Divergent | 9

13. srpna 2015 v 6:00 |  Divergent

ELIZABETH

Vzbudí mě Peterův hlas: "A ty a já ve stejný frakci nikdy nebudem." Naváží se do Tris, kdyby to nedělal, nejspíš by to ani nebyl on. Nemůžu otevřít oči, všechno mě bolí a hlavně mám hodně citlivé místo - tetování. Trvá mi než se vyhrabu z postele a do výcvikové místnosti vejdu jako poslední. Překvapilo mě, že na mě nikdo nepočkal, jenže my jsme v Neohroženosti a každý jedná sám za sebe, že?
Sedíme já a Christina na jedné straně postele a Al s Willem na druhé. Leží v ní Tris. Vypadá strašně. Nemyslím to v zlém, prostě ji lituju. Může otevřít jen jedno oko. Jsem duchem nepřítomná, taky jsem dostala co proto, ne? Třeští mi hlava tak, že si nepamatuju, kdo byl můj protivník. Vážně Tris lituju, když jsem na tom možná hůř?
"...si mě tady nechali napořád a já už se nikdy nemusila vidět s Peterem," konstatovala Tris. To by možná šlo. Jenomže nad tím rozhodně přemýšlet nehodlám, důležité pro mě je, že se nedostanu do druhé části. Will s Christinou se zvednou a já taky. Mám toho tady plné zuby.

Jsem mrtvá? Asi ne. Protože kdybych byla asi by to tak nebolelo. Divím se, kdy jsem se stihla změnit v člověka, který všechno nenávidí. Ani své přátelé. Něco mi říká, že to v jejich případě bude oboustranné. Will si našel nové kamarády, já jen odrážím jeho minulost. Vím o něm tolik věcí...
"El?" ozve se Tris, která výrazně zaostává za Christinou, ale nemám co říkat, vždyť já jdu rychlostí šneka za ní. Zvednu hlavu jakože poslouchám.
"Jsi v pohodě? Zdáš se mi od včerejška nějaká jiná."
"Jo."
"Fajn, ale kdybys něco potřebovala... myslím, že my dvě bychom si mohly rozumět."
"Jasně."
Kdyby tak věděla co se mi honí v hlavě a co mi vyšlo u zkoušky. Možná...možná bych ji to mohla říct? "Počkej!" zavolám. "Ano?" otočí se Tris zpátky na mě. "Nepromluvíme si večer o samotě? Je tady něco, s čím bych se ti chtěla svěřit," naznačím úsměv. Tris kývne. Asi bychom si měly pohnout. Nestíháme vlak.
"Co vám tak dlouho trvalo?" Willa není přes hukot přijíždicího vlaku skoro slyšet.
"Tady slečna Krátkonohá se přes noc proměnila v churavou sirénu," zašpičkuje Christina.
"Prosím tě, mlč." Tohle se Tris asi trochu dotklo.
"Já jsem Tris zdržela, omlouvám se," snažím se to uvést na pravou míru.
"Ty jsi ten poslední, který by se měl omlouvat," usměje se Tris. Úsměv ji opětuju. Myslím si, že Tris bude fajn holka a v něčem mi přijde podobná. Vážně jsem se v ní asi spletla, asi ve všech. Nikdy jsem neměla dobrý odhad na lidi a hodně krát jsem na to doplatila.
Všichni se dostaneme do vlaku. Jakkoliv. Stále mě překvapuje, že jsem se tam dostala, nejen já.
"Jak se cítíš? Nebo jsi tak trochu... naškrobená?" Co Peterovi na jeho vtipu, který není vtipný přijde vtipného? "Tvoje neuvěřitelná vtipnost nás všechny omráčila," ozve se Will. "Jo, jseš si vážně jistej, že nepatříš k Sečtelejm?" přisadí Christina. "Slyšela jsem, že těm slaboši nevadí."
"To mám to vaše kdákání poslouchat celou cestu?" Všem sklapne. Zajímalo by mě, jak může mít Čtyřka takovou autoritu, když je jen o dva roky starší než my.

STENCEE

Zaskřípou brzdy vlaku a s námi to škubne dopředu.
"Kate? Zlobíš se na mě?" otočím se na ni.
"Abych řekla pravdu tak," trochu se bojím její reakce.
"ne, nezlobím. Obě dvě jsme udělaly chybu. A od čeho jsem se narodila v Mírumilovnosti, kdybych neuměla odpouštět?" Spadl mi kámen ze srdce.
"Díky," vydechnu.
"Za co?"
"Že mě bereš takovou jaká jsem."
"Jaká?" zeptá se, i když ví odpověď.
"Totálně upřímná."
"To se spraví," vysloví Kate a obě se rozesmějeme.
Mlčky dojdeme k velké bráně. "Pokud se neumístíte v pětici nejlepších, s největší pravděpodobností skončíte tady," sdělí nám Čtyřka. "Neříkám, že jako hlídači hranice nemůžete povýšit, ale nijak závratně. Časem můžete jezdit na hlídky na území za farmami, ale -"
"Hlídky kvůli čemu?" skočí mu do řeči Will. "Předpokládám, že to zjistíš sám, pokud se v takový patrole ocitneš. Jak už jsem řekl. Kdo v mládí začne na stráži, na stráži už skončí. Jestli vás to uklidní, tak se mezi nima najdou i tací, kteří tvrdí, že to není tak zlý."
"Kolikátej v rozřazovací skupině jsi skončil ty?" zeptá se Peter Čtyřky. Peter je hodně vlezlý. Idiot. Čtyřka vypadá docela v pohodě. "Byl jsem první." S Kate se na sebe podíváme se zvednutým obočím. "A vybral sis tohle? Pročs nešel dělat na úřad?" diví se Peter. "Protože jsem nechtěl." To je docela rozumná a pochopitelná odpověď. Jenže z jakého důvodu nechtěl? Vím, že by mi to mělo být jedno a nejsem sečtělá, abych prahla po informacích, ale z neznámého důvodu se chci o našem trenérovi dozvědět víc. Jaké je jeho jméno? Je přeběhlík nebo nováček? Teď není správná chvíle se ho ptát, když se vůbec neznáme. Je to přece jen pár dnů, co jsem sem přestoupila. Uvědomuji si, že kdybych se zeptala teď, moje chování by bylo na stejné úrovni jako Peterovo. Chci být taková? Ne.
Tris oslovil nějaký mírumilovný mladík. Stojí daleko od nás takže toho moc neslyším. Molly se do nich začne navážet. Jak by ne, co jsem si všimla tak společně s Drewem patří do Peterova spolku.
Zbystřím o něco víc, když mladík odejde a k Tris se přiblíží Čtyřka. Dotkne se koutku jejího pohmožděného oka. Zaostřím sluch co nejvíce to jde.
"Stačilo by, kdyby ses naučila útočit první."
"Útočit první?" zopakuje po něm Tris. "Jak by mi to mohlo pomoct?"
"Jseš rychlá. Kdyby se ti podařilo dát jim pár slušnejch ran dřív, než se vzpamatujou, měla bys vyhráno." Soukromé rady jen tak? "Překvapuje mě, že to víš, když jsi v polovině mýho jedinýho zápasu odešel." vyčte mu potichu Tris.
"Na něco takového jsem se dívat nechtěl." Bodne mě u srdce. Já si myslela, že si potřeboval odskočit z jiného důvodu. Čtyřka zaznamená, že je pozoruju a odkašle si. "Vlak je tady. Je čas jít, Tris." Přitom se mi podívá do očí. Čte mi myšlenky?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama