Divergent | 7

30. července 2015 v 6:00 |  Divergent

STENCEE

"Dnes budete bojovat. Vedle vašich jmen na tabulce jsou jména vašich soupeřů," oznámí nám Čtyřka. Kouknu na tabulku s jmény. Vedle mého je Katelynino. Otočíme se na sebe. "Kate, hlavně mě nešetři." "Ty mě taky ne," zasměje se. "Dostaneš pořádnou nakládačku!" směju se i já. Vedle mě stojí Christina. Od té doby co jsme přestoupily jsem s ní pořádně nemluvila. Doufám, že k tomu budu mít příležitost později.
Do místnosti vtrhne Eric s Lucy za ním. Nevěděla jsem, že se znají víc důvěrně. Will bojuje s Alem a já se na to nemůžu dívat, myslela jsem, že snesu víc, ale mýlila jsem se.
"Tady nejste na houbách! Nebo si snad pánové potřebujou dát šlofíčka? Bojujte!" zakřičí Eric, když vidí, že kolem sebe jen taktiky krouží.
"Ale... Počítá se to na body, nebo jak? Kdy zápas skončí?" zeptá se Al.
"Až jeden z vás nebude schopnej pokračovat," informuje ho Eric a Lucy.
"Pravidla však umožňují," dodá Čtyřka, "aby se účastník zápasu vzdal." "Starý pravidla," zavrčí Eric. "V novejch se poserové netolerujou." "Statečnej chlap dokáže uznat sílu svýho soupeře, namítne Čtyřka. "Statečnej chlap se nikdy nevzdá." Vypadá to, že tihle dva se moc nemusí. Bohužel, Eric je tady lídr.
Al je vítěz. Jsme na řadě. Nevím, co mám od Katelyn očekávat, zdá se slabá, ale co když není? "Sten, Kate do toho!" ozve se Lucy stojící za Ericem. Pomalu se s Kate dostáváme do ringu. "Proboha, neumíte jít rychleji?" zahuláká Eric. "Ericu, prosím tě, klid," zašeptá Lucy. Její šepot je ale docela hlasitý, takže je slyšet přes celou místnost. Čtyřka se na nás upřeně dívá, nevím proč mám pocit, že zrovna na mě a to se mi nelíbí, Kate je tady přece taky! Nebudu bojovat sama ze sebou! Jsem z jeho pohledu nervózní, hodně divně nervózní, jinak než normálně. Kate toho využije a vrazí mi pěstí, věděla jsem, že to udělá, ale nestihla jsem se ubránit. Fajn, budu mít pěkný monokl. Začnu malinko couvat a pak kopnu Kate do kolena. Tohle bylo zoufalý, protože s Kate to nic neudělalo. Podcenila jsem ji.

KATELYN


Nebolelo to. Ta rána mě nebolela. Je to snad proto, že jsem jako malá neustále padala? Nikdy to semnou nic neudělalo. Ani to nebolelo, jenom z krve který z těch ran tekla mi bylo vždy zle. Nepřemýšlím. Není už nad čím. Napřáhnu nohu a vykopnu s ní proti Stencee, kterou udeřím do břicha. Šokovaný výraz v její tváři mě zneklidní. Proč se nebrání?
Podlomí se jí nohy a spadne. Proč nevstane? "Budeš se tam válet celý den?" zakřičí znova Eric. Už o tom není pochyb. Je to psychopat. "Hej! Slyšíš mě!" zakřičí mnohem hlasitěji. Stencee se probere ze zamyšlení a podívá se na mě. "Tak už mě doraž, ať to máme za sebou." řekne a zavře oči. To neudělám. Podívám se na Lucy, která se na mě překvapeně dívá. "A ty též! Tak dělej, doraž jí! Chceš snad skočit jako odpadlík?" Ericův psychopatický výraz mě sice děsil, ale nemohla jsem Sten jen tak dorazit.
Pak mě něco napadlo. "Můžu požádat o jiného soupeře?" řeknu nejistým, ale hlasitým tónem. Eric vypadá, že za chvíli vybouchne vzteky. "Možné to je," řekne Čtyřka. "ale následky za to budeš nést jak ty, tak tvoje kamarádka." Podívám se na Stencee a pak přikývnu. "A když jí to nedovolím?" řekne Eric povrchním tónem a postaví se vedle Čtyřky. "Proč bys to dělal?" řekne Čtyřka zvídavým tónem. Eric ho chvíli sleduje ledovým pohledem a pak pokrčí rameny. "Tak dobrá. Ale protivníka jí určím já." Lucy se postaví vedle Erica a otevře pusu aby něco řekla. Eric jí ale přeruší. "Ty si svoje poznámky odpusť, ze mě tu debila nikdo dělat nebude."
Jako by už debil nebyl. Počkat, opravdu jsem si to teď v hlavě řekla? Eric si prohlédne všechny nováčky. "Dobrá tedy, tvůj protivník bude Peter." A jsem v háji. Peter se na chvíli zmateně dívá a pak pokrčí rameny. Lucy dojde ke Stencee a pomůže jí vstát. Pak se na chvíli zastaví u mě. "Hádám, že ten Peter bude velkej debil. Takovým miř rovnou mezi oči." řekne a pousměje se.
Nejspíš mi chtěla zvednout sebevědomí, ale při Peterovém zlomyslném úšklebku to bylo k ničemu. Eric se zatvářil vítězoslavně a Čtyřka si povzdychl. "Neboj se, nebudu tě šetřit." řekne Peter a hned na to mi vrazí pěstí. Spadnu na zem a vytřeštím na něj oči. Nikdo mě nikdy neudeřil. Tedy, alespoň ne takhle. Nestihla jsem se ani nadechnout a Peterova noha už mi vletěla do žeber.
Cítila jsem v puse zvláštní pachuť. Věděla jsem, že je to krev ale nechtěla jsem si to připustit. "Neříkej mi že už nemůžeš. Ještě jsem ani-" Využila jsem Peterova povrchního komentáře a praštila ho pěstí, jak mi radila Lucy, mezi oči. Uslyšela jsem smích. To nejspíš byla Lucy. Peter se chytl za čelo a několikrát zamrkal. Zřejmě byl překvapený, čehož jsem využila k dalšímu zásahu: hlavou do žeber.
Myslím, že jsem mu jedno zlomila. Peter se ale nenechal znemožnit a tak mi uštědřil ránu nohou do břicha. "Jak dlouho si tam hodláte hrát?" zakřičel Eric. To Petera nejspíš povzbudilo a tak mě znovu udeřil do břicha, tentokrát pěstí. To už jsem nemohla. Podlomili se mi nohy a já sebou praštila o zem. Eric se na mě vítězně podíval. Bylo mi z něho na nic. Zavřela jsem oči a čekala co se bude dít.
Můj první zápas, moje první prohra.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kikča Kikča | E-mail | Web | 31. července 2015 v 22:09 | Reagovat

A heleme se ono to i vede blog :-D
Ne, nebudu tě raději provokovat.
Povedlo se ti to :-D nemám k tomu, co dodat :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama