Divergent | 4

9. července 2015 v 6:00 | Kaucus |  Divergent

LUCY

Jídlo. Nejlepší část dne. Dojdu do jídelny a zhluboka se nadechnu. "Hamburgery!" řeknu zasněně a rozhlédnu se. Můj pohled zůstane u stolu se škrobem. Není to... Je! Nahodím kamenný výraz a vydám se k tomu stolu.
"Nemám zájem už dva roky." uslyším Čtyřku.
"To už by mu mohlo dojít," dojdu ke stolu a opřu se o stůl. "Podívejme se na náš zamilovaný páreček." řeknu a všichni se na mě podívají. Čtyřka se na mě zamračí a Eric se ušklíbne. Jo, u stolu vedle Čtyřky stál další muž. To byl Eric. Jediný normální člověk v tomhle ústavu. "Ve vzduchu visí vůně hovězího masa, mělo mě napadnout, že se tu ukážeš." podotkne Eric.
Pokrčím rameny a dojdu k němu. "Nejsem tu jen kvůli hovězího... musím vycházet s nováčky." Čtyřka obrátí oči v sloup a podívá se na své jídlo. "Jistě, ale měla by sis pospíšit než ti to ostatní nenažranci vyjí." zasměju se a rozhlédnu se po volném stolu. Uvidím jeden skoro prázdný stůl. Seděli tam jenom dvě holky.
Došla jsem k nim a až teď si uvědomila, že jedna z nich je Katelyn. "To jídlo je vynikající!" řekne druhá holka. Kate se na mě podívá a usměje se. "Nazdárek bažanti, můžu si k vám přisednout?" druhý holka se na mě podívá a s plnou pusou mi odpoví. "Jasně."
Sednu si k nim a naberu si jídlo. "Kate my už se známe, ale tebe ještě neznám," pronesu a ušklíbnu se. "Nom, já jsem Stencee, ale říkej mi Sten." řekne, položí svoje jídlo a natáhne ke mně ruku. Potřesu si s ní.
"Hádám, že ty se tady asi vyznáš co?" řekne Sten a zvědavě se na mě podívá. Přikývnu. "Znám všechny tajné zákoutí, všechny nebezpečné strniště, místnosti, povahy všech předáků a kdo tady velí." vítězoslavně se podívám na Kate která nás ale nevnímala. Jedla svůj hamburger. Asi jí to bylo jedno. "To by se nám mohlo hodit," řekne Sten znovu s plnou pusou. "Tak tedy... kdo tu třeba je největší hajzl?"
Na mysl mi hned přišel Eric. Pro mě to hajzl nebyl. Ke mně se vždy choval trochu jinak než k ostatním. Nevím proč, ale bylo mi to jedno. "Tak to bude Eric." řeknu lhostejně a ohlédnu se po místnosti. Eric se na jídlo asi vykašlal a šel se projít po Jámě. Nebo šel střílet nováčky. Nevím co dělá ve volném čase, ale střílení nováčků by jeho povaze odpovídalo. "Eric? Zajímalo by mě, kdo to je." všimla jsem si že dokonce i Kate zbystřela.
"Možná vás to nepotěší, ale Eric je lídr." Sten na mě vytřeštila oči. "Lídr? Proč udělají nějakého pitomce hned lídra?" tahle poznámka mě rozesměje. "Myslím, že by ses měla naučit krotit. Vím, že vy upřímní jste drzý a máte svůj názor, ale u nás vám to bude k ničemu. Když se nenaučíš držet jazyk za zuby skončíš s rozbitým nosem." Sten otevřela pusu aby ještě něco dodala, ale pak jí zavřela. Jsem ráda, že si mojí radu vzala k srdci. Když jsem se podívala znovu na Kate, zase se zabývala svým jídlem. Já bych si měla vzít příklad z ní. Už mám opravdu hlad.

KATELYN


Po večeři všichni následujeme lídra Erica řadou chodeb. Nevím kam nás vede, ale nikdo se ani neopováží zeptat. Všichni jsou raději potichu. Ostatně, Eric mi nahání trochu strach a u ostatních to nebude asi jinak.
Dojdeme až k dřevěným dveřím před které se Eric postaví a založí si ruce. "Pro ty z vás, kteří to ještě neví, se jmenuju Eric," řekne. "Jsem jedním z pěti frakčních lídrů. Přijímání nováčků u nás bereme velice vážně, proto jsem se nabídl, že na většinu vašeho tréninku dohlídnu osobně." On na nás bude dohlížet? při té myšlence mě přeběhl mráz po zádech. Možná jsem našla svojí noční můru.
"Několik základních pravidel," pokračuje. "Do cvičebny se dostavíte každý ráno nejpozději v osm nula nula. Trénink trvá každý den od osmi do šesti, s přestávkou na oběd. Po šestý večer máte volno a můžete si dělat, co chcete. Chvíli oddechu dostanete taky po skončení každý dílčí fáze výcviku." Od osmi do šesti? To nevydržím.
"Opustit areál smíte pouze v doprovodu někoho z nás," dodá. "Za těmahle dveřma je místnost, která bude na několik týdnů vaší ložnicí. Jistě vám neujde, že připraveno je třináct postelí, zatímco vás je jenom dvanáct. Předpokládali jsme, že vás sem zvládne dojít víc."
"Ale vždyť nás začalo patnáct," řekne dívka z upřímnosti. Opravdu nás je jenom dvanáct z patnácti? "Vždycky se mezi vámi najde aspoň jeden, který to sem nezvládne," řekne a pokrčí rameny.
"V první fázi se věnujeme zvlášť přeběhlíkům a zvlášť našim vlastním zelenáčům. To ale neznamená, že budete hodnocení podle odlišnejch měřítek. Na konci výcviku vás seřadíme podle výslednýho skóre. A oni mají už teď navrch. Takže se dá předpokládat, že…"
"Jak jako seřadíte?" zeptá se dívka která stála vedle dívky z upřímnosti. "Proč nás musíte nějak seřazovat?" Eric se usměje. Netušila jsem, že to dokáže. Upřímně, teď je ještě děsivější než předtím. "Vaše seřazení má dvojí účel, jednak určí pořadí, ve kterým si budete po iniciaci vybírat práci. Atraktivních pozic je málo. A za druhý," pokračuje Eric. "do frakce se dostane jen dvanáct nejlepších."
Všichni na Erica vytřeští oči. Jenom dvanáct? Začne se mi třást ruka. To nedokážu, nedokážu se dostat mezi deset nejlepších. Stisknu ruku v pěst aby se mi přestala třást a zkousnu si dolní ret.
"Cože?" řekne znovu dívka z upřímnosti. Lucy měla pravdu, upřímní se opravdu vyjadřují docela často. "Dohromady vás je dvacet čtyry - dvanáct našich plus vás dvanáct, čtyry lidi půjdou ven po prvním kole, zbytek se s námi rozloučí po závěrečný zkoušce."
Už to nevydržím. Před očima se mi setmí a podlomí se mi kolena.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sasha Sasha | Web | 9. července 2015 v 6:47 | Reagovat

Mam rada divergenviu a tento llhlad je falt zaujimavyyy..super! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama