Divergent | 12

3. září 2015 v 6:00 |  Divergent

LUCY

Když jsme dorazili zpátky do jámy, pořád jsem nemohla uvěřit tomu, že Eric zlomil Katelyn žebra. Opravdu v posledních dnech vypadal, že by si na někom potřeboval vybít zlost, ale i tak. Všichni přeběhlíci i odkojenci se rozešli. Dokonce i Eric už byl na odchodu, ale musela jsem si s ním prostě promluvit. "Hej, Ericu!" zakřičím na něj. Eric se otočí. "Co?" řekne nevrle. "No, slyšela jsem, že jsi někomu zlomil žebra." Ericův výraz v tváři se výrazně změní z nevrlého na překvapený. "Opravdu?"
"Ano. To ani nevíš?" Eric pokrčí rameny. "Nemám ponětí." To je poprvé, co jsem na Erica naštvaná. "Oh, opravdu?" řeknu a zamračím se. Eric nadzvedne jedno obočí. "Opravdu... teď mě omluv, ale chtěl bych se vyspat." Otočí se na odchod. Já ho ale chytím za rameno a otočím ho zpátky čelem ke mně.
"Víš komu?" Eric obrátí oči v sloup. "Komu?"
"Katelyn." Eric nadzvedne obočí. "Opravdu?" Jako by předtím neposlouchal a najednou zbystřel. A vůbec, on ví kdo to je? "Ty víš kdo to je?" Eric přikývne. "Jo, blondýna z mírumilovnosti co umí střílet." On si to opravdu pamatuje. "Pamatuješ si, jak se jmenuje odkud je, že je blondýna, ale že jsi jí zlomil žebra ne?"
"Žebra nejsou vidět."
"Mozek taky není vidět, ale já věřím, že ho máš." Eric si povzdychne. "Poslyš, je mi líto, že jsem jí zlomil žebra, ale opravdu se potřebuju vyspat." Počkat... on řekl, že mu je to líto? "Co?"
"Co, co?"
"Co?"
"Hele, nemám náladu se s tebou po večerech vybavovat. Uvidíme se zítra. Dobrou." Eric se otočí a odejde pryč. Nechápavě zůstanu stát. "Opravdu... je mu to líto? Co se to děje? No, možná je fakt unavený." pokrčím rameny a odejdu do svého pokoje.

STENCEE

Probudím se s poloprázdnou skleničkou v ruce. Přičichnu si k jejímu obsahu. No to snad ne. Ze mě je alkoholik? Zamyslím se, kde vlastně jsem. Nemůžu si vzpomenout. V hlavě mi běží nápady jako 'běž si lehnout, zůstaň tu a snad tě nikdo nenajde', ale bohužel zvítězí ten, který mi udává jednoduchý úkol: "Jen dopiju tu skleničku a půjdu do výcvikové místnosti." Zkusím se postavit, ale podlomí se mi kolena.
Když už se konečně dobelhám do ...kam? To je jedno. Eric na mě tázavě hledí, ale neptá se. To je dobře.
"První fáze výcviku zítra končí. Neuškodí, když si trochu připomenem, jak se bojuje. Dneska se naučíte mířit. Každý si vezměte tři nože. A nechte si kecy pro sebe. Čtyřka vám předvede správnou techniku."
Nikdo se nehne jen já si motavými kroky dojdu pro nože. "Teď!" Zavelí ostatním aby se taky hnuli.
Čtyřka nám začne předvádět hod nožem. Na tom nemůže být nic těžkého. "Nástup!" Eric
nám dá znamení.
Rozpřáhnu se a hodím, přičemž málem spadnu, moje nohy mě pod vlivem alkoholu neposlouchají. Stejně si pořád nemůžu vzpomenout, jak jsem se do toho skladu alhoholických nápojů dostala. toho skladu alkoholických nápojů dostala.
Trefila jsem terč. Přesný střed. A na to místo doletěl každý můj nůž. Říkala jsem si, že na tom nemůže nic být. Jedinému Alovi to nějak nešlo. A Ericovi se to samozřejmě nelíbí. "Tady nejsme na prázdninách, mladej. Potřebuješ brýle? Mám ti snad ten terč strčit až pod nos?"
Na pár sekund si zdřímnu ve stoje. Nikdo to naštěstí nezaznamenal.
Docela mě vyděsí Tris stojící před terčem a Čtyřky, který se chystá vrhat nože na ní. Příště bych usnout neměla, přicházím tím o zajímavý děj. O Tris se ale nemusím bát, teda... taky to nedělám. Včera při jejich krásném výstupu na ruské kolo vypadali, že si to náramně užívali, takže si myslím, že by ji Čtyřka záměrně neublížil. A nehodou už vůbec ne, Čtyřka je v házení hodně dobrý.
Zavřu oči a poslouchám dráhu jeho letících nožů.
Tohle byl poslední, otevřu oči. Tris kape s ucha krev. Čtyřko...
"Rád bych viděl, jestli by ostatní projevili stejnou duchapřítomnost," poznamená Eric rádoby laskavě, "ale myslím, že to pro dnešek stačilo." Nechci nic říkat nahlas, ale jsem ráda, že už je konec.
Jestli se rychle nedostanu k záchodové míse, tak můj obsah žaludku skončí přesnĕ podemnou na zemi. Teď mĕ tak napadá - radĕji se chytnu zdi, abych sebou nepraštila o zem - kde je Katelyn?
Zaslechnu Čtyřku a Tris samotné v místnosti. "Jsi v -" nedořekne Čtyřka.
"Udĕlals to naschvál!" vyjede po nĕm Tris. Být ní takhle bych se k nĕmu nechovala. Myslím, že si to nezaslouží.
"Jo, udĕlal." Oceňuju jeho klidnost. "A ty bys mi mĕla podĕkovat, že ti pomáhám."
"Co tady sakra dĕláš?" ozve se zamnou Eric. Úlekem nadskočím.
"Poslouchám za dveřma."
"Vždyť tady žádný nejsou."
"Ale jsou...neviditelný!"
"Proboha... co jsi pila?"
"Nejsem pila, ale mĕla jsem skleničku...možná dvĕ, tři, pĕt...deset?"
Eric se ušklíbne. "Tak ty jsi nám vyplenila zásoby. Mĕla bys pít častĕji, dneska ti to s noži opravdu šlo... Mimochodem proč tady posloucháš ty dva škroby?"
"Víš, že když se šklebíš, vypadáš docela roztomile? Počkat... v té místnosti jsou dvĕ Tris?" Že by mĕl Eric taky halucinace?
"Sice jsem z vašeho rozhovoru slyšela jen 'dva škroby', ale co tady dĕláte?" přijde k nám Katelyn. Tak tady je!
Čtyřka si nás všimne a blíží se k nám, jakpak by ne, nemluvíme vůbec potichu.
"To není důležité... stejnĕ jako Tobias," přeřekne se Eric a v tu chvíli ho zasáhne vražedný pohled Čtyřky.
"Dva škroby... Tobias... Ty jsi Tobias Eaton?!" zeptá se s údivem Kate Čtyřky.
"Eh, ne," snaží se to zamaskovat.
"Bil tĕ tvůj otec?!" úplnĕ ho dorazím. "Ne!" vyvrací. "Jo," zašklebí se Eric.
"Drž hubu."
"Ne."
"Stencee...asi bychom mĕli jít," naznačí Katelyn.
"Ne, já chci vĕdĕt víc o Čtyřkovi!" Kate mĕ porve za rameno a chce mĕ odtáhnout pryč.
"Počkej," zavolá na Kate Čtyřka, teda vlastnĕ Tobias.
"Stencee vypadá, že si to zítra už pamatovat nebude, ale ty, vypadáš, že jsi rozumná -"
"Jasnĕ, nikomu nic neřeknu," ujistí ho Kate.
Když zmizíme je čas na mou otázku.
"Proč jsi nebyla ve výcvikové místnosti?" "Radĕji jsem si zašla na ošetřovnu, ta žebra mĕ vážnĕ bolela." "Aha." Dojdeme do pokoje, praštím sebou do postele a nevím o svĕtĕ.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama