Divergent | 15

24. září 2015 v 6:00 |  Divergent

ELIZABETH

"Elizabeth, drahoušku," přivítá mě otec. "Otče," pohnu hlavou na pozdrav. "Nemůžu se zdržet dlouho. Máme u nás něco rozdělaného, ale chtěl jsem tě vidět."
"Děkuji, že svůj cenný čas plýtváš na návštěvě své dcery."
"Nebuď taková, vždyť víš, že na tebe jsem si našel čas vždy."
"Já vím. Na čem teď děláte?"
"To ti nesmím říct, je to tajné. Ale již brzy se to dozvíš. Hodně štěstí s výcvikem."
"Děkuji."
Odešel. S otcem jsem nikdy neměla nejlepší vztah, ale navzájem jsme se tolerovali. A poté co zemřela matka to bylo ještě horší. Skoro celý rok jsem se mu nemohla podívat do očí. Protože zemřela jeho vinou. Snažím se tuto vzpomínku setřást z hlavy, ale místo toho se mi nahrnou slzy do očí. Přikryju si obličej rukou a dojdu si sednou. Nemůžu se uklidnit.
"Ale proč to udělal?"
"Jak to mám vědět? Asi mu přeskočilo." Uslyším a podívám se před sebe. Dívka s blond vlasy a modrými oči se na mě podívá. Pak zaklepe Stencee na rameno, aby se na mě taky podívala.
"Elizabeth, co se stalo? Nikdo za tebou nepřišel?" Stencee si sedne vedle mě.
"To není můj případ. Ale možná by to tak bylo lepší," doufám, že mě přes mé vzlykání.
"Horší než můj bratr to být nemohlo."
"Ono nejde o to, že zamnou ta osoba, můj otec přišel, ale o to, co se stalo před čtyřmi roky," utírám si slzy do rukávu.
"Jestli o tom nechceš mluvit, nemu-" "Umřela mi máma, jeho vinou," skočím ji rychle do řeči. Napadne mě další vlna slz a vzlyků.
"Vem si příklad ze Čtyřky, ten to taky v životě neměl lehké." Já i Stencee se na ni nechápavě podíváme. "Co?" Stencee se postaví na nohy. "K tomu se váže historka z předvčerejška."
"Musím vám něco říct," zničeho nic ze mě vyletí. "Je to důležité a nikdo kromě mě a té ženské u zkoušky to neví. Bojím se. A nemám to nikomu říct... možná se mi uleví, když vám to řeknu. Jsem DIVERGENTNÍ."
Je to venku. Teď je na nich dvou jak se zachovají.

LUCY

V den návštěv mi vždycky bylo divně. Sledovat, jak se přeběhlíci setkávají se svými rodinami bylo zároveň radostné a zároveň smutné. Přece jen, možná je to naposledy co se navzájem vidí. Když nad tím přemýšlím, mám se ze všech nejlíp. Nemám rodiče, sourozence, nic, nad čím bych si musela lámat hlavu. "Už zase tady sedíš s hlavou sklopenou a vzlykáš nad svým bídným životem?" otočím se a uvidím za sebou stát Erica.
"Já nevzlykám... copak na to vypadám?" Eric pokrčí rameny. "Ne, ale vypadáš, že trucuješ." povzdychnu si a rukou se opřu o zábradlí. "Tobě nechybí tvoje rodina, sourozenci nebo přátelé ze sečtělosti?"
"Ne." To byla rychlá odpověď. Všimnu si, že Katelyn a Stencee sedí u nějaké holky která vypadá deprimovaně. Možná jí nikdo nenavštívil. Její rodina se na ní vykašlala. Zajímalo by mě, jestli je lepší mít rodinu, který se o mě nezajímá, nebo nemít žádnou rodinu. "Takhle dlouho nad něčím přemýšlet, to mi k tobě nesedí." ozve se znova Eric. "Myslíš, že když nemám rodinu, že semnou není něco v pořádku?"
"Proč by s tebou nemělo být něco v pořádku? Podívej se, já jsem tu dva roky bez rodiny a jak úžasně jsem dopadl."
"Jasně..."
"Navíc, máš přece mě." udiveně se na Erica podívám. "Jsem lepší než jakýkoli příbuzný."
"To řekni Katelyn, pak se pobavíme." Eric se ušklíbne a bez dalšího slova odejde.

Na večeři jsem nešla. Raději se projdu po jámě a vyčistím si hlavu. Večer je vždycky takové ticho. Po chvíli procházení se uvidím opodál sedět Katelyn. "Kate, nazdar." řeknu nadšeně a doběhnu k ní. Vypadá zamyšleně. "Ahoj." řekne a usměje se. "Nad čím přemýšlíš?" řeknu a sednu si vedle ní. "No... přestávám pomalu chápat co se kolem mě děje."
"Vítej v týmu... Navštívil tě dneska někdo?" nechtěla jsem se na to zeptat, ale prostě mi to nedalo. "Ano, můj bratr." řekne, ale tváří se nervózně. "A?" Kate pokrčí rameny. "Přišel, něco řekl, Eric mu vrazil pěstí a odešel." Vytřeštím na ní oči. "Co?! Eric mu vrazil pěstí?! Tak tohle už je přes čáru! Až ho uvidím tak..."
"Ne! počkej!" řekne Kate. Nechápavě se na ní podívám. "On... Můj bratr mi chtěl ublížit a Eric mu to zatrhl." nadzvednu jedno obočí. "Eric mu to zatrhl? Seš si jistá?" Kate přikývne. "Upřímně, kdyby nebylo jeho, asi mám o jednu jizvu víc." Že by Eric něco takového udělal? Předtím to s těmi žebry, teď tohle. "Eric mě překvapuje čím dál víc."
"Mě taky." Kate pokrčí rameny. "Každopádně, proč nejsi na večeři?"
"Nemám hlad." Myslím, že si s Ericem budu muset promluvit. Přijít na kloub tomu, co dělá. Možná mu už definitivně hráblo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama