Srpen 2015

Divergent | 11

27. srpna 2015 v 6:00 Divergent

STENCEE

"Kam jde Tris?" zašeptám Elizabeth do ucha. Otočí se a obě se dlouze zadíváme na Trisin obrys směřující k ruskému kolu.
"Čtyřko!" dojdu k němu, "Tris se někam vzdaluje..." ukážu prstem směrem k Tris. Čtyřka se vydá za ní. "Můžu jít s tebou?" nadzvednu prosebně obočí. Nechci aby s ní byl sám... u ruského kola.... v noci... Udeří mě hluboká rána do srdce, ale... proč?
"Ne, zůstaň tu, bylo by jim podezřelé, že jsme se vytratili." Má pravdu. Vrátím se zpátky k ostatním. Chvilku tam stojím, jenže mi to nedá. V hlavě mi přeběhne myšlenka, že se chovám jako stalker, ale hned ji zaženu. Když to Čtyřka nezjistí a neuvidí mě, bude všechno v pořádku.
Přijdu v okamžiku, když už oba dva lezou nahoru ruského kola. Jsou vysoko, takže už je nemůžu slyšet a navíc určitě šeptají. Tris se přitiskne blíž k žebříku. Musí tam být silný vítr. Čtyřka ji přidrží svou rukou na jejím boku. Pomalu mi mizí z dohledu.
Vylekám se, když ucítím ruku na rameni. Elizabeth. Prudce se otočím a nemůžu popadnout dech. "Oh," pomalu se rozdýchávám. "Promiň, ale co tady proboha děláš? Neříkal ti Čtyřka ať tady nechodíš? A vůbec kde jsou?" Dokážu jen zakývat hlavou a ukázat nahoru. Elizabeth taky nic neříká. Je to šílený.
Uslyšíme ránu a výkřik: "Čtyřko!" I přes tu výšku jde zřetelně rozumět. Něco se děje. Schováme se více do křoví a sledujeme neuvěřitelné. Kolo se dalo do pohybu. "Raději pojď než si nás všimnou," řekne Elizabeth. "Určitě nás už hledají." Přikývnu, ale chvíli se ještě zadívám na ruské kolo. Zaslechnu smích Čtyřky a Tris. Nepozorovatelně vzdychnu. Pak odejdu k ostatním.

"To vy jste to kolo pustili? Co jste si sakra mysleli? To jste mohli rovnou zařvat ,Tady jsme! Pojďte si pro nás!' Jestli prohraju i letos, už se půjdu asi odstřelit. Třikrát po sobě?" Osloví Tris a Čtyřku nějaká dívka.
"Na kole nezáleží," řekne Čtyřka. "Víme, kde jsou."
"My víme?" podiví se Christina a sklouzne očima ze Čtyřky na Tris.
"Ano. Zatímco jste tady seděli s rukama v klíně, Tris vylezla na kolo, aby se na ně podívala shora," uvede Čtyřka na pravou míru. Ale kdybych ho na to neupozornila, ani by si nevšiml.
"Takže, co se bude dít teď?" zeptá se někdo další mezi zívnutím.
Tris nám vysvětlí plán, možná není taková za jakou ji mám. Však taky byla první skokan, že. Ten nápad je dobrý, víc než to, je skvělý. A když to uznám já, tak to už je co říct.
Vyběhneme každý se svou ze tří skupin.
Uvidím Katelyn, která vystřelila přímo na mě. Ta se toho teda nebojí. Míří dobře a přesně, ale já jsem využila toho, že jsem si ji všimla dřív a začala jsem kličkovat. Myslím, že jsem u toho vypadala vtipně. Hodně. Nic mi však momentálně nebrání v tom abych tentokrát vypálila na Kate já. Vedle. Sakra. Katelyn mi vpálila střelu směrem k noze, ale mě to neodradí a rozběhnu se směrem k ní. V blízkosti přece není Čtyřka, aby mě rozptýlil, ne? Skočím na ni, čímž ji překvapím. Je drobnější než já. Chápu, dívat se na mě, když jsem s ní bojovala, teda vlastně nebojovala muselo být zvláštní. Jsem blbá, že jsem byla tak blbá.

KATELYN

Stencee má opravdu větší sílu než já. Ovšem, já mám zbraň pod ramenem. Než Stencee stihne vytáhnout svou zbraň, vytáhnu svou a střelím jí mezi oči. Trochu barvy dopadne i na můj obličej. "Hej! Neoslepuj mě!" řekne a rukou si začne stírat barvu. Má zavřené oči. Toho využiju a odkopnu jí od sebe. Následně se rychle vyškrábu na nohy a namířím na ní zbraň.
Stencee otevře oči a překvapeně nadzvedne obočí. "Už jsi mě zase přemohla. A to tu není Čtyřka..." nechápavě se na ní podívám. Jak to myslí? Není tu Čtyřka? "J-jak to myslíš?"
"Co se tady flákáš?" uslyším známý Ericův hlas a málem mi vypadne zbraň z rukou. "Eh, neflákám." Eric se zamračí ale když si všimne Stencee ušklíbne se. "Aha, takže se vykecáváš?" Svojí zbraní namíří Stencee na hlavu. Vytřeštím na něj oči. Vím, že to nejsou skutečné zbraně, ale i přesto ho to nemůžu nechat udělat. "Ne!" vyjeknu a rukou mu vyhodím zbraň z ruky. Když zbraň dopadne na zem Eric se na mě s neutrálním výrazem podívá. Nervózně polknu.
"Jak se tomu jen říká... ehm... vzpoura?" řekne vytrhne mi mou zbraň z ruky a udeří mě s ní do břicha. Oběma rukama se chytnu za břicho a sesunu se k zemi. "Za prvé, já jsem ten co velí skupině, za druhé, ona už je postřelená a střelit ji po druhé by bylo marnění nábojů." Takže mi tím chce říct, že mám zlomené nejméně dvě žebra zbytečně?
"A za třetí, jestli se tu hodláš povalovat, druhá rána ti doláme ty zbylé žebra." Bolestně si povzdychnu a vstanu. Eric mi do rukou strčí zbraň a dojde si pro svou. Stencee se na mě soucitně dívá. Usměju se na ní. "Pohni!" zakřičí na mě Eric. Povzdychnu si a následuju ho.

"Proč jsem zrovna já musel být mezi lůzrama?" uslyším jak řekne nějaký kluk z mého týmu. "Protože život není vždycky fér Alberte. A celej svět se proti tobě spiknul." odpoví mu jiný kluk. "Hele, můžu se ještě kouknout na tu vlajku?"
"Co žebra?" zeptá se Stencee a pokouší se smýt si skrvnu od paitballové kuličky z čela. "Nevím, počítám, že budou tak tři čtyři zlomené." Stencee si povzdychne. "Eric má sílu. To se musí uznat. Ale Čtyřka určitě větší..."
"Ahoj dámy." Lucy si k nám přisedne a usměje se. Při pohledu na Stencee, jak si čistí čelo se začne smát. "Kdo ti to udělal?" Stencee se zamračí. "Nejmenovaná osoba se sebevražednými sklony." Obě se na mě podívaly. "Co se ti stalo?" Zeptá se Lucy.
"No, nejmenovaná osoba mi zlomila pár žeber." Lucy nadzvedne obočí. "Opravdu? Kdo? Peter?" Stencee se na ní nechápavě podívá. "Proč by jí Peter lámal žebra?" Lucy pokrčí rameny. "Slyšela jsem, že se to docela pěknej vůl." Stencee přikývne. "Vůl to je, ale kdyby zlomil Katelyn žebra, asi bych o zabila." zasměju se.
Překvapuje mě, že si Lucy jako prvního nevybaví Erica. U mě by to byl jednoznačně Eric... a po něm Peter. "Tak kdo?" zeptá se Lucy a rozhlédne se po vagónu. "Eric." vyštěkne Stencee a Lucy se na ní nevěřícně podívá. Potom se podívá na mě. "Tobě Eric zlomil žebra?" přikývnu. "Tch, to je teda svině." Vypadá, jako by jí to překvapilo. "Většinou takový není... asi proto, že většina lidí si od něj drží odstup a neskáčou mu do řeči a tyhle věci. Co si mu udělala?"
"Vyhodila mu zbraň z ruky." Odpoví znovu Stencee. "Aha, tak to chápu. Každopádně si s ním o tom promluvím. Nemůže jen tak někomu zlomit žebra."

Divergent | 10

20. srpna 2015 v 6:00 Divergent

KATELYN

"Jsi snad hluchá škrobe?" uslyším známý nepříjemný hlas a otevřu oči. Eric stojí nad holkou ze odevzdanosti. Všechno mě bolí a nejradši bych si prostě lehla a na všechno zapomněla. "Máte pět minut na to abyste se převlékli a sešli se s námi u kolejí," ale nemůžu. "Čeká vás další exkurze." Než odejde na chvíli se podívá na mě. Ovšem já mu věnuju jenom unavený a nenáladový pohled.

"To budeme po něčem střílet?" zeptá se holka stojící vedle holky z odevzdanosti. Myslím že se jmenuje Christina. Až teď si všimnu že stojíme před hromadou zbraní. Vedle ní je krabice na které je napsáno PAINTBALLOVÉ KULIČKY. Nikdy jsem o tom neslyšela.
"Rozeberte si pušky!" zařve Eric. Všichni se nahrnou ke zbraním a začnou si je rozebírat. nějakým způsobem se k hromadě dostanu též a rychle jednu z posledních popadnu. Prohlédnu si jí a pověsím přes rameno. "Kolik máme času?" zeptá se Eric čtyřky. "Bude tady za každou chvíli. Jak dlouho ti ještě bude trvat než si to zapamatuješ?"
"Proč bych se namáhal když mám tebe?" Namítne Eric a strčí čtyřku do ramene. Za chvíli už kolem nás projede vlak. Když všichni do jednoho nastoupíme Čtyřka se ujme slova. "Rozdělíme se do dvou týmů a zahrajeme si vlajkovou. Týmy budou rovnoměrně namíchané z nováčků, kteří se u nás narodili, a z přeběhlíků. Jeden tým vyrazí napřed a ukryje někde svou vlajku. Pak provede to samé i druhý skupina." Vlak s námi trhne a čtyřka se chytí okraje vstupního prostoru. "Je to naše tradice, proto doufám, že budete hru brát vážně."
"Co dostaneme, když vyhrajeme?" vykřikne někdo. "To zní jako dotaz od někoho, kdo nemá v neohroženosti co dělat," namítne Čtyřka. "Dostanete svoje vítězství, co jiného."
"Kapitány budeme dělat já a Čtyřka." pokračuje Eric a podívá se na Čtyřku. "Co si nejdřív rozdělit přeběhlíky?" Nějak jsem tušila, že Eric navrhne něco podobného. Možná začínám chápat, jak ten... člověk myslí.
"Začni." řekne Čtyřka a Eric pokrčí rameny. "Edward." Čtyřka se opře o zárubeň a přejede nás pohledem. "Chci škroba." Opravdu? Je si jistý? Nikdy jsem neměla ve zvyku lidi podceňovat, ale... ona není ta kterou si měl vybrat. "Chceš si tím něco dokázat?" řekne Eric s úšklebkem. "Nebo si vybíráš slabochy záměrně, abys to pak měl na koho svádět, až prohraješ?" Čtyřka pokrčí rameny. "Tak nějak." Blbec. Všichni jsou to blbci. A Eric je ten největší.
Už zase, připadám mi, že začínám myslet jako neohrožená. Pořád ale nevím, jestli je to dobře nebo špatně. "Jsi na řadě." vybídne Čtyřka Erica.
"Peter."
"Christina." Takže jsem měla pravdu, jmenuje se Christina.
"Molly."
"Will."
"Al."
"Drew."
"Katelyn." co? Nechápavě se podívám na Erica, který nadzvedne obočí. "Jsi hluchá?" řekne nevrle. Postavím se a dojdu k ostatním. Nečekala jsem, že by si mě Eric vybral. Určitě plánuje mě použít jako lidský štít. Nebo něco horšího, co já vím.
"Stencee." se Stencee si vyměníme nechápavý pohled. "A Elizabeth."
Eric pokrčí rameny. "Takže zbývá jenom Myra, takže půjde za mnou."
"A teď naši."
Eric si samozřejmě do týmu vybral Lucy. Pořád nechápu odkud se znají, ale možná to ani chápat nechci. Hlavní věc, která mě zajímá je, proč si mě Eric vybral do týmu.

"Nečekala jsem, že budeme ve stejné skupině," řekne Lucy. "Řekni mi, v čem si tak dobrá?" pokrčím rameny. "Nevím. Sama netuším, co tady dělám." Podívám se na Erica který se spokojeně šklebí. Asi je hodně přesvědčený o tom, že vyhrajeme. Dojdu k němu a stoupnu si vedle něj. "Ehm... mám otázku." Eric se přestane šklebit a naštvaně se na mě podívá. "Co?"
"No, proč jste si mě vybral do týmu? Vždyť téměř neudělám ani pět kliků." Eric si mě zkoumavým pohledem přeměří a pak přikývne. "Jo, to jde vidět." zamračím se a Eric si sundá zbraň z ramene. "Sleduj." dá do ní pár Paintballových kuliček a opře si ji o rameno. Ve chvíli vystřelí a trefí nejvyšší strom, který jde od naší pozice vidět.
"Teď ty." řekne, přehodí si zbraň přes rameno a založí si ruce. Sundám si svojí zbraň, nabiju ji a namířím tam, kde Eric vystřelil. Hluboce se nadechnu a vystřelím. Ačkoliv jsem byla z mírumilovnosti, se zbraněmi mi to šlo. Trefila jsem se přesně tam kde předtím Eric. Otočila jsem se a všimla si, že se Eric znovu šklebí. "Tak vidíš." řekne, otočí se odejde o pár metrů dál.
Nechtělo se mi to přiznávat, ale měl pravdu. Neřekl to sice přímo, ale chtěl tím naznačit, že umím střílet. Povzdychnu si a všimnu si, že se na mě dívá Peter. Vypadal, že mě za chvíli zabije. Raději jsem ho ignorovala a odešla zpátky za Lucy.

ELIZABETH

Hraji to poprvé a myslím, že to bude moje oblíbená hra. Jsem tak ráda, že nejsem v týmu Erica, ale abych řekla pravdu Čtyřka se mi taky nezamlouvá. Škoda, že není více týmů. Ale to by potom bylo hodně složité. Alespoň tu jsou mí přátelé.
Pro mě cizí dívka, položí Čtyřkovi ruku na rameno. Někdy mi připadá, že májí společně s Ericem svůj harém.
"Když tvůj tým onehdy vyhrál, kam jste dávali vlajku?"
"Kvůli čemu bychom tady byli, kdybych ti to teď řekl, Marlene?"
"No tak, Čtyřko," zakňourá dívka. Alespoň jsem zjistila, že se jmenuje Marlene. Koketně se na něj usměje a Čtyřka setřese její ruku ze své paže. Harém se bortí.
"Přístavní hráz. Můj brácha byl ve vítězným týmu. Schovali vlajku na kolotoč," zvolá další z domácích. "Tak tam pojďme," navrhne Will.
Když se otočím všimnu si postavy vzadu. Stencee. To je ta, která panikařila při svém prvním zápase. Jde úplně sama. Zpomaluju dokud úplně nezastavím a čekám, až ke mně Stencee dojde.
"Co se děje?" zeptám se.
"Nic." odpoví. Tím by mohla naše konverzace skončit, ale Stencee se dívá dost sklesle.
"A proto jdeš vzadu úplně sama a pomalu jako šnek?" usměju se, je ale něco málo po půlnoci a tma jako v pekle, takže si nejsem úplně jistá, jestli můj úsměv zaznamenala.
"Ne. Katelyn s Lucy jsou ve skupině s Ericem a nikoho tady moc neznám. Ještě Christinu. ale s ní jsem od dne volby nemluvila."
"Aha," odmlčím se. "A nechceš to napravit? Seznámit se pořádně s mími přátely?" navrhnu.
"Mohla bych?" v očích se ji zablyští jiskra radosti. "V Upřímnosti mi nedělalo potíže seznamování, ale tady... je to jiné," vzdychne.
"Naprosto tě chápu. Elizabeth," podám ji ruku. "Stencee." "Hlavně musíš bojovat! Vím, já to nedělám, ale ty bys měla postoupit dál! Nesmíš být taková jako při tvém první zápasu." "Ano. Já vím. Děkuju." "Poběž, musíme je dohnat!" zakřičím radostným hlasem. "Tak teda jo!"
"O co, že do tohohle bahniska neskočíš," vyzve Christina Willa.
"Až po tobě."
"Hej! Wille tohle je Stencee," zakřičím když jsme blízko nich.
"Jsi si jistá, že je tohle správný čas na seznamování?" usměje se Christina.
"Ne... ale moc lidí tu nezná a její kamarádky jsou v druhém týmu."
"Fajn, těší mě," řekne Will.
"Mě taky," odpoví Stencee.
Všimnu jsi, že jsme došli k velkému kolu. "Co je to zač?" zvednu obočí.
"Kde jste byly, když jsme to říkali?"
"Vzadu." Zřekneme se se Stencee.
"Na tomhle se lidi dřív vozili pro zábavu. Jmenuje se to ruský kolo," oznámí nám Will. "Aha..." Čtyřka vytáhne z kapsy vlajku. "Za deset minut si svou základnu určí i druhý tým. Navrhuju abyste ten čas využili k naplánování strategie. Tady nejsme v Sečtělosti, ale to neznamená, že se při výcviku nezaměřujeme na duševní průpravu. Vlastně je to asi jeho nejpodstatnější část," zadá nám úkol. Will si vezme od Čtyřky vlajku.
"Část lidí by měla zůstat tady a bránit vlajku, část by se měla vydat do terénu a zjistit, kde má nepřítel základnu," ujme se slova Will.
"Vážně? Myslíš?" Marlene vyškubne Willovi vlajku z ruky. "A kdo říká, že si chcem nechat velet od přeběhlíka?"
"Někdo se velení ujmout musí," namítne Will.
"Možná bysme měli zvolit defenzivnější strategii. Počkat, až za náma sami přijdou, a pak je zneškodnit," navrhuje Christina.
"To mohlo napadnout jenom ženskou," ušklíbne se Uriah, "Navrhuju, abysme šli všichni do útoku. Schováme vlajku tak, že ji nebudou mít šanci najít."
Jeden druhého překřikuje a mě to přestane bavit. Mám chuť něco navrhnout, ale nemůžu se soustředit. Škoda jen, že nemám tak zvučný hlas, abych je přeřvala.

Divergent | 9

13. srpna 2015 v 6:00 Divergent

ELIZABETH

Vzbudí mě Peterův hlas: "A ty a já ve stejný frakci nikdy nebudem." Naváží se do Tris, kdyby to nedělal, nejspíš by to ani nebyl on. Nemůžu otevřít oči, všechno mě bolí a hlavně mám hodně citlivé místo - tetování. Trvá mi než se vyhrabu z postele a do výcvikové místnosti vejdu jako poslední. Překvapilo mě, že na mě nikdo nepočkal, jenže my jsme v Neohroženosti a každý jedná sám za sebe, že?
Sedíme já a Christina na jedné straně postele a Al s Willem na druhé. Leží v ní Tris. Vypadá strašně. Nemyslím to v zlém, prostě ji lituju. Může otevřít jen jedno oko. Jsem duchem nepřítomná, taky jsem dostala co proto, ne? Třeští mi hlava tak, že si nepamatuju, kdo byl můj protivník. Vážně Tris lituju, když jsem na tom možná hůř?
"...si mě tady nechali napořád a já už se nikdy nemusila vidět s Peterem," konstatovala Tris. To by možná šlo. Jenomže nad tím rozhodně přemýšlet nehodlám, důležité pro mě je, že se nedostanu do druhé části. Will s Christinou se zvednou a já taky. Mám toho tady plné zuby.

Jsem mrtvá? Asi ne. Protože kdybych byla asi by to tak nebolelo. Divím se, kdy jsem se stihla změnit v člověka, který všechno nenávidí. Ani své přátelé. Něco mi říká, že to v jejich případě bude oboustranné. Will si našel nové kamarády, já jen odrážím jeho minulost. Vím o něm tolik věcí...
"El?" ozve se Tris, která výrazně zaostává za Christinou, ale nemám co říkat, vždyť já jdu rychlostí šneka za ní. Zvednu hlavu jakože poslouchám.
"Jsi v pohodě? Zdáš se mi od včerejška nějaká jiná."
"Jo."
"Fajn, ale kdybys něco potřebovala... myslím, že my dvě bychom si mohly rozumět."
"Jasně."
Kdyby tak věděla co se mi honí v hlavě a co mi vyšlo u zkoušky. Možná...možná bych ji to mohla říct? "Počkej!" zavolám. "Ano?" otočí se Tris zpátky na mě. "Nepromluvíme si večer o samotě? Je tady něco, s čím bych se ti chtěla svěřit," naznačím úsměv. Tris kývne. Asi bychom si měly pohnout. Nestíháme vlak.
"Co vám tak dlouho trvalo?" Willa není přes hukot přijíždicího vlaku skoro slyšet.
"Tady slečna Krátkonohá se přes noc proměnila v churavou sirénu," zašpičkuje Christina.
"Prosím tě, mlč." Tohle se Tris asi trochu dotklo.
"Já jsem Tris zdržela, omlouvám se," snažím se to uvést na pravou míru.
"Ty jsi ten poslední, který by se měl omlouvat," usměje se Tris. Úsměv ji opětuju. Myslím si, že Tris bude fajn holka a v něčem mi přijde podobná. Vážně jsem se v ní asi spletla, asi ve všech. Nikdy jsem neměla dobrý odhad na lidi a hodně krát jsem na to doplatila.
Všichni se dostaneme do vlaku. Jakkoliv. Stále mě překvapuje, že jsem se tam dostala, nejen já.
"Jak se cítíš? Nebo jsi tak trochu... naškrobená?" Co Peterovi na jeho vtipu, který není vtipný přijde vtipného? "Tvoje neuvěřitelná vtipnost nás všechny omráčila," ozve se Will. "Jo, jseš si vážně jistej, že nepatříš k Sečtelejm?" přisadí Christina. "Slyšela jsem, že těm slaboši nevadí."
"To mám to vaše kdákání poslouchat celou cestu?" Všem sklapne. Zajímalo by mě, jak může mít Čtyřka takovou autoritu, když je jen o dva roky starší než my.

STENCEE

Zaskřípou brzdy vlaku a s námi to škubne dopředu.
"Kate? Zlobíš se na mě?" otočím se na ni.
"Abych řekla pravdu tak," trochu se bojím její reakce.
"ne, nezlobím. Obě dvě jsme udělaly chybu. A od čeho jsem se narodila v Mírumilovnosti, kdybych neuměla odpouštět?" Spadl mi kámen ze srdce.
"Díky," vydechnu.
"Za co?"
"Že mě bereš takovou jaká jsem."
"Jaká?" zeptá se, i když ví odpověď.
"Totálně upřímná."
"To se spraví," vysloví Kate a obě se rozesmějeme.
Mlčky dojdeme k velké bráně. "Pokud se neumístíte v pětici nejlepších, s největší pravděpodobností skončíte tady," sdělí nám Čtyřka. "Neříkám, že jako hlídači hranice nemůžete povýšit, ale nijak závratně. Časem můžete jezdit na hlídky na území za farmami, ale -"
"Hlídky kvůli čemu?" skočí mu do řeči Will. "Předpokládám, že to zjistíš sám, pokud se v takový patrole ocitneš. Jak už jsem řekl. Kdo v mládí začne na stráži, na stráži už skončí. Jestli vás to uklidní, tak se mezi nima najdou i tací, kteří tvrdí, že to není tak zlý."
"Kolikátej v rozřazovací skupině jsi skončil ty?" zeptá se Peter Čtyřky. Peter je hodně vlezlý. Idiot. Čtyřka vypadá docela v pohodě. "Byl jsem první." S Kate se na sebe podíváme se zvednutým obočím. "A vybral sis tohle? Pročs nešel dělat na úřad?" diví se Peter. "Protože jsem nechtěl." To je docela rozumná a pochopitelná odpověď. Jenže z jakého důvodu nechtěl? Vím, že by mi to mělo být jedno a nejsem sečtělá, abych prahla po informacích, ale z neznámého důvodu se chci o našem trenérovi dozvědět víc. Jaké je jeho jméno? Je přeběhlík nebo nováček? Teď není správná chvíle se ho ptát, když se vůbec neznáme. Je to přece jen pár dnů, co jsem sem přestoupila. Uvědomuji si, že kdybych se zeptala teď, moje chování by bylo na stejné úrovni jako Peterovo. Chci být taková? Ne.
Tris oslovil nějaký mírumilovný mladík. Stojí daleko od nás takže toho moc neslyším. Molly se do nich začne navážet. Jak by ne, co jsem si všimla tak společně s Drewem patří do Peterova spolku.
Zbystřím o něco víc, když mladík odejde a k Tris se přiblíží Čtyřka. Dotkne se koutku jejího pohmožděného oka. Zaostřím sluch co nejvíce to jde.
"Stačilo by, kdyby ses naučila útočit první."
"Útočit první?" zopakuje po něm Tris. "Jak by mi to mohlo pomoct?"
"Jseš rychlá. Kdyby se ti podařilo dát jim pár slušnejch ran dřív, než se vzpamatujou, měla bys vyhráno." Soukromé rady jen tak? "Překvapuje mě, že to víš, když jsi v polovině mýho jedinýho zápasu odešel." vyčte mu potichu Tris.
"Na něco takového jsem se dívat nechtěl." Bodne mě u srdce. Já si myslela, že si potřeboval odskočit z jiného důvodu. Čtyřka zaznamená, že je pozoruju a odkašle si. "Vlak je tady. Je čas jít, Tris." Přitom se mi podívá do očí. Čte mi myšlenky?

Divergent | 8

6. srpna 2015 v 6:00 Divergent

STENCEE

Dostala to, co jsem jí slíbila. Nakládačku. Ale ne ode mě. Od Petera. Proč to sakra udělala? Aspoň ona si zaslouží být členem Neohrožených. Já budu klidně odpadlík. Předpokládám, že teď mám snad mínus tisíc bodů. To jen za mou hloupost. "Do háje," zakleju si. Lucy už běžela pomoct Kate. Cestou zpátky se na Erica zamračí. On ji ignoruje. Zatímco já si tady sedím, téměř v pohodě, Kate je vyřízená. Peter se u toho skoro ani nezpotil.
"Promiň," šeptne Kate. "Prosím tě za co?" zvednu obočí. "Za to, že jsi mě vlastně zachránila? Měla jsi mě dorazit Kate a ty to víš!" Jsem naštvaná na Kate. Protože riskuje svůj postup ve frakci, kterou si dobrovolně vybrala. "Vím, měla jsem bojovat, ale něco mě rozptýlilo. Každopádně jen proto, že jsme kamarádky, to neznamená, že mi nic neuděláš. Tohle je výcvik. Náš výcvik, abychom byli schopni bránit město. Ale přece nejsi masochista! Měla jsi tušit, že tě Eric nepřiřadí k někomu slabému!" křičím. Dojdou mi má slova. Vážně tady křičím na Kate? Proboha, ona si to nezaslouží. Jsem tak blbá.
Přijde k nám Čtyřka. "Hej, co se tady děje?" "Promiň Čtyřko, trochu jsem vybouchla," hluboce se nadechnu. "Trochu? Už asi dva roky jsem neslyšel křičet někoho tak nahlas." Koho naposledy slyšel Čtyřka křičet? "Omlouvám se, že narušuju výcvik svým hulákáním po nevinném člověku, ale nemůžu si zvyknout, že nejsem v Upřímnosti," mám slzy na krajíčku. "Hlavně se uklidni," chytne mě Lucy za rameno. "Čtyřko, já si je už urovnám," ubezpečí ho Lucy.
Z nepozornosti mě vyruší až Ericův hlas. Christina, která bojovala se vzdala? Že bychom nebyli jediné, které to udělaly?
"Lucy, vrať se k odkojencům," přikáže lehce Eric.
"Proč?! Ericu, co chceš udělat?"
"Určitě tě už shání," usměje se.
"Ericu!" vyděsí se Lucy.
"Něco jsem řekl. Ostatní za mnou," zavelí. Tohle je tak špatný. Eric má za lubem něco nekalého. Kouknu na Katelyn, která je otočená ke mně zády. Je vyčerpaná, ona s námi asi nepůjde. Raději na ni nebudu mluvit. Pokazila jsem to už dost. Zvednu se a doběhnu Erica a ostatní.
Zastavíme se u zábradlí a já vím co chce udělat hned, když Eric Christinu natlačí na zábradlí.
"Přelez," poručí ji.
"Prosím?"
"Přelez přes to zábradlí," zopakuje Eric. Chce se mi křičet. S Christinou jsme byli hodně dobré kamarádky. Dokud se mezi námi nestala malá věc. Sice jsme se pak usmířily, ale už to nebylo jako dřív. Nechci to teď rozebírat. Nemůžu Ericovi něco říct, protože bych si tím podepsala ortel.
"Jestli se udržíš pět minut ve visu, jsem ochotnej tvou zbabělost zapomenout. V opačným případě mi nezbude než tvůj pobyt u nás ukončit." Naježí se mi chlupy na rukou, když si uvědomím, že jsem v takové situaci mohla být já, měla jsem být. "Fajn," Christinin hlas se značně chvěje. Odvracím svůj zrak k mým nohám, nechci to vidět, bojím se ležící Christiny na dně propasti. Její mrtvé tělo vidím před očima. Musím doufat, že to zvládne.
Christinu zasáhne proud vody, vypadá to, že se neudrží. V hlavě odpočítávám pět minut. Stále mám zavřené oči a nic neslyším, jsem jako v tranzu.
"Můžeš nahoru, Christino."
Al přiskočí k zábradlí.
"Ne, musí to zvládnout sama."
"Ne, nemusí. Udělala, co jste chtěl. Není zbabělec."
Al s Tris ji pomohou dostat se nahoru. Co jsem to za člověka? Stydím se za sebe. Nedokázala jsem ji pomoct. Jsem lidský odpad.

KATELYN


"K čertu s tím grázlem!" Lucy dupla do země a já na ní vyjeveně zírala. "Myslíš Petera?" zeptám se udiveně a Lucy obrátí oči v sloup. "Ne, myslím Erica! Co to do něj vjelo? Na nováčky je sice přísnej, ale na lidi co znám ne. A on VĚDĚL, že tě znám." Lucy vypadala opravdu naštvaně. Trochu mi připomněla mého bratra, když jsem mu roztrhla triko.
"Proč taky něco neřekneš? Copak na něj nejsi naštvaná?" zamračí se na mě a já přikývnu. "To vlastně ani ne," Lucy se na mě nechápavě podívá. "Znala jsem člověka jako ON. Výbušný, sadistický, prostě zlý parchant." Lucy se na mě chvíli zvědavě dívá a pak se zasměje. "Zlý parchant, tak tos vystihla." Teprve si uvědomím že jsme v místnosti samy dvě. "Kde jsou ostatní?" Lucy pokrčí rameny. "Eric jim nařídil aby ho následovali." Co měl v úmyslu? Všechny je tam do jednoho vystřílet?
"Každopádně, být tebou, nechám ho raději být. Eric je, jak si říkala, velmi výbušný a nestrpí když někdo nejede podle jeho pravidel." Lucy se pousměje. "Možná jsem mladší než on, ale pamatuju se na dobu kdy on tu byl za nováčka."
"Eric byl nováček?" Lucy přikývne. "Jo byl. Pokud si to dobře pamatuju ze sečtělost... ale na mojí paměť se nedá spoléhat, bylo mi teprve patnáct let." máchne rukou ve vzduchu.

V noci jsem nemohla usnout. Nevím jestli to bylo kvůli palčivé bolesti hrudního koše, nebo toho co se stihlo za jediný den stát. Sedla jsem si na kraj postele a rozhlédla se po místnosti. Všichni spí. Potichu vstanu a vykradu se z místnosti. Doufám, že mě nikdo nechytí jak se procházím po Jámě. I když, to snad zakázané není.
Opřu se rukama o zábradlí nad propastí a pohlédnu dolů. Jaké by asi bylo spadnout tam? Burácející řeka mě utvrdí v tom, že asi ne moc příjemné. Povzdychnu si a prohrábnu si vlasy. Pořád jsem nemohla najít důvod, proč jsem tady šla. Tahle frakce byla přesný opak mírumilovnosti. Všechny ty zbraně, boje, tvrdé zacházení. Mého bratra by zřejmě nikdy nenapadlo, že bych sem šla. Nebo, že bych tady vůbec přežila alespoň minutu.
Uslyším kroky. Trhnu sebou a ohlédnu se. Asi pět metrů ode mě stál Eric a zíral na mě. Určitě mi za tohle strhne body. Co jiného by asi tak udělal? Oba jsme na sebe zírali. Začínalo to být docela divný. Po chvíli si Eric jen povzdychl, obešel mě a vytratil se. Nechápavě jsem zůstala stát. To mě ani nepřehodí přes zábradlí? Už zase, na co to myslím? Zavrtím hlavou a podívám se dolů do řeky.
Vzpomenu si na slova mého bratra: "Pokud se budeš tvářit mile a jen poslušně přikyvovat, možná z tebe i něco bude." Proč si teď vzpomínám zrovna na něj? Povzdychnu si a vydám se zpátky do postele.