Divergent | 1 | Katelyn (by Kaucus)

29. března 2015 v 21:45 | Sτεncεε |  Divergent


1.
KATELYN

Mezi těmito lidmi... připadám si jako černá ovce. Vlastně, nikdy jsem nikde nebyla součástí nějaké větší skupiny lidí. Nebo vůbec nějaké skupiny lidí. Už jako dítě jsem byla od ostatních odloučená. Zatímco ostatní si hráli já jsem seděla u stromu na docela vysokém kopci a vyhlížela kolemjedoucí vlak. Moje matka si myslela že se ostatních bojím. Nebyla daleko od pravdy.
"Opravdu zajímavé, lidi z mírumilovnosti se tady tak často nevidí," uslyším a ohlédnu se. Uvidím vedle sebe dívku zřejmě stejně starou jako já. Její oči jsou černé. Jako ta ovce. "Každopádně by mě zajímalo jestli to u nás zvládneš. Lépe řečeno, vůbec cestu k nám." ušklíbne se a já se pousměju.
"Říkala jsem si, že zkusit něco nového by mi prospělo." dívka se na mě chvíli zamyšleně dívá a pak se zasměje. "Opravdu? Tak tedy," natáhne před sebe ruku. "Lucy." nechápavě se na ní podívám. "Co? Vy si v mírumilovnosti nepodáváte ruce? Neříkej, že jste až takové bačkory..." zavrtím hlavou. "Ne, ale já si nikdy s nikým nepodala ruku." Lucy se znovu zasměje. Na někoho z neohrožených se zdá milá. "Promiň, zapomněla jsem že bačkory jsou tady škrobáci."
Tahle poznámka rozesmála i mě. Lucy si dá nataženou ruku v bok a rozhlédne se. "Každopádně by jsme už měli jít. Nechceme aby nám ostatní utekli, že?" Všimnu si že všichni neohrožení vstávají a odbíhají pryč. "Tak se tedy uvidíme ve vlaku... ehm?"
"Katelyn." řekla jsem a Lucy přikývla a odběhla.

Pokusila jsem se ostatní doběhnout, ale marně. Zřejmě vysedávání a vyhlížení vlaku nebyl dobrý koníček. Nikdy jsem tak dlouho neběžela. Vítr který mi foukal do obličeje způsobil, že mi začali slzet oči. I dech jsem začala pomalu ztrácet. Uslyším zavýskání vlaku. "Snad nechtěj, abychom taky naskočili?" uslyším někoho říct, ale to už ostatní neohrožení naskakují do vlaku.
Je to jako by mi někdo vrazil do plic kůl. Všechno mě bolí, nemůžu popadnout dech a teď mám naskočit na vlak. Musím uznat, že je to na jednu stranu velmi vzrušující al na druhou stranu se mi do toho vůbec nechce. Rychle vyběhnu za vlakem. Skoro všichni už naskočili. Minu nějakého kluka ze sečtělosti a natáhnu ruku ke dveřím od vlaku. Nedokážu to, je to nemožné. Do očí se mi nahrnou slzy. Byla to blbost přidat se k neohroženým. V tom ucítím jak mě někdo popadne za ruku.
Ani jsem si neuvědomila jak jsem se sem dostala. Všechno se to seběhlo až moc rychle. Byla jsem uvnitř, mezi ostatními. Podívám se na svého zachránce. Byla to dívka, dívka z upřímnosti. "Nemáš zač," řekne a podívá se ven. "Děkuju." řeknu. "Hm, nevím co vás to napadá. Vy mírumilovní nejste na tohle stavění. Měla jsi zůstat doma a sázet brambory nebo co to tam děláte." otočí se na mě. "Jak se jmenuješ?" nejdřív se rozhlédnu a prohlídnu si lidi kolem sebe. Většina z nich jsou sečtělí a upřímní. Ostatní jsou neohrožení. "Katelyn." řeknu tiše a dívka přikývne. "Stencee, ale říkej mi Sten."
Věděla jsem, že neohroženost nebyla nejlepší volba pro někoho jako jsem já, ale za jediný den jsem se seznámila s více lidmi než za celý svůj život. To je, alespoň si to myslím, dobrý začátek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Adís Eliadora Adís Eliadora | Web | 5. dubna 2015 v 1:46 | Reagovat

To je dobré.. :D :) Sice jsem Divergent neviděla, ale.. nejspíš musím. :D hezké..^^

2 Kikča Kikča | E-mail | Web | 20. dubna 2015 v 15:35 | Reagovat

Celkem vtipné, pobavilo :-D jen tak dál!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama