The time of the SMILING angel (1)

21. března 2014 v 18:22 | Stencee |  The time of the SMILING angel
Awojte, jsem tady zpátky, ale tentokrát s něčím, co nevlastním. Podle Rubriky jste určitě poznali, že tuhletu povídku píše Kaucus, ano Kaucus. Přemluvit zpátky na blog.cz se nám ji už asi nepovede, ale i tak děkuju za 7 podpisů! Mé díky patří: Werů, Melody, Adamovi Burkušovi, Teríísek B. Barči Mitrengové, Maggi a Chimegee :) (Ty smyšlené podpisy nepočítám!)

1. kapitola
Vzácné známosti




"Pusť ten deštník!" "Ne!" "Pusť ho!" "Ne!" "To tě bude pěkně mrzet! Tak ho pusť nebo si to ještě zhoršíš!" "Ne…" "No ták!" "Naval ten deštník dědku!" "Jak to semnou mluvíš! Tohle tě bude mrzet!" "Jo to už jste říkal… něco nového?" postava zahalená v černém plášti vytrhla Cobblepotovi deštník z ruky a zamířila mu s ním k hlavě: "Těšilo mne pane Cobblepote ale mám něco na práci," i přes stín který vrhala kapuce na tvář o záhadně postavy šlo vidět, že se usmála. Cobblepot vstal a snažil se jí napadnout, ale postava se rychle otočila a namířila k němu deštníkem, ze kterého vyšlehla rána a jeho to srazilo na zem "Teď ještě pro kytičku a bude to skvělé," zasmála se postava a vyběhla rychle ze dveří.

Abyste se orientovali… Joker a Batman jejich každodenní potyčky v opuštěných továrnách nebo bytech prostě sranda…Teda alespoň pro Jokera, Batman je až moc nudný aby mohl dělat srandu xD

"Dobře! Byl jsem to já! Ale ten deštník jsem neukradl… Proč bych ukradl něco tučňákovi… Na co by mi byl deštník?!" zasmál se Joker a mával rukama do vzduchu. "Ten deštník má zabudovaný bojovný systém a lejzrový kanón." "A to mí říkáš až teď?! Ooo… a já si tady hraju s atomovkama když můžu mít deštník který střílí lejzry! No nejsem to ale debil…" Joker odkopnul víko od dřevěné krabice která stála vedle něj "vua-la!" zvolal. V krabici byla bomba se znakem radiace. "Nejsem si jistý, jestli je to opravdu radioaktivní… můžeš to zkusit a pak mi říct!" zasmál se a Batman se chtěl proti němu rozběhnout, ale Joker vyndal z kapsy spínač. "Ne… ne, ne a ne! Myslíš, že to nechám tak jednoduché… to přece nedělám, pff! Jednoduchost je pro starce… i když taky už nemám ty nejlepší léta," Joker se zasmál, vyskočil na krabici a pak si sednul "Jak vidíš, mám tady…" ohnul se, aby se podíval na bombu a pak se zase narovnal "Atomovou bombu… Přemýšlel jsem jak bych mohl umřít… No byl to ale týden! Někdo mi ukradl jedy, které používám do bomb… no a tak mi nezbývá než použít atomovou bombu!" už se napřahoval, aby stiskl tlačítko… Batman se rozběhl…

Už to vypadalo že bude konec… ale jak to tak bývá :D, nic nekončí tak brzy že? Přece jenom tu mám jenom pár odstavců zatím… tak to mu přidejme šmrc milí přátelé ;)

Přímo nad stropním oknem, nad Jokerem někdo propadl přímo na Jokera a vyrazil mu ovládání z ruky… to dopadlo Batmanovi přímo do rukou "Takhle se mi poštěstí a někdo to zase…" Joker se zvednul do sedu a podíval se před sebe, kde byl Batman "Ou…" Batman ho zvedl do vzduchu za krk. "Vražda je vědomá volba," zasmál se přiškrceně Joker a Batman s ním hodil o zem. Joker se začal smát se zavřenýma očima… potom uslyšel ránu a jedno oko s úsměvem otevřel. Před ním stála postava zahalená v plášti a mířila na něj deštníkem "Cha!" vyjekl Joker a ukázal směrem za postavu která se ohlédla a Joker jí podkopl a sám vstal… chvíli se rozhlížel, až pak uviděl ovládání na atomovou bombu "Stůj ty psychopate!" vykřikla postava a Joker se otočil… Z deštníku kterým na něj osoba mířila, vyšlehlo modré světlo a Jokera to odhodilo "Krypl…" řekla postava a zasténala na nohou, kterou si vykloubila. Když se otočila za ní stál Batman a vytrhl jí deštník z rukou "Hej!" vykřikla postava. Když ale chtěla deštník zase vzít znovu zasténala nad nohou "Tohle vám nepatří," řekl Batman. "Kdo vůbec jste?" "Mohl bych se Vás zeptat na totéž pane zamaskovanej." Batman se podíval směrem kde MĚL ležet Joker… nebyl tam a proto se nervózně rozhlédl kolem. "Co se děje?" zeptala se osoba a potom někdo praštil Batmana cihlou přes hlavu. Byl to Joker… odhodil cihlu a řekl "Ach Batsy… nevydržíš ani ubohou cihlu," zvedl deštník ze země a otočil se na postavu: "Teď k tobě záhadná postavo," usmál se a postava se snažila couvnout, ale noha jí pořád bolela a tak se zmohla jenom na to, aby spadla na zem.

Teď by někdo řekl že joker by někoho takového hned zabil… ovšem kdo by nebyl tak zvědavý zjistit kdo je člověk, který ukradl zločincovi jménem tučňák tak hustý deštník a navíc ani nikdo neví kdo to je… no… Jokera neporovnávejte!

"Podíváme se kdo se skrývá pod černou kápí…" zasmál se Joker a přibližoval se k osobě "Ne!" vykřikla postava a snažila se odbelhat pryč. Když se koukla zpátky směrem k Jokerovi ten už napřahoval nohu a odkopnul jí ke stěně "Au…" zasténala postava. Joker si k postavě kleknul a opřel jí o stěnu, "Takže…" sundal jí kapuci a uchechtl se: "Jak se jmenuješ dívčino?" Když postavě sundal kapuci uviděl ženu. Měla blonďaté vlasy a pronikavě modré oči "Pff…" řekla a zamračila se. "Dobrá jak chceš…" naklonil Joker hlavu a zvednul se. Potom si to namířil ke spínači. Žena sklonila hlavu a zavřela oči… zapřemýšlela naposledy a pak jí to došlo. Vytřeštila oči podívala se na Jokera a vyjekla "Já tě znám!" Joker se nechápavě otočil. "Vím to!" "Co?" "Tvoje jméno!" Joker se podíval na spínač a pak zpátky na ženu a s širokým úsměvem k ní vykročil "Oo… tak povídej," Batman se konečně probral z toho kdy ho omráčil Joker cihlou… Trochu se mu zamlžilo před očima, ale pak uviděl, že nějaká žena a Joker proti sobě bojují… Zrovna mu žena vrazila pěstí a on spadl na zem. "Psychopate…" řekla s úsměvem žena a Joker jí podkopl: "Šílenče," zasmál se pro změnu on… Když do ní chtěl kopnout, zezadu ho odkopl Batman, a on spadl o dva metry dál. Žena se chytla za hlavu a uviděla, že jí Batman podává ruku, aby mohla vstát. "Díky," usmála se a vstala. Joker ležel na zemi a smál se: "To není možné! Cha, cha, cha!" Batman k němu přišel, trhl s ním a dal mu želízka. Joker se neustále smál. Batman přišel k ženě: "Já vás znám… pracujete v Arkhamu, že?" Žena nejistě pokrčila rameny: "Ano? Ale nesmíte jim říct, že kradu deštníky od zločinců," zasmála se a nasadila si kapuci. "Jak vidím… budeme mít nového kamaráda." Usmála se a skočila na parapet od okna: "Tak zatím… Batmane," zasmála se naposled a vyskočila na vedlejší budovu. Batman se podíval na Jokera, který měl na tváří velký úsměv a pozoroval ho "Tak jdeme?" zeptal se posměšně.

V Arkhamu není bezpečno… dějí se tady divné věci… Před pár dny tady umřeli dva pacienti od té samé terapeutky. Zrovna přivezli nového a někdo mi řekl, že ho bude mít na starost! Doufám, že u ní taky někdy nezkončím…

PS: Kdybych za dva týdny nenapsal… už víš…

George

Nejsem si jistá jestli to budu psát jenom o Arkhamském azylu… ale i tak to tam zapojit můžu :D Arkhamský azyl je to nejděsivější místo, které znám! Kromě pokoje mého bratra… ale to je fuk :D Vraťme se nyní k naší neznámé terapeutce a už dopředu varuji! Ta co byla předtím u Jokera a Batmana není ta zvláštní z dopisu :D

"Doktorko…" starší muž, který se objevil ve dveřích malé kanceláře měl v ruce spisy. "Už tady máte pacienta." Doktorka položila noviny a nasadila si brýle. "Už jdu," usmála se a vyšla mu naproti. Vzala mu spisy z rukou a mířila k celám s nejvyšší ochranou. Když vešla do jedné cely, která měla dveře z ocele, a byla na 5 nebo snad i na 6 zámků, uviděla v rohu stát muže, který měl na sobě svěrací kazajku "Dobrý den…" prohlásila a muž se otočil. "Dobrý… den," řekl pronikavým hlasem. Doktorka byla ta žena, která byla předtím postava zahalená v plášti. Ovšem pacient jí zřejmě nepoznal. "Takže… mám s vámi udělat pohovor, který se bude opakovat každých 5 dnů… ano?" Muž si ženu podezřívavě prohlédl: "Já vás odněkud znám…" Přišel k doktorce blíž a prohlížel si jí. "Ano?" zeptala se doktorka klidným hlasem. "Jistě…" muž kolem ní dokola prošel a prohlížel si jí. "Možná z novin… jsem jedna z nejlepších terapeutek tady v Arkhamu…" Muž se otočil a sedl si na bílou židli, která byla proti stolku uprostřed místnosti. Na druhém konci stolu byla pak druhá židlička a na tu si sedla doktorka "Takže… povíte mi něco o svém životě?" dívala se do spisu a pak se podívala na muže před ní "Tomu byste nevěřila…" naklonil muž hlavu. "Věřím všemu… aji SCI-FI," usmála se doktorka a muž se zašklebil. "Nuže…" začal mluvit o svém životě. Ať už to byla pravda nebo lež i přesto doktorka naslouchala a chtěla vědět co nejvíc.

Určitě si říkáte proč poslouchat psychopata, kterému dokonce dali svěrací kazajku, že? :D No to víte psychopati si rozumí s psychopaty… ale to později.

"A pak mi řekli, že bych si toho psa kupovat neměl…" řekl muž a doktorka se zasmála "Něco dalšího?" "No…" muž se zamyslel "Znal jsem jednu dívku… byla šílená!" zasmál se "Dokonce bych řekl, že šílenější než já doposud kdy byl…" Doktorka trochu naklonila hlavu. "Měl jsem jí docela rád… ale nechtěl jsem dopadnout jako ubožák… tak už to bývá!" Doktorka vstala ze židle a prohlédla si zápisky: "Dobře… to by bylo všechno pane…?" "Joker," usmál se muž. Doktorka vešla do dveří a než úplně odešla ještě řekla "Ona vás měla ráda…" Joker se otočil a dveře se zavřely…

"Doktorko Backhamová?" ozval se z dálky hlas. Doktorka stála u okna, které mělo z druhé strany mříže a koukala ven na tmavou zahradu. "Ano?" zeptala se doktorka a usmála se. "Jste v pořádku?" tentokrát tam byla další žena, která vypadala mladší. "Oh, jistě… proč?" otočila se znovu k oknu. "No víte… váš pacient… Joker… všichni jeho terapeuti tady kdysi… no… nedopadli dobře." Doktorka se otočila "Měla bych se obávat?" "Ne jen… dávejte si pozor," řekla naposledy žena a odešla. Doktorka se znovu podívala ven a povzdychla si: "Kdybych nebyla v Arkhamu mohla bych být tam venku… v tom čistém vzduchu… v těch klidných ulicích a…" Škubla sebou: "Nikdy bych ho nepotkala."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Teeny :33 Teeny :33 | Web | 25. března 2014 v 15:00 | Reagovat

Dobrí :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama