Divergent | 14

17. září 2015 v 6:00 |  Divergent

KATELYN

Nejsem si jistá jestli to moje žebra ještě déle vydrží. Ovšem, ke Stencee jsem nenávist necítila. To spíš k Ericovi. On neměl důvod mi je zlomit. Ale netrápí mě jenom zlomená žebra. Dneska je návštěvní den. Otevřu oči a všimnu si, že se všichni v tichosti převlékají. Do místnosti vstoupí Eric. "Poslouchejte," křikne. "chci vám dát pár rad ohledně dneška. Pokud za váma nějakým zázrakem někdo vůbec přijde." všechny si nás prohlídne a ušklíbne se.
"O čemž pochybuju, uděláte nejlíp, když s nima nebudete moc bratříčkovat. Bude to tak pro vás i pro ně lepší. Frázi 'nejdřív frakce, potom krev' tady bereme velice vážně. Připoutanost k rodině svědčí o tom, že vás pobyt mezi náma netěší, jak by měl, a to je ostuda. Řekl jsem to jasně?" Zní to jako by nám vyhrožoval. Takže nám nejspíš vyhrožoval. S těžkostí se zvednu z postele a rukou si přejedu po břiše.
"Hej, Kate." uslyším Stencee, která se posadí vedle mě na postel. "Ty ses ještě nepřevlékla?"
"Ne..." řeknu a povzdychnu si. "Tak by sis měla pohnout. Přece nechceš, aby na tebe tvoje rodina čekala věčně. Poslyš, nechceš nalíčit?" nechápavě se na ní podívám. "Nalíčit?"
"Ano, nalíčit. Přece jen, jsem ti uštědřila včera pořádnou ránu do obličeje a ty ostatní z minulých dnů se též úplně nezahojily... a tak mě napadlo jestli nechceš nalíčit." Nikdy jsem nebyla nalíčená. Moje matka se sice líčila, ale tyhle věci šly mimo mě. "No... já nevím."
"Ale prosím tě, převleč se a pak se za mnou stav. Jdu se nalíčit do koupelny." usměje se a odejde. Rozhlédnu se po místnosti. Polovina lidí už je pryč a ostatní ještě odcházejí.

Stencee mě nalíčila opravdu úžasně. Zakryla mi všechny jizvy i rány, a ještě přidala řasenku. "Tak vidíš." řekne a usměje se. "Vypadáš hned líp." Přikývnu a vyjdeme směrem do jámy. Jsem zvědavá jestli za mnou opravdu někdo přišel. I když jsem tomu sama nevěřila. "Hele! Támhle vidím svojí mámu!" řekne nadšeně Stencee a vypadá, že se jí do očí nahrnuly slzy. "Uvidíme se potom Kate, zatím!" řekne a odběhne.
Povzdychnu si. Nikde nevidím mámu ani tátu. Možná se opravdu rozhodli nepřijít. "To mě podrž..." uslyším a strnu. To ne. Chtěla jsem aby za mnou někdo přišel, ale on ne. "Takže to nebyl jen výmysl, že jsi šla do téhle frakce." otočím se a uvidím před sebou stát svého bratra. Je jen o trochu vyšší než já. "Ne." odpovím roztřeseným hlasem. "Slyšel jsem, že tady mají přísné přijímací zkoušky a že dokonce několik lidí nepříjimají."
"T-to je pravda."
"Tak co tu ještě děláš?" zasměje se. Ten jeho povýšenecký tón mi ani zdaleka nechyběl. Přeměří si mě pohledem. "Zhublas... ale počkej, co to máš s tváří?" rukou mi z tváře setře pudr kterým mi Stencee zamaskovala ránu, kterou mi včera způsobila. "Pudr, tch... ale podívejme se, sestřička dostala konečně to, co jí patří."
"Nech mě." řeknu tišeji než obvykle. "Co? Neslyším tě přes tvoji podřazenost." řekne a zamračí se. "Říkám, ať mě necháš být."
"Ať tě nechám být?" řekne naštvaně a pevně mě chytne za zápěstí. "Poslyš, možná si myslíš, že když si přestoupila tady, tak si hned můžeš vyskakovat. Ale já vím co jsi zač... jsi jenom malá, hloupá holka."
"Nech mě!" řeknu trochu hlasitěji, ale pořád moc potichu. "Poslyš, Katelyn."
"Ne! Ty poslyš, Alastaire, já už nejsem ta malá holka co se od tebe nechá buzerovat." Alastair se na mě udiveně podívá. "No počkej, však já tě naučím poslouchat." druhou ruku, kterou mi nedrtí zápěstí zvedne do vzduchu. Zavřu oči. Je to jako když jsem byla malá a omylem něco rozbila. Můj bratr, Alastair mě zbil. "Omlouvám se, že ruším vaši konverzaci," Nikdy bych nevěřila jak ráda ten hlas slyším. Otevřu oči. Vedle nás stojí Eric s neutrálním výrazem.
"Co chceš?" řekne naštvaně Alastair. Eric zvedne ruku do vzduchu a vrazí mému bratrovi pěstí. Co? Nechápavě se na Erica podívám. Ten se ovšem nedívá na mě, ale mého bratra. Alastair vstane a utře si krev u nosu. "Co si to dovoluješ?!"
"Omlouvám se, ale někdy mě do ruky chytne křeč." Usmála jsem se. Nikdy jsem nebyla tak nadšená. "Čemu se směješ?! Jen počkej ty...!"
"Jestli máte nějaký problém, obraťte se laskavě na jednoho z lídrů frakce."
"To mi věř, že obrátím! Kde nějakého najdu?!"
"No... nech mě přemýšlet... Těší mě jeden z lídrů frakce." Alastair vypadá, že za chvíli někoho zabije. "Fajn, ale já si na vás budu stěžovat." řekne a upraví si svůj oblek. "Jen si stěžuj." řekne Eric a založí si ruce do kapes. Alastair nás naštvaně obejde a odejde pryč. Nechápavě se podívám na Erica. "Proč jsi to udělal?" zeptám se nechápavě.
"Nemám rád tyhle namyšlený týpky ze sečtělosti." řekne a odejde.

STENCEE

"Kdo zamnou stojí, že se tam pořád koukáš?" moje mám pozvedne obočí.
"Eh... náš instruktor."
"Nechceš mě seznámit?" usměje se pobízejícím úsměvem.
"No... já nevím." Začnu hodně váhat, přece jen, je to Čtyřka.
"Ale noták." Když už se rozhoduju, že to udělám, Čtyřka se ohlédne Trisiným směrem. Také za ni přišla matka.
"Vypadá to, že budeme muset chvilku počkat."
"Tak možná někdy příště, jestli ti to nevadí, už bych šla. Musím ještě navštívit tvého bratra." Podívám se na ni sklesle. "Musím ti ještě představit mou kamarádku! Počkej tady!"
"Ale-"
Rozběhnu se ke Kate, která stojí úplně sama. "Přišel tě někdo navštívit, nebo tady jen tak stojíš?" zeptám se. "Můj bratr."
"A kde je?"
"Eric mu dal pěstí."
"Cože?!" Tohle mě hodně zaskočilo. "Podrobnosti mi řekneš potom, musím tě představit své matce, ale rychle, chystá se odejít, musí ještě navšívit mého bratra."
"Fajn. Mimochodem, můj bratr trochu zničil tvou práci na mém obličeji."
"To nevadí."
Moje matka už nedočkavě přešlapuje z místa na místo. "Tohle je Kate, Kate moje matka." Asi minutu se tam bavíme dokud kolem nás neprojde Čtyřka. Podívá se mi do očí a mé srdce vynechá úder. Bohužel nestihnu zareagovat, takže se s ním má matka neseznámí.
"Mami, je mi trochu špatně, asi bys už měla jít."
"Dobře, ráda jsem tě viděla." Na rozloučenou mě obejme.
"Kate, teď je správný čas na podrobnosti!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama