Divergent | 16

1. října 2015 v 6:00 |  Divergent

STENCEE

Je po večeři. Za pár minut se s největší pravděpodobností dozvím, že je ze mě odpadlík. Teda ne úplně, ještě záleží na úspěšnosti lidí, kteří se zde narodili.
Tabulka se jmény se opírá o Čtyřkovu nohu, ale čelem ke stěně, abychom výsledky neviděli. Překvapivě nejsem nervózní. Už jsem se s tím smířila.
"Pro ty z vás, kteří právě přišli: vysvětluju, podle jakého systému jsme vás hodnotili. Po prvním kole zápasů jsme vás seřadili podle vašich schopností, Počet bodů, který jste v každém zápase získali, závisí nejenom na vaší úrovni, ale i na úrovni vašeho soupeře. Když jste se zlepšili nebo když jste porazili soupeře vyšší úrovně, dostali jste víc bodů. Zbytečně kruté zacházení se slabším vás o body připravilo. To je zbabělost. O další body přišel ten, kdo prohrál zápas se soupeřem s daleko nižším hodnocením. Druhá fáze výcviku má větší váhu než první. Je to proto, že bezprostředněji souvisí s překonáním zbabělosti. To jinými slovy znamená, že kdo už teď skončil mezi posledními, má jen mizivou šanci vypracovat se mezi nejlepší." Všechny jeho slova mi stojí v hlavě stejně jako tlukot mého srdce. Prosím, dejte mi šanci.
Dělicí čáru nakreslíme až zítra," informuje dál Čtyřka. "Nebudeme nijak přihlížet k tomu, že někdo přestupoval a někdo ne. Mezi odpadlíky se můžou ocitnout čtyři z vás a z druhé skupiny nikdo. Nebo naopak. Nebo můžete být jakkoli nakombinovaní. Tak, to by stačilo. Tady jsou výsledky."

EDWARD
PETER
WILL
CHRISTINA
MOLLY
TRIS
ELIZABETH

Elizabeth je na sedmém místě, nebyla nejsilnější, ale pár lidí porazila. Jsem šťastná i za ní.

DREW
STENCEE
KATELYN

Tomu nevěřím. Zavřu a otevřu oči. Nejsem poslední a Katelyn také ne. Slzy štěstí mi smáčí
obličej. Kate se usmívá.
AL
MYRA

Díky bože. "Stencee, my jsme to dokázaly!"
"Mohla jsi být přede mnou, kdybych tě neporazila v posledním zápase," zatvářím se provinile.
"Jo, ale ty bys byla kvůli tomu na konci."

Vzbudí mě, když se v pokoji rozsvítí světla. Panebože! Pomalu se rozmrkávám, ale to co jsem viděla, jsem si jistá, že to bylo skutečné.
Edward, krev, nůž v oku.
Myslím, že nejsem jediná, která ví, kdo je za tohle zodpovědný. Peter. Katelyn se na své posteli posadí. Střepe ji zimnice. Taky to nechtěla vidět. Momentálně nemám sílu jim jít pomoct, ale bojuju s tím. Nakonec se zvednu a jdu blíž. Vážně jsem to udělala.
"Mám vám s něčím pomoct?" zašeptám. Zrovna přijde ošetřovatelka a Edwarda odnesou pryč.
"Pomůžeš mi to tady uklidit?" zeptá se Tris. Je opravdu statečná, celou dobu Edwarda utěšovala. "Samozřejmě." Christina nám donáší papírové ubrousky a ty nasáklé krví vyhazuje do koše. Katelyn musela na čerstvý vzduch.

Je to definitivní, prošly jsme první částí. Edward odešel pryč s frakce a Myra šla s ním. Z místních vypadli dva. Vzhůru do druhé části!
Dneska máme volný den abychom si odpočinuli, mě to docela bodlo, protože potom v noci už neusnula.
Na obědě si všimnu, že za Tris přišel nějaký kluk a později za ním Tris vyběhla. Ta se má, že po tak těžké noci může vypadnout ze základny. Mě něco takového nikdo nenabídnul.
Vzpomenu si na včerejší Elizabethino přiznání. Samozřejmě si to s Kate necháme pro sebe, ale měla by si dávat pozor, velký. Zajímalo by mě, jestli je v naší skupině jediná, kdo je Divergentní.

KATELYN

Nechápu jak může někdo něco takového udělat. Tolik krve jsem v životě neviděla. Bylo jasné kdo to udělal, ale ne proč. Možná proto, že je to prostě parchant. Když se vrátím zpátky, po krvi nejsou skoro žádné stopy. Oddychnu si a raději si lehnu a usnu.

Na obědě se mi nechce jíst. Jenom se přehrabuju v jídle a čas od času se napiju. To, že je Elizabeth divergentní mě docela překvapilo. Popravdě, nikdy jsem moc nevěděla co to znamená. "Katelyn? Jsi v pohodě?" zeptá se mě Stencee. Neodpovím jí, jenom souhlasně přikývnu. "Jsi si jistá? Není ti blbě?"
"Ne, jsem v pořádku." Je mi špatně. Sice jsem se dostala, teda v první části výcviku, ale i přesto mi nebylo jasné jestli je to dobře nebo špatně. Všechno mě bolí, mám strach, třese se mi ruka ani nevím z čeho a přestávám jíst. Vždycky když mi bylo v mírumilovnosti špatně, nebo jsem byla smutná tak jsem si zpívala. Kdybych tady začala zpívat, asi by mě někdo odstřelil. "Asi se půjdu projít." řeknu a vstanu. Stencee přikývne.

Byla jsem ráda, že nám dali volný den. Jednou za tuhle dobu jsem se mohla jen tak procházet a nic nedělat. Posadím se na zem a obejmu svoje nohy. Chce se mi brečet, ale to by mi k ničemu nebylo. Netušila jsem, že by mě něco mohlo takhle vyvést z rovnováhy, ale když jsem viděla Edwarda s tím nožem v oku... nešlo to.
"Překvapená že postoupila?" uslyším známý hlas a zvednu zrak na Erica se založenýma rukama. "Trochu." řeknu klidným hlasem. Moje nenávist k Ericovi trochu ustoupila po tom co mému bratrovi vrazil pěstí. Ale stále mi v hlavě leží to, jak mi zlomil žebra. Eric se vedle mě posadí. Nechápavě se na něj podívám. "Myslela jsem, že máte lepší věci na práci než tady vysedávat se mnou."
"Měl sem," ušklíbne se. "ale pak mě napadlo, že odstřelovat lidi mi nikdo nepovolí." nečekaně mě jeho věta rozesmála. Teď už jen čekám na to, až mi zase něčím zlomí žebra. "Upřímně jsem si myslela, že mě nenecháš postoupit." Eric nadzvedne obočí. "Pročpak?" pokrčím rameny. "No, byla jsem na tebe drzá a tak různě, a ty vypadáš jako velmi výbušný člověk."
"Výbušný, možná, ale to není důvod nenechat tě projít," řekne Eric a pokrčí rameny. "Navíc, někdo s takovým talentem na střílení tu ještě nebyl. Kdo ví co z tebe bude za..." Eric se zarazí. Na něco si vzpomněl? "Za?" zeptám se a Eric mávne rukou. "Za pár let." Proč je mi najedou tak teplo? Eric se na mě podívá a usměje se. Když si to tak uvědomí... sedím vedle něj tak blízko. Je to docela... divný.
"Chodíš momentálně s někým?" vyletí najednou z Erica a já se zarazím. "Co? Ne..."
"Dobře." odpoví Eric nakloní se ke mně a... políbí mě. Vytřeštím na něj oči. Co to sakra...?!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama