Divergent | 5

16. července 2015 v 6:00 | Sτεncεε a Kaucus |  Divergent

STENCEE

"Proboha, Kate!" sehnu se k ní a jsem jediná, nikdo si nás nevšiml. Dělají si srandu? Pohlédnu na Erica. On to moc dobře viděl. Tohle nebude dobré. Sice to viděl, ale dál pokračuje ve svém výkladu, který můj mozek vypouští. Katelyn otevírá oči. "V pohodě?" zeptám se. "Jo," rozmrkává se. Pomůžu ji vstát a vedu ji na nejbližší místo k sezení. "Kam si jako myslíte, že jdete?" přeruší Eric své vysvětlování. "Kate se udělalo zle." "Ale tobě ne." "To nemáš žádné přátele, že nevíš, že si pomáhají?" "Fajn, ale obě máte už teď mínusové body." Protočím očima. Eric se vrací k ostatním nováčkům, všichni se na nás dívají. "Vy už jste si vybrali," řekne Eric. "Teď si musíme my vybrat vás," dodá.
"Tady máš led na hlavu jak si sebou praštila o zem," podám led Kate. "Díky," přiloží si ho k hlavě. "To s tím přátelstvím si myslela vážně?" "A proč by ne? Sice se známe den, ale myslím, že budeme super kámošky," usměju se. "To...," odmlčí se. "trochu se bojím, že to nezvládnu," dopoví. "Samozřejmě, že zvládneš!" ubezpečím ji. "Myslíš?" "Já to vím." Kate se malinko usměje, ale pak její obličej ztuhne. "Omlouvám se, že máš kvůli mně mínusové body." "Čert to vem."
Dneska na žádný průzkum Neohroženosti nejdu. Přece jenom zítra bude těžký de-usnu.

Za co to je, že musíme vstávat tak brzo? Je pravda, že jsem usnula brzo, ale stále bych raději chrápala v moji posteli - sice vrže a každou chvíli mám pocit, že se propadnu - která je pohodlná. A to už stojíme v pozoru a Čtyřka nám oznamuje, co se bude dít. "Dneska se neučíte dvě věci: jak používat zbraň a jak zvítězit nad protivníkem. To, že jste tady, znamená, že naskakovat a vyskakovat z jedoucího vlaku už umíte, takže tuhle lekci si můžu odpustit. Díkybohu. Výcvik je rozdělen do tří fází. Po každé fázi zhodnotíme, jak jste pokročili, a podle výkonu vás seřadíme. Jednotlivé etapy výcviku se do vašeho konečného pořadí promítnou různou vahou, proto není vyloučeno, ale ani zaručeno, že si své skóre postupem času drasticky vylepšíte."
Čumím na mou nabitou zbraň. Tak tohle je moc. To je poprvé co něco takového držím. "U nás říkáme, že příprava je metlou zbabělosti. Tu definujeme jako neschopnost jednat v nebezpečné situaci," pokračuje Čtyřka. "Proto je každá fáze výcviku zaměřena jinak. První se věnuje rozvoji po fyzické stránce, druhá především stránce emoční a třetí psychické."

KATELYN


Pořád mi na mysli leželo to, co se stalo včera. Vlastně, všechno se seběhlo tak nějak zvláštně. A teď navíc držím v ruce zbraň. Mírumilovní nechtějí se zbraněmi nic mít. Možná proto jsem od nich šla pryč, abych poznala více věcí.
"Co má ale..." řekne nějaký kluk a při svém dotazu zívne. "Co má střílení společného s... odvahou?" Čtyřka si přehodí pistoli v ruce a namíří s ní klukovi k čelu. Zamrazí mě. "Probuď se!" zakřičí. "Držíš nabitou zbraň, idiote. Tak se podle toho chovej." sklopí zbraň dolů a mě napadne, že Čtyřka a Eric budou asi na stejné lodi. Oba se zdají jako... psychopati. "A abych ti odpověděl na otázku... Věř mi, že daleko spíš si naděláš do kalhot a budeš volat maminku, když se nebudeš umět bránit. Tahle informace se vám bude hodit i později. Dobře se dívejte."
Čtyřka se otočí čelem k terčům, rozkročí se, chytne pistoli do obou rukou a zmáčkne spoušť. Když se ozve výstřel lehce sebou trhnu a podívám se na Stencee, která upřeně hleděla na terč před sebou. Uchopila zbraň do obou rukou stejně jako Čtyřka a vystřelila. Nervózně jsem polkla a otočila se na svůj terč. Nikdy jsem nestřílela a ani netušila, že bych to někdy opravdu udělala. Pamatuju si na svého bratra jak mi vždycky říkával, že zbraně jsou pro slabochy. Nevím, co by mi na to teď řekl.
Uchopila jsem zbraň do rukou, rozkročila se a namířila na terč. Výstřely kolem mě způsobovali, že jsem sebou při každém jejich zvuku trhla. Hluboce jsem se nadechla a zavřela oči. Nechtěla jsem vidět jak vystřelím. Prst jsem přiložila na spoušť a zmáčkla. Pistole mi v rukou škubla a málem mi spadla. "To si děláš srandu." Uslyšela jsem a otočila se na mladíka vedle mě. Zíral směrem na můj terč.
Když jsem se otočila strnula jsem. Trefila jsem se přímo doprostřed. "Vypadá to, že tady máme přírodní talent." řekne Čtyřka a podívá se na mě. "Jen tak dál." dodá a pokračuje v obcházení. "Ts, to snad není možný." řekne mladík a nasupeně se na mě podívá. Rychle se otočím zpátky čelem k terči a znovu zamířím. Mohlo by to smazat ty mínusové body?

Když konečně dojde čas na oběd všichni si šťastně oddychnou. Střílení bylo namáhavější než jsem si myslela. "Jsi ve střílení fakt dobrá," řekne Stencee. "Jak říkal Čtyřka, přírodní talent."
"Blbost." uslyším a otočím se na druhou stranu. Uvidím znovu mladíka s nasupeným výrazem. "Měla jen štěstí." Stencee se zamračí. "Ty jsi Peter co? Jdi vopruzovat někoho jinýho." Peter si založí ruce. "Je tady hodně lidí z upřímnosti. Ale někteří se zřejmě ještě nenaučili držet jazyk za zuby." Stencee nakloní hlavu. "Mluvíš o sobě?"
"Podle sebe soudím tebe." Dodá Peter a ušklíbne se. Stencee se zamračí. "Možná jsme ze stejné frakce, ale to neznamená že ti nemůžu dát přes hubu." řekne nevrle a Peter se ironicky zasměje. "To bych chtěl vidět. Možná sis toho nevšimla, ale jsou tu takoví u kterých hned od prvního momentu poznáš, že sem patří."
"Mluvíš o sobě?" řekne Stencee a postaví se před něj. "Protože to by bylo k smíchu." "Jediné co je tu k smíchu si ty." Myslím, že Peter a Stencee si asi nebudou rozumět. "Sten, měli bychom jít na oběd." Stencee se na mě otočí a povzdychne si. "Ano, to by bylo lepší." Peter obrátí oči v sloup a odejde. Stencee po něm hodí poslední nenávistný pohled a obě se vydáme na oběd.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama