Divergent | 13

10. září 2015 v 6:00 |  Divergent

KATELYN

Poté co jsem Stencee odprovodila do pokoje jsem se rozhodla se projít. Mám takový pocit, že mě Eric seřve za to, že jsem nebyla na zábavnou aktivitu zvanou vrhání nožů. Rozhlédnu se po jámě. Nikdo nikde. To je dobře. Rukou si přejedu po břiše. Doktorka říkala, že jsem měla docela štěstí a že to nebyla tak tvrdá rána jak se mohlo zdát. Což mi přijde divné, myslím, že kdyby Eric mohl, tak mě rovnou odstřelí.
Ovšem, ve svém životě jsem nikdy nebyla na někoho tak drzá jak na něho. Nevím, možná má tohle prostředí na mě takový vliv. Nebo přímo Eric. "Hej," uslyším a otočím se. Uvidím tam stát Erica. jak za trest. "Zítra končí první fáze výcviku, a ty se vyhýbáš jednou z hlavních věcí v něm."
"Neměl bys být někde na výcviku?" už zase. Myslím, že si dovoluju moc, ale Eric si to vlastně zaslouží. "Takže jsme přešli k tykání? Tady si někdo zahrává s ohněm." řekne Eric, ale v jeho hlase není ani tak zuřivost jako posměch. To jsou asi jediné dvě věci, které on dokáže. "Byla jsem u doktora." odpovím mu na předchozí, nepoloženou otázku.
"Opravdu? Pročpak?" řekne a pomalu ke mně vykročí. "To... není tvoje věc." odpovím nevrle. "Není moje věc? Jsem jeden z velitelů, tak mám právo se dozvědět, co se během tréninku děje." v jeho hlase se opět objeví rozzuření. "Popravdě jsem si myslela, že si to vydedukuješ."
"A co?"
"Proč mám problém s žebry."
"Nic mě nenapadá."
"Tak přemýšlej."
"Ty mi chceš přikazovat ať přemýšlím?"
"Není to tak příkaz jako rozumná rada." Eric se zastaví těsně přede mnou. Upřímně mám z něho strach, ale při pomyšlení, že mi zlomil žebra, proti němu teď spíš cítím odpor. "Rozumná rada říkáš. Jediný kdo tu může dávat ROZUMNÉ rady, jsem já. A náhodou tu jednu pro tebe mám," Nahne se ke mně až máme obličeje těsně před sebou. "Neser mě." Nervózně polknu a Eric se na mě ušklíbne. "Hned je to lepší." Následně mě obejde a odejde. Zůstanu stát na místě. Mám takový pocit, že jsem si právě vytvořila noční můru.

Ještě jeden den a jsou tady návštěvy. Při té představě, že by mě přišel někdo navštívit znervózním. Všichni se začnou smát. Nechápavě se kolem sebe rozhlídnu. Peter a jeho společenství se hlasitě smějí. Ale čemu? Otočím se na druhou stranu od nich kde stojí Tris, dívka z odevzdanosti v ručníku. Nechápu, že je to baví.
Tris s Peterem ještě prohodí pár slov, kterým nerozumím a pak když se kolem něj pokusí Tris proběhnout, Peter ji strhne ručník. Obrátím oči v sloup.

Všichni už stojíme ve výcvikové místnosti a sledujeme Čtyřku zapisovat naše jména na tabuli. Jsem zvědavá ke komu mě přiřadí. Tris přiřadí k Molly. Molly je myslím ta jedna holka z Peterovi party. A ke mně... Stencee. "To snad nemyslíte vážně." vyletí ze mě. Nejsem si jistá jestli to dám. Stencee už není omámená jako předtím a moje žebra pořád bolí. Stencee se vedle mě postaví a šťouchne do mě loktem. "Poslyš, myslíš, že nám to dělají schválně?"
Vzpomenu si na Ericova slova a zamrazí mě. "Ano, určitě ano."
Když konečně dojdeme na řadu se Stencee se postavíme naproti sobě. Proč zrovna teď se mi nic nechce. Stencee proti mně vystartuje a pěstí mě udeří do ramene. Au. Oplatím jí to kopnutím do nohy, ale ještě předtím mě stihne praštit do tváře. Jednou rukou se za tvář chytnu. Což je chyba. Stencee napřáhne nohu a udeří mě s ní do břicha. Před očima se mi setmí a jediná věc, která se mi vybaví jsou ŽEBRA. Dopadnu na zem a do bezvědomí.

STENCEE


"Stencee je vítěz!" Probere mě Čtyřkův hlas ze zamyšlení. Zamyšlení nad tím jak provedu svůj další úder. Co jsem to udělala? Začnou se mi třepat ruce, tak si je složím na hruď, aby to nikdo neviděl. Stojím tam nad ležící Kate. Nehýbe se. Je v bezvědomí.

"Mohla jsem být jemnější," omlouvám se Kate. "V pohodě, však, alespoň jedna z nás se musí dostat do druhé fáze." Nadechnu se. "Chyba. Obě se tam dostaneme," snažím se naznačit úsměv.
"A jak prosím tě? Eric se mě snaží potopit."
"Proč?" Zamračím se.
"Trochu jsem si to u něho podělala."
"Teď mi řekni, kdo to nemá u Erica podělaný?"
"Ty."
"Já?"
"Ano. Včera jsi prý vrhala nože lépe než nadprůměrně a dneska si mi dala nakládačku, takže si myslím, že na tom nejsi tak špatně."
"Vážně jsem včera byla tak dobrá? A co se ještě stalo? Doufám, že nic co bych nemohla vrátit," zpanikařím. "Ale nic. A kdyby jo, tak ti to stejně neřeknu. Nechci aby ses cítila špatně."
"Něco mi říká, že s tím souvisí Čtyřkova minulost, ale nic víc si nevybavuju," přimhouřím oči a snažím vzpomínat.
"Úplně vedle," řekne Katelyn. Snaží se znít jistě, ale přece pocházím z Upřímnosti a poznám když mi někdo lže... nebo jen zatajuje pravdu.
"Fajn, teď ještě odpočívej, zítra je den návštěv a určitě nechceš, aby tě tvá rodina viděla takhle."
"Dobře," zaváhá. Myslí si, že za ni nikdo nepřijde? Blbost. Nemůžu si představit že by Kate někdo nemohl mít rád. Samozřejmě nepočítám Erica.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama