Červenec 2015

Divergent | 7

30. července 2015 v 6:00 Divergent

STENCEE

"Dnes budete bojovat. Vedle vašich jmen na tabulce jsou jména vašich soupeřů," oznámí nám Čtyřka. Kouknu na tabulku s jmény. Vedle mého je Katelynino. Otočíme se na sebe. "Kate, hlavně mě nešetři." "Ty mě taky ne," zasměje se. "Dostaneš pořádnou nakládačku!" směju se i já. Vedle mě stojí Christina. Od té doby co jsme přestoupily jsem s ní pořádně nemluvila. Doufám, že k tomu budu mít příležitost později.
Do místnosti vtrhne Eric s Lucy za ním. Nevěděla jsem, že se znají víc důvěrně. Will bojuje s Alem a já se na to nemůžu dívat, myslela jsem, že snesu víc, ale mýlila jsem se.
"Tady nejste na houbách! Nebo si snad pánové potřebujou dát šlofíčka? Bojujte!" zakřičí Eric, když vidí, že kolem sebe jen taktiky krouží.
"Ale... Počítá se to na body, nebo jak? Kdy zápas skončí?" zeptá se Al.
"Až jeden z vás nebude schopnej pokračovat," informuje ho Eric a Lucy.
"Pravidla však umožňují," dodá Čtyřka, "aby se účastník zápasu vzdal." "Starý pravidla," zavrčí Eric. "V novejch se poserové netolerujou." "Statečnej chlap dokáže uznat sílu svýho soupeře, namítne Čtyřka. "Statečnej chlap se nikdy nevzdá." Vypadá to, že tihle dva se moc nemusí. Bohužel, Eric je tady lídr.
Al je vítěz. Jsme na řadě. Nevím, co mám od Katelyn očekávat, zdá se slabá, ale co když není? "Sten, Kate do toho!" ozve se Lucy stojící za Ericem. Pomalu se s Kate dostáváme do ringu. "Proboha, neumíte jít rychleji?" zahuláká Eric. "Ericu, prosím tě, klid," zašeptá Lucy. Její šepot je ale docela hlasitý, takže je slyšet přes celou místnost. Čtyřka se na nás upřeně dívá, nevím proč mám pocit, že zrovna na mě a to se mi nelíbí, Kate je tady přece taky! Nebudu bojovat sama ze sebou! Jsem z jeho pohledu nervózní, hodně divně nervózní, jinak než normálně. Kate toho využije a vrazí mi pěstí, věděla jsem, že to udělá, ale nestihla jsem se ubránit. Fajn, budu mít pěkný monokl. Začnu malinko couvat a pak kopnu Kate do kolena. Tohle bylo zoufalý, protože s Kate to nic neudělalo. Podcenila jsem ji.

KATELYN


Nebolelo to. Ta rána mě nebolela. Je to snad proto, že jsem jako malá neustále padala? Nikdy to semnou nic neudělalo. Ani to nebolelo, jenom z krve který z těch ran tekla mi bylo vždy zle. Nepřemýšlím. Není už nad čím. Napřáhnu nohu a vykopnu s ní proti Stencee, kterou udeřím do břicha. Šokovaný výraz v její tváři mě zneklidní. Proč se nebrání?
Podlomí se jí nohy a spadne. Proč nevstane? "Budeš se tam válet celý den?" zakřičí znova Eric. Už o tom není pochyb. Je to psychopat. "Hej! Slyšíš mě!" zakřičí mnohem hlasitěji. Stencee se probere ze zamyšlení a podívá se na mě. "Tak už mě doraž, ať to máme za sebou." řekne a zavře oči. To neudělám. Podívám se na Lucy, která se na mě překvapeně dívá. "A ty též! Tak dělej, doraž jí! Chceš snad skočit jako odpadlík?" Ericův psychopatický výraz mě sice děsil, ale nemohla jsem Sten jen tak dorazit.
Pak mě něco napadlo. "Můžu požádat o jiného soupeře?" řeknu nejistým, ale hlasitým tónem. Eric vypadá, že za chvíli vybouchne vzteky. "Možné to je," řekne Čtyřka. "ale následky za to budeš nést jak ty, tak tvoje kamarádka." Podívám se na Stencee a pak přikývnu. "A když jí to nedovolím?" řekne Eric povrchním tónem a postaví se vedle Čtyřky. "Proč bys to dělal?" řekne Čtyřka zvídavým tónem. Eric ho chvíli sleduje ledovým pohledem a pak pokrčí rameny. "Tak dobrá. Ale protivníka jí určím já." Lucy se postaví vedle Erica a otevře pusu aby něco řekla. Eric jí ale přeruší. "Ty si svoje poznámky odpusť, ze mě tu debila nikdo dělat nebude."
Jako by už debil nebyl. Počkat, opravdu jsem si to teď v hlavě řekla? Eric si prohlédne všechny nováčky. "Dobrá tedy, tvůj protivník bude Peter." A jsem v háji. Peter se na chvíli zmateně dívá a pak pokrčí rameny. Lucy dojde ke Stencee a pomůže jí vstát. Pak se na chvíli zastaví u mě. "Hádám, že ten Peter bude velkej debil. Takovým miř rovnou mezi oči." řekne a pousměje se.
Nejspíš mi chtěla zvednout sebevědomí, ale při Peterovém zlomyslném úšklebku to bylo k ničemu. Eric se zatvářil vítězoslavně a Čtyřka si povzdychl. "Neboj se, nebudu tě šetřit." řekne Peter a hned na to mi vrazí pěstí. Spadnu na zem a vytřeštím na něj oči. Nikdo mě nikdy neudeřil. Tedy, alespoň ne takhle. Nestihla jsem se ani nadechnout a Peterova noha už mi vletěla do žeber.
Cítila jsem v puse zvláštní pachuť. Věděla jsem, že je to krev ale nechtěla jsem si to připustit. "Neříkej mi že už nemůžeš. Ještě jsem ani-" Využila jsem Peterova povrchního komentáře a praštila ho pěstí, jak mi radila Lucy, mezi oči. Uslyšela jsem smích. To nejspíš byla Lucy. Peter se chytl za čelo a několikrát zamrkal. Zřejmě byl překvapený, čehož jsem využila k dalšímu zásahu: hlavou do žeber.
Myslím, že jsem mu jedno zlomila. Peter se ale nenechal znemožnit a tak mi uštědřil ránu nohou do břicha. "Jak dlouho si tam hodláte hrát?" zakřičel Eric. To Petera nejspíš povzbudilo a tak mě znovu udeřil do břicha, tentokrát pěstí. To už jsem nemohla. Podlomili se mi nohy a já sebou praštila o zem. Eric se na mě vítězně podíval. Bylo mi z něho na nic. Zavřela jsem oči a čekala co se bude dít.
Můj první zápas, moje první prohra.

Divergent | 6

23. července 2015 v 6:00 Divergent

ELIZABETH


Čtyřka nás po obědě odvede do obrovské místnosti, ve které je tabule s našimi jmény. Také jsou tam boxovací pytle. Čtyřka si vezme slovo. "Jak už jsem se zmínil ráno, jako další věc se naučíte bojovat. Účelem je připravit vás do akce, naučit vaše tělo reagovat na ohrožení a výzvu - bez toho se neobejdete, pokud u nás hodláte přežít."
Čtyřka řekne, že si dneska povíme něco o technice a zítra spolu budeme bojovat. Trochu se mi roztřásly kolena. Potom Čtyřka předvede několik typů úderů. S tou pistolí to nebylo tak těžké, ale bojovat vlastníma rukama? S tím jsem trochu nepočítala. Musím si věřit, potom to bude jednoduší.
Všimnu si, že se Čtyřka zastavil u Tris. Zpozorním. Nejdříve si ji prohlédne, jako to dělal u každého. Co však u každého nedělal je, že se jich nedotýkal. Neslyším přes hluk co ji řekl, ale to co vidím něčemu nasvědčuje. Sprosťák. A to jsem si myslela, že je v pohodě.
Na večeři se zase přidám k Willovi a ostatním. Přijdu v okamžiku, kdy se rozhodují, že změní image. A já jsem rozhodnutá, že si jdu nechat udělat tetování. Jde semnou Al, kluk z Upřímnosti, vlastně on to navrhnul. "Líbí se mi tenhle nápis, dám si ho pod vlasy na záda," zvednu desku s textem: "Believe in yourself". To je přesně to co potřebuju. Věřit si.
Zanedlouho k nám přijde Tris s Christinou. Vzpomenu si na to, co jsem dnes viděla. Raději se nezeptám, co to mělo být.
Tris si nechá vytetovat tři ptáky na klíční kost. Je to vážně krásné tetování, asi pro ni má taky hlubší význam.

LUCY


Podkopnu svojí soupeřku a následně jí udeřím do hlavy. Když dopadne na zem vyplivne několik kapek krve a zvedne ruku. "Seš si jistá?" řeknu a ona přikývne. "To je dobře. Jsem hotová!" zvednu obě ruce. Nadšeně si poskočím a rozhlédnu se po ostatních. Byla jsem první co dokázala svojí protivnici porazit. S takovou, to možná dotáhnu na první místo v tabulce.
Uslyším jak někdo pomalu tleská. Když se otočím uvidím Erica. "Viděl jsi mě? Za chvíli bych dokázala skolit i tebe!"
"O tom silně pochybuju," řekne. "Ale nejsi špatná." nejsem špatná? Dělá si srandu? Jsem úžasná! "Myslím, že o mě máš nízké mínění." řeknu a uraženě si složím ruce. "Hlavně tu prosím tě nebreč," obrátí oči v sloup. Zajímalo by mě jak je na tom Katelyn. Nejsem si jistá, jestli se dokáže dostat mezi dvanáct nejlepších. "Ty máš na starost nováčky, že?" odbočím od tématu a Eric přikývne. "Nevíš náhodou jak si vede v tréninku Katelyn?"
"Katelyn? To je zase kdo?"
"Taková holka z mírumilovnosti... Blond vlasy, modré oči, ustrašený výraz." řeknu a máchnu rukou ve vzduchu. Eric se zamyslí. "Ach jistě, ta co omdlela a co jí pomohla ta drzá holka z upřímnosti." Nevím sice co mu ta holka, nejspíš Sten, řekla, ale asi to ani, podle jeho výrazu, vědět raději nechci. "Omdlela? Vážně? Kdy?"
"Nejsi nějak moc zvědavá?" řekne Eric a zamračí se. Zazubím se na něj a pokrčím rameny. "Znáš mě."
"Jo to znám. Až moc dobře." obrátí oči v sloup. "Nemohla bych s tebou jít, až se nováčci budou rvát?"
"Ne." Odpoví Eric rychle. "Ale no tak, už jsem dobojovala. Nechci se tady poflakovat a zírat jak se ostatní rvou."
"Proto chceš jít semnou, poflakovat se a koukat přitom na nováčky?" přikývnu. "Jsem ráda, že mě chápeš." Eric se otočí a beze slova začne odcházet. "Počkej!" vyběhnu za ním a chytím ho za rameno. Eric se zastaví a povzdychne si. "Když mě nebudeš otravovat..."
"Nebudu!" chytne mě za zápěstí a otočí se na mě. "Jedno slovo a jdeš zpátky." přikývnu a Eric mě pustí. "Už sis našel mezi nováčky svojí budoucí manželku?"
"Něco jsem ti řekl."
"No jo furt..."

Divergent | 5

16. července 2015 v 6:00 | Sτεncεε a Kaucus |  Divergent

STENCEE

"Proboha, Kate!" sehnu se k ní a jsem jediná, nikdo si nás nevšiml. Dělají si srandu? Pohlédnu na Erica. On to moc dobře viděl. Tohle nebude dobré. Sice to viděl, ale dál pokračuje ve svém výkladu, který můj mozek vypouští. Katelyn otevírá oči. "V pohodě?" zeptám se. "Jo," rozmrkává se. Pomůžu ji vstát a vedu ji na nejbližší místo k sezení. "Kam si jako myslíte, že jdete?" přeruší Eric své vysvětlování. "Kate se udělalo zle." "Ale tobě ne." "To nemáš žádné přátele, že nevíš, že si pomáhají?" "Fajn, ale obě máte už teď mínusové body." Protočím očima. Eric se vrací k ostatním nováčkům, všichni se na nás dívají. "Vy už jste si vybrali," řekne Eric. "Teď si musíme my vybrat vás," dodá.
"Tady máš led na hlavu jak si sebou praštila o zem," podám led Kate. "Díky," přiloží si ho k hlavě. "To s tím přátelstvím si myslela vážně?" "A proč by ne? Sice se známe den, ale myslím, že budeme super kámošky," usměju se. "To...," odmlčí se. "trochu se bojím, že to nezvládnu," dopoví. "Samozřejmě, že zvládneš!" ubezpečím ji. "Myslíš?" "Já to vím." Kate se malinko usměje, ale pak její obličej ztuhne. "Omlouvám se, že máš kvůli mně mínusové body." "Čert to vem."
Dneska na žádný průzkum Neohroženosti nejdu. Přece jenom zítra bude těžký de-usnu.

Za co to je, že musíme vstávat tak brzo? Je pravda, že jsem usnula brzo, ale stále bych raději chrápala v moji posteli - sice vrže a každou chvíli mám pocit, že se propadnu - která je pohodlná. A to už stojíme v pozoru a Čtyřka nám oznamuje, co se bude dít. "Dneska se neučíte dvě věci: jak používat zbraň a jak zvítězit nad protivníkem. To, že jste tady, znamená, že naskakovat a vyskakovat z jedoucího vlaku už umíte, takže tuhle lekci si můžu odpustit. Díkybohu. Výcvik je rozdělen do tří fází. Po každé fázi zhodnotíme, jak jste pokročili, a podle výkonu vás seřadíme. Jednotlivé etapy výcviku se do vašeho konečného pořadí promítnou různou vahou, proto není vyloučeno, ale ani zaručeno, že si své skóre postupem času drasticky vylepšíte."
Čumím na mou nabitou zbraň. Tak tohle je moc. To je poprvé co něco takového držím. "U nás říkáme, že příprava je metlou zbabělosti. Tu definujeme jako neschopnost jednat v nebezpečné situaci," pokračuje Čtyřka. "Proto je každá fáze výcviku zaměřena jinak. První se věnuje rozvoji po fyzické stránce, druhá především stránce emoční a třetí psychické."

KATELYN


Pořád mi na mysli leželo to, co se stalo včera. Vlastně, všechno se seběhlo tak nějak zvláštně. A teď navíc držím v ruce zbraň. Mírumilovní nechtějí se zbraněmi nic mít. Možná proto jsem od nich šla pryč, abych poznala více věcí.
"Co má ale..." řekne nějaký kluk a při svém dotazu zívne. "Co má střílení společného s... odvahou?" Čtyřka si přehodí pistoli v ruce a namíří s ní klukovi k čelu. Zamrazí mě. "Probuď se!" zakřičí. "Držíš nabitou zbraň, idiote. Tak se podle toho chovej." sklopí zbraň dolů a mě napadne, že Čtyřka a Eric budou asi na stejné lodi. Oba se zdají jako... psychopati. "A abych ti odpověděl na otázku... Věř mi, že daleko spíš si naděláš do kalhot a budeš volat maminku, když se nebudeš umět bránit. Tahle informace se vám bude hodit i později. Dobře se dívejte."
Čtyřka se otočí čelem k terčům, rozkročí se, chytne pistoli do obou rukou a zmáčkne spoušť. Když se ozve výstřel lehce sebou trhnu a podívám se na Stencee, která upřeně hleděla na terč před sebou. Uchopila zbraň do obou rukou stejně jako Čtyřka a vystřelila. Nervózně jsem polkla a otočila se na svůj terč. Nikdy jsem nestřílela a ani netušila, že bych to někdy opravdu udělala. Pamatuju si na svého bratra jak mi vždycky říkával, že zbraně jsou pro slabochy. Nevím, co by mi na to teď řekl.
Uchopila jsem zbraň do rukou, rozkročila se a namířila na terč. Výstřely kolem mě způsobovali, že jsem sebou při každém jejich zvuku trhla. Hluboce jsem se nadechla a zavřela oči. Nechtěla jsem vidět jak vystřelím. Prst jsem přiložila na spoušť a zmáčkla. Pistole mi v rukou škubla a málem mi spadla. "To si děláš srandu." Uslyšela jsem a otočila se na mladíka vedle mě. Zíral směrem na můj terč.
Když jsem se otočila strnula jsem. Trefila jsem se přímo doprostřed. "Vypadá to, že tady máme přírodní talent." řekne Čtyřka a podívá se na mě. "Jen tak dál." dodá a pokračuje v obcházení. "Ts, to snad není možný." řekne mladík a nasupeně se na mě podívá. Rychle se otočím zpátky čelem k terči a znovu zamířím. Mohlo by to smazat ty mínusové body?

Když konečně dojde čas na oběd všichni si šťastně oddychnou. Střílení bylo namáhavější než jsem si myslela. "Jsi ve střílení fakt dobrá," řekne Stencee. "Jak říkal Čtyřka, přírodní talent."
"Blbost." uslyším a otočím se na druhou stranu. Uvidím znovu mladíka s nasupeným výrazem. "Měla jen štěstí." Stencee se zamračí. "Ty jsi Peter co? Jdi vopruzovat někoho jinýho." Peter si založí ruce. "Je tady hodně lidí z upřímnosti. Ale někteří se zřejmě ještě nenaučili držet jazyk za zuby." Stencee nakloní hlavu. "Mluvíš o sobě?"
"Podle sebe soudím tebe." Dodá Peter a ušklíbne se. Stencee se zamračí. "Možná jsme ze stejné frakce, ale to neznamená že ti nemůžu dát přes hubu." řekne nevrle a Peter se ironicky zasměje. "To bych chtěl vidět. Možná sis toho nevšimla, ale jsou tu takoví u kterých hned od prvního momentu poznáš, že sem patří."
"Mluvíš o sobě?" řekne Stencee a postaví se před něj. "Protože to by bylo k smíchu." "Jediné co je tu k smíchu si ty." Myslím, že Peter a Stencee si asi nebudou rozumět. "Sten, měli bychom jít na oběd." Stencee se na mě otočí a povzdychne si. "Ano, to by bylo lepší." Peter obrátí oči v sloup a odejde. Stencee po něm hodí poslední nenávistný pohled a obě se vydáme na oběd.

Divergent | 4

9. července 2015 v 6:00 | Kaucus |  Divergent

LUCY

Jídlo. Nejlepší část dne. Dojdu do jídelny a zhluboka se nadechnu. "Hamburgery!" řeknu zasněně a rozhlédnu se. Můj pohled zůstane u stolu se škrobem. Není to... Je! Nahodím kamenný výraz a vydám se k tomu stolu.
"Nemám zájem už dva roky." uslyším Čtyřku.
"To už by mu mohlo dojít," dojdu ke stolu a opřu se o stůl. "Podívejme se na náš zamilovaný páreček." řeknu a všichni se na mě podívají. Čtyřka se na mě zamračí a Eric se ušklíbne. Jo, u stolu vedle Čtyřky stál další muž. To byl Eric. Jediný normální člověk v tomhle ústavu. "Ve vzduchu visí vůně hovězího masa, mělo mě napadnout, že se tu ukážeš." podotkne Eric.
Pokrčím rameny a dojdu k němu. "Nejsem tu jen kvůli hovězího... musím vycházet s nováčky." Čtyřka obrátí oči v sloup a podívá se na své jídlo. "Jistě, ale měla by sis pospíšit než ti to ostatní nenažranci vyjí." zasměju se a rozhlédnu se po volném stolu. Uvidím jeden skoro prázdný stůl. Seděli tam jenom dvě holky.
Došla jsem k nim a až teď si uvědomila, že jedna z nich je Katelyn. "To jídlo je vynikající!" řekne druhá holka. Kate se na mě podívá a usměje se. "Nazdárek bažanti, můžu si k vám přisednout?" druhý holka se na mě podívá a s plnou pusou mi odpoví. "Jasně."
Sednu si k nim a naberu si jídlo. "Kate my už se známe, ale tebe ještě neznám," pronesu a ušklíbnu se. "Nom, já jsem Stencee, ale říkej mi Sten." řekne, položí svoje jídlo a natáhne ke mně ruku. Potřesu si s ní.
"Hádám, že ty se tady asi vyznáš co?" řekne Sten a zvědavě se na mě podívá. Přikývnu. "Znám všechny tajné zákoutí, všechny nebezpečné strniště, místnosti, povahy všech předáků a kdo tady velí." vítězoslavně se podívám na Kate která nás ale nevnímala. Jedla svůj hamburger. Asi jí to bylo jedno. "To by se nám mohlo hodit," řekne Sten znovu s plnou pusou. "Tak tedy... kdo tu třeba je největší hajzl?"
Na mysl mi hned přišel Eric. Pro mě to hajzl nebyl. Ke mně se vždy choval trochu jinak než k ostatním. Nevím proč, ale bylo mi to jedno. "Tak to bude Eric." řeknu lhostejně a ohlédnu se po místnosti. Eric se na jídlo asi vykašlal a šel se projít po Jámě. Nebo šel střílet nováčky. Nevím co dělá ve volném čase, ale střílení nováčků by jeho povaze odpovídalo. "Eric? Zajímalo by mě, kdo to je." všimla jsem si že dokonce i Kate zbystřela.
"Možná vás to nepotěší, ale Eric je lídr." Sten na mě vytřeštila oči. "Lídr? Proč udělají nějakého pitomce hned lídra?" tahle poznámka mě rozesměje. "Myslím, že by ses měla naučit krotit. Vím, že vy upřímní jste drzý a máte svůj názor, ale u nás vám to bude k ničemu. Když se nenaučíš držet jazyk za zuby skončíš s rozbitým nosem." Sten otevřela pusu aby ještě něco dodala, ale pak jí zavřela. Jsem ráda, že si mojí radu vzala k srdci. Když jsem se podívala znovu na Kate, zase se zabývala svým jídlem. Já bych si měla vzít příklad z ní. Už mám opravdu hlad.

KATELYN


Po večeři všichni následujeme lídra Erica řadou chodeb. Nevím kam nás vede, ale nikdo se ani neopováží zeptat. Všichni jsou raději potichu. Ostatně, Eric mi nahání trochu strach a u ostatních to nebude asi jinak.
Dojdeme až k dřevěným dveřím před které se Eric postaví a založí si ruce. "Pro ty z vás, kteří to ještě neví, se jmenuju Eric," řekne. "Jsem jedním z pěti frakčních lídrů. Přijímání nováčků u nás bereme velice vážně, proto jsem se nabídl, že na většinu vašeho tréninku dohlídnu osobně." On na nás bude dohlížet? při té myšlence mě přeběhl mráz po zádech. Možná jsem našla svojí noční můru.
"Několik základních pravidel," pokračuje. "Do cvičebny se dostavíte každý ráno nejpozději v osm nula nula. Trénink trvá každý den od osmi do šesti, s přestávkou na oběd. Po šestý večer máte volno a můžete si dělat, co chcete. Chvíli oddechu dostanete taky po skončení každý dílčí fáze výcviku." Od osmi do šesti? To nevydržím.
"Opustit areál smíte pouze v doprovodu někoho z nás," dodá. "Za těmahle dveřma je místnost, která bude na několik týdnů vaší ložnicí. Jistě vám neujde, že připraveno je třináct postelí, zatímco vás je jenom dvanáct. Předpokládali jsme, že vás sem zvládne dojít víc."
"Ale vždyť nás začalo patnáct," řekne dívka z upřímnosti. Opravdu nás je jenom dvanáct z patnácti? "Vždycky se mezi vámi najde aspoň jeden, který to sem nezvládne," řekne a pokrčí rameny.
"V první fázi se věnujeme zvlášť přeběhlíkům a zvlášť našim vlastním zelenáčům. To ale neznamená, že budete hodnocení podle odlišnejch měřítek. Na konci výcviku vás seřadíme podle výslednýho skóre. A oni mají už teď navrch. Takže se dá předpokládat, že…"
"Jak jako seřadíte?" zeptá se dívka která stála vedle dívky z upřímnosti. "Proč nás musíte nějak seřazovat?" Eric se usměje. Netušila jsem, že to dokáže. Upřímně, teď je ještě děsivější než předtím. "Vaše seřazení má dvojí účel, jednak určí pořadí, ve kterým si budete po iniciaci vybírat práci. Atraktivních pozic je málo. A za druhý," pokračuje Eric. "do frakce se dostane jen dvanáct nejlepších."
Všichni na Erica vytřeští oči. Jenom dvanáct? Začne se mi třást ruka. To nedokážu, nedokážu se dostat mezi deset nejlepších. Stisknu ruku v pěst aby se mi přestala třást a zkousnu si dolní ret.
"Cože?" řekne znovu dívka z upřímnosti. Lucy měla pravdu, upřímní se opravdu vyjadřují docela často. "Dohromady vás je dvacet čtyry - dvanáct našich plus vás dvanáct, čtyry lidi půjdou ven po prvním kole, zbytek se s námi rozloučí po závěrečný zkoušce."
Už to nevydržím. Před očima se mi setmí a podlomí se mi kolena.