem od nich šla pryč, abych poznala více věcí.
"Co má ale..." řekne nějaký kluk a při svém dotazu zívne. "Co má střílení společného s... odvahou?" Čtyřka si přehodí pistoli v ruce a namíří s ní klukovi k čelu. Zamrazí mě. "Probuď se!" zakřičí. "Držíš nabitou zbraň, idiote. Tak se podle toho chovej." sklopí zbraň dolů a mě napadne, že Čtyřka a Eric budou asi na stejné lodi. Oba se zdají jako... psychopati. "A abych ti odpověděl na otázku... Věř mi, že daleko spíš si naděláš do kalhot a budeš volat maminku, když se nebudeš umět bránit. Tahle informace se vám bude hodit i později. Dobře se dívejte."
Čtyřka se otočí čelem k terčům, rozkročí se, chytne pistoli do obou rukou a zmáčkne spoušť. Když se ozve výstřel lehce sebou trhnu a podívám se na Stencee, která upřeně hleděla na terč před sebou. Uchopila zbraň do obou rukou stejně jako Čtyřka a vystřelila. Nervózně jsem polkla a otočila se na svůj terč. Nikdy jsem nestřílela a ani netušila, že bych to někdy opravdu udělala. Pamatuju si na svého bratra jak mi vždycky říkával, že zbraně jsou pro slabochy. Nevím, co by mi na to teď řekl.
Uchopila jsem zbraň do rukou, rozkročila se a namířila na terč. Výstřely kolem mě způsobovali, že jsem sebou při každém jejich zvuku trhla. Hluboce jsem se nadechla a zavřela oči. Nechtěla jsem vidět jak vystřelím. Prst jsem přiložila na spoušť a zmáčkla. Pistole mi v rukou škubla a málem mi spadla. "To si děláš srandu." Uslyšela jsem a otočila se na mladíka vedle mě. Zíral směrem na můj terč.
Když jsem se otočila strnula jsem. Trefila jsem se přímo doprostřed. "Vypadá to, že tady máme přírodní talent." řekne Čtyřka a podívá se na mě. "Jen tak dál." dodá a pokračuje v obcházení. "Ts, to snad není možný." řekne mladík a nasupeně se na mě podívá. Rychle se otočím zpátky čelem k terči a znovu zamířím. Mohlo by to smazat ty mínusové body?

Když konečně dojde čas na oběd všichni si šťastně oddychnou. Střílení bylo namáhavější než jsem si myslela. "Jsi ve střílení fakt dobrá," řekne Stencee. "Jak říkal Čtyřka, přírodní talent."
"Blbost." uslyším a otočím se na druhou stranu. Uvidím znovu mladíka s nasupeným výrazem. "Měla jen štěstí." Stencee se zamračí. "Ty jsi Peter co? Jdi vopruzovat někoho jinýho." Peter si založí ruce. "Je tady hodně lidí z upřímnosti. Ale někteří se zřejmě ještě nenaučili držet jazyk za zuby." Stencee nakloní hlavu. "Mluvíš o sobě?"
"Podle sebe soudím tebe." Dodá Peter a ušklíbne se. Stencee se zamračí. "Možná jsme ze stejné frakce, ale to neznamená že ti nemůžu dát přes hubu." řekne nevrle a Peter se ironicky zasměje. "To bych chtěl vidět. Možná sis toho nevšimla, ale jsou tu takoví u kterých hned od prvního momentu poznáš, že sem patří."
"Mluvíš o sobě?" řekne Stencee a postaví se před něj. "Protože to by bylo k smíchu." "Jediné co je tu k smíchu si ty." Myslím, že Peter a Stencee si asi nebudou rozumět. "Sten, měli bychom jít na oběd." Stencee se na mě otočí a povzdychne si. "Ano, to by bylo lepší." Peter obrátí oči v sloup a odejde. Stencee po něm hodí poslední nenávistný pohled a obě se vydáme na oběd.

Divergent | 4

9. července 2015 v 6:00 | Kaucus

LUCY

Jídlo. Nejlepší část dne. Dojdu do jídelny a zhluboka se nadechnu. "Hamburgery!" řeknu zasněně a rozhlédnu se. Můj pohled zůstane u stolu se škrobem. Není to... Je! Nahodím kamenný výraz a vydám se k tomu stolu.
"Nemám zájem už dva roky." uslyším Čtyřku.
"To už by mu mohlo dojít," dojdu ke stolu a opřu se o stůl. "Podívejme se na náš zamilovaný páreček." řeknu a všichni se na mě podívají. Čtyřka se na mě zamračí a Eric se ušklíbne. Jo, u stolu vedle Čtyřky stál další muž. To byl Eric. Jediný normální člověk v tomhle ústavu. "Ve vzduchu visí vůně hovězího masa, mělo mě napadnout, že se tu ukážeš." podotkne Eric.
Pokrčím rameny a dojdu k němu. "Nejsem tu jen kvůli hovězího... musím vycházet s nováčky." Čtyřka obrátí oči v sloup a podívá se na své jídlo. "Jistě, ale měla by sis pospíšit než ti to ostatní nenažranci vyjí." zasměju se a rozhlédnu se po volném stolu. Uvidím jeden skoro prázdný stůl. Seděli tam jenom dvě holky.
Došla jsem k nim a až teď si uvědomila, že jedna z nich je Katelyn. "To jídlo je vynikající!" řekne druhá holka. Kate se na mě podívá a usměje se. "Nazdárek bažanti, můžu si k vám přisednout?" druhý holka se na mě podívá a s plnou pusou mi odpoví. "Jasně."
Sednu si k nim a naberu si jídlo. "Kate my už se známe, ale tebe ještě neznám," pronesu a ušklíbnu se. "Nom, já jsem Stencee, ale říkej mi Sten." řekne, položí svoje jídlo a natáhne ke mně ruku. Potřesu si s ní.
"Hádám, že ty se tady asi vyznáš co?" řekne Sten a zvědavě se na mě podívá. Přikývnu. "Znám všechny tajné zákoutí, všechny nebezpečné strniště, místnosti, povahy všech předáků a kdo tady velí." vítězoslavně se podívám na Kate která nás ale nevnímala. Jedla svůj hamburger. Asi jí to bylo jedno. "To by se nám mohlo hodit," řekne Sten znovu s plnou pusou. "Tak tedy... kdo tu třeba je největší hajzl?"
Na mysl mi hned přišel Eric. Pro mě to hajzl nebyl. Ke mně se vždy choval trochu jinak než k ostatním. Nevím proč, ale bylo mi to jedno. "Tak to bude Eric." řeknu lhostejně a ohlédnu se po místnosti. Eric se na jídlo asi vykašlal a šel se projít po Jámě. Nebo šel střílet nováčky. Nevím co dělá ve volném čase, ale střílení nováčků by jeho povaze odpovídalo. "Eric? Zajímalo by mě, kdo to je." všimla jsem si že dokonce i Kate zbystřela.
"Možná vás to nepotěší, ale Eric je lídr." Sten na mě vytřeštila oči. "Lídr? Proč udělají nějakého pitomce hned lídra?" tahle poznámka mě rozesměje. "Myslím, že by ses měla naučit krotit. Vím, že vy upřímní jste drzý a máte svůj názor, ale u nás vám to bude k ničemu. Když se nenaučíš držet jazyk za zuby skončíš s rozbitým nosem." Sten otevřela pusu aby ještě něco dodala, ale pak jí zavřela. Jsem ráda, že si mojí radu vzala k srdci. Když jsem se podívala znovu na Kate, zase se zabývala svým jídlem. Já bych si měla vzít příklad z ní. Už mám opravdu hlad.

KATELYN


Po večeři všichni následujeme lídra Erica řadou chodeb. Nevím kam nás vede, ale nikdo se ani neopováží zeptat. Všichni jsou raději potichu. Ostatně, Eric mi nahání trochu strach a u ostatních to nebude asi jinak.
Dojdeme až k dřevěným dveřím před které se Eric postaví a založí si ruce. "Pro ty z vás, kteří to ještě neví, se jmenuju Eric," řekne. "Jsem jedním z pěti frakčních lídrů. Přijímání nováčků u nás bereme velice vážně, proto jsem se nabídl, že na většinu vašeho tréninku dohlídnu osobně." On na nás bude dohlížet? při té myšlence mě přeběhl mráz po zádech. Možná jsem našla svojí noční můru.
"Několik základních pravidel," pokračuje. "Do cvičebny se dostavíte každý ráno nejpozději v osm nula nula. Trénink trvá každý den od osmi do šesti, s přestávkou na oběd. Po šestý večer máte volno a můžete si dělat, co chcete. Chvíli oddechu dostanete taky po skončení každý dílčí fáze výcviku." Od osmi do šesti? To nevydržím.
"Opustit areál smíte pouze v doprovodu někoho z nás," dodá. "Za těmahle dveřma je místnost, která bude na několik týdnů vaší ložnicí. Jistě vám neujde, že připraveno je třináct postelí, zatímco vás je jenom dvanáct. Předpokládali jsme, že vás sem zvládne dojít víc."
"Ale vždyť nás začalo patnáct," řekne dívka z upřímnosti. Opravdu nás je jenom dvanáct z patnácti? "Vždycky se mezi vámi najde aspoň jeden, který to sem nezvládne," řekne a pokrčí rameny.
"V první fázi se věnujeme zvlášť přeběhlíkům a zvlášť našim vlastním zelenáčům. To ale neznamená, že budete hodnocení podle odlišnejch měřítek. Na konci výcviku vás seřadíme podle výslednýho skóre. A oni mají už teď navrch. Takže se dá předpokládat, že…"
"Jak jako seřadíte?" zeptá se dívka která stála vedle dívky z upřímnosti. "Proč nás musíte nějak seřazovat?" Eric se usměje. Netušila jsem, že to dokáže. Upřímně, teď je ještě děsivější než předtím. "Vaše seřazení má dvojí účel, jednak určí pořadí, ve kterým si budete po iniciaci vybírat práci. Atraktivních pozic je málo. A za druhý," pokračuje Eric. "do frakce se dostane jen dvanáct nejlepších."
Všichni na Erica vytřeští oči. Jenom dvanáct? Začne se mi třást ruka. To nedokážu, nedokážu se dostat mezi deset nejlepších. Stisknu ruku v pěst aby se mi přestala třást a zkousnu si dolní ret.
"Cože?" řekne znovu dívka z upřímnosti. Lucy měla pravdu, upřímní se opravdu vyjadřují docela často. "Dohromady vás je dvacet čtyry - dvanáct našich plus vás dvanáct, čtyry lidi půjdou ven po prvním kole, zbytek se s námi rozloučí po závěrečný zkoušce."
Už to nevydržím. Před očima se mi setmí a podlomí se mi kolena.

Divergent | 3

30. června 2015 v 20:18 | Sτεncεε
Ahoj, tehle díl měl vyjít až ve čtvrtek stejně jako další části (mám je už v naplánovaných do Října a trochu mě to děsí a těší zároveň, protože tak se o ten blog nemusím starat a každý čtvrtek výjde jeden díl :D To je chytré, že? :D) V dnešním díle se seznámíme s Lucy a Elizabeth. :) (Pod textem najdete odkaz na předchozí díly :)) Prosím, po přečtení napište váš názor /ať už špatný či dobrý/ do komentářů. Děkujeme :)


LUCY (Kaucus)


Nevím, čím mě takhle trestá, ale nechat mě jít až poslední abych dávala pozor na bažanty? To je vopruz! "To nemůžeš Maxi!" řeknu naštvaně a podívám se na dalšího nováčka skočit dolů. "Můžu. Navíc ti to jen prospěje. Začínáš si o sobě až moc myslet a někdo ti ten hřebínek shodit musí." obrátím oči v sloup a podívám se na zbylé nováčky. Mezi nimi stojí ta mírumilovná. Katelyn? jo tak se jmenuje. Vypadá nervózně.
"Můžu si alespoň udělat přátelé?" Max se na mě nevěřícně podívá. "Ty a přátelé? to jsou dvě věci které nejdou dohromady." ironicky se zasměju a vyjdu směrem ke Katelyn. Max má pravdu, nikdy jsem neměla o přátelé zájem. Vždycky jsem měla jen jednoho, ale ten byl pro mě spíš jako starší bratr. Ovšem, tahle mírumilovná holka mi přijde sympatická. Nevím proč, možná tak působí na všechny. "Hej, Kate." podívá se na mě a nervózně se usměje.
"Ahoj." řekne a já se zasměju. "Nečekala jsem že to fakt dáš. Sice ten škrob byl první, ale stejně si myslím, že si o sobě moc myslí." Nechápu co se nám snaží dokázat. Že není škrob? Cha! Na to jsem zvědavá. "Každopádně bys měla skočit. Čím dřív tím líp." Kate sebou trhne. Nevypadá, že by se jí do toho nějak chtělo. "Já... to nezvládnu." řekne a podívá se k zemi. "Blbost." řeknu a popadnu jí za ruku. Vytřeštěně se na mě podívá. "P-počkej!"
"Není to tak strašný jak to vypadá!" řeknu a dotáhnu jí až na římsu. S vytřeštěnými oči se podívá dolů. "To ne..." podívám se na Maxe který mě s údivem sleduje. "To ano." řeknu a šťouchnu do ní. "LUCY!" zavřeští a já jí zamávám. "Tak přátelé říkáš?" řekne Max stojící vedle mě. Podívám se na něj a pokrčím rameny.

Všichni poslušně následujeme Lauren a Čtyřku směrem do Jámy. "Katelyn, ty jsi skočila a to je úspěch!" řekne nějaká holka z upřímnosti vedle Kate. "Já... neskočila tak docela." řekne a podívá se na mě. Rychle odvrátím pohled a doběhnu na místo vedle čtyřky. "Není to ale smutné, že někdo jako ty má na starost nováčky?" řeknu a Čtyřka se na mě podívá koutkem oka.
"Nemám je na starost, dělám jim průvodce." pokrčím rameny. "Stejně je to vopruz." Čtyřka ignorujíc mojí otázku se společně s Lauren postaví před nováčky. "Tady se rozdělíme," prohlásí Lauren. "Zdejší odkojenci půjdou semnou. Předpokládám, že vám průvodce dělat nemusím." s úšklebkem se podívám na Čtyřku který mě stále ignoruje.
Lauren se podívá na mě a na zbytek odkojenců, usměje se a pokývne. Všichni se oddělíme od skupiny a následujeme ji. Tohle bude ještě zajímavé. Už se těším na výcvik.

ELIZABETH (Stencee)


Seskok je zamnou. Věděla jsem, že to bude náročné, ale že až takhle? Stojím asi dva metry od ostatních a nikdo si mě nevšímá... a to je dobře.
"Většinu času pracuju v dozorně, ale následujících několik týdnů vám budu dělat instruktora. Moje jméno je Čtyřka."
"Čtyřka?" zeptá se dívka v černobílém oblečení. "Jako to číslo?"
"Jo," odpoví Čtyřka. "Nějaký problém?"
"Ne."
"Výborně. Za okamžik vejdeme do Jámy. Přijde čas, kdy si ji zamilujete i vy. Je to -"
Dívka se zachechtá. "Jáma? Vážně chytrý jméno."
Čtyřka se k ní nebezpečně nakloní a upřeně se na ni dívá. "A ty se jmenuješ jak?" zeptá se klidně. "Christina," vypískne, je na ni vidět, že má strach. "Poslyš, Christino. Kdybych se v životě hodlal obklopit užvaněnejma chytrákama, zakotvil bych tam u vás," sykne Čtyřka. "Tohle je první lekce: nauč se držet zobák. Je to srozumitelný?" Christina opatrně přikývne.
Měla bych se seznámit s někým novým. Will si mě nevšímá, nebo si ani nevšiml, že jsem přestoupila taky. Vcházíme do Jámy. Nedivím se tomu názvu. Je to vážně obrovský prostor. "A teď zamnou," promluví znovu Čtyřka. "Ukážu vám propast." Všichni se dáme do chůze.
Při pohledu na propast se mi zatočí hlava. "Fíha," vydechnu. Dole teče voda, je to skoro nemožné. "Propast nás varuje, že mezi odvahou a pošetilostí je tenká dělící čára!" zařve Čtyřka, aby nás varoval. "Troufalý skok z týhle římsy je vykoupen smrtí. Už se to stalo a stane se to znovu. Varoval jsem vás."

Will si mě všimnul a pozval mě, abych si přisedla vedle něj ke stolu. Je tu spousta jídla. Za chvíli se naproti nás posadí Christina a holka z Odevzdanosti, myslím, že jsem zaslechla její jméno - Tris. Vedle ní sedí Čtyřka a šťouchne ji loktem. "To je hovězí. Tohle si dej na to," podá ji mističku s červenou omáčkou. "Tys nikdy neměla hamburger?" zeptá se ji Christina a já se přistihnu, že se šklebím. "Ne. Takhle se tomu říká?" "Škrobáci se stravují nezáživně. Jakákoli výstřednost se pokládá za požitek, který není k životu nutný." Čtyřka si všimne toho, jak se tvářím a zamračí se na mě. Můj úšklebek okamžitě padá. "Nedivím se, žes odtamtud zdrhla." "Jak říkáš, bylo to kvůli jídlu." Čtyřkovi zacukají koutky úst. Takže není jen vážný. Myslím, že umí být i milý.

 
 

Reklama