Kresby | Adam Lambert & Klaine

3. dubna 2016 v 20:37 | Sτεncεε |  Moje čmáranice
Ahoj! :) Chtěla bych se vám 'pochlubit' - fajn, to asi ne, spíš se ztrapnit - mými kresbami, které jsem kreslila v průběhu minulého půl roku. Když nad tím tak přemýšlím, tak jsem je asi neměla skenovat do počítače, protože tím vynikly všechny ty strašné chyby, kterých je tam požehnaně. *chce se hanbou propadnout do země*

Všechno najdete pod perexem. Upozorňuji, že moje kresby zahrnují 100 % ADAMA LAMBERTA, CHRISE COLFERA a DARRENA CRISSE. Pokud tyto lidi nemáte rádi, jste proti homosexualitě nebo co já vím, tak Vám doporučuju, abyste tento článek ignorovali, abychom předešli nějakému znechucení z Vaší strany... Mockrát děkuji.
 

ZNOVU OTEVŘENÍ!

27. března 2016 v 20:34 | Sτεncεε |  News
¡Hola!
(Je tady vůbec někdo, kdo si pamatuje, když jsem tenhle pozdrav používala asi dva roky zpátky? Je to trochu děsivé, jak ten čas letí, nemyslíte?)

Neuvěřitelné se stalo skutečností a Stencee se vrátila zpět na místo činu. Po dlouhých osmi měsících! Je to vůbec možné? Každopádně je smutné, že mi z mých osmi AFFS zůstaly jen dvě a to ještě musím zjistit jestli mě jako své AFFS vůbec ještě berou. :D Kdyby chtěl někdo být mou affs, prosím abyste to jednoduše napsali do komentářů. Zřejmě jsem tak zoufalá, že vezmu každého.

Přišla jsem na to, že jsem za tu dobu úplně zapomněla dělat designy a tak tu musí na dobu neurčitou ten můj původní, ale to snad není tak velký problém. Určitě se něco pokusím v blízké době splácat. Nebo... alespoň najít někoho, kdo mi něco vytvoří. Jestli to na blog.cz ještě pořád funguje tak jako předtím, protože se začínám bát, že se toho tady hodně změnilo.

By the way, za tu dobu co jsem tu nebyla jsem se zhlédla seriál Glee (takže jsem momentálně velký Gleek a hlavně Klainer ♥), ke kterému jsem se dostala kvůli tomu, že se ve čtyřech dílech objevil Adam Lambert. Jo, vážně jsem ten seriál viděla celý, kvůli pár minutách. :D A Adam Lambert... to už je kapitola sama o sobě. Jsem prostě Glambert srdcem i duší. A patřím mezi Adommy shippery. A to znamená, že taky čtu Adommy povídky na Wattpadu. Mezi mé nejoblíbenější patří ty od Khaleesi, takže jestli ji neznáte a máte rádi Adommy okamžitě se podívejte na její Wattpad nebo blog. (!) (Ikdyž, jestli máte rádi Adommy, tak není možné, že byste na něco tak úžasného ještě nenarazili.)

Poslední vydaný článek před ukončením byla očividně fanfikce na Divergenci, na které jsem spolupracovala s mou kamarádkou Kaucus. Zřejmě to můžeme brát za ukončenou záležitost, protože už to ani jednu z nás nikdy ani nenapadne dokončit. Necháme paskvil paskvilem. :D

Děkuji za pozornost. Určitě se v nejbližší době zase ozvu.
S přáním hezkého dne,

Stencee.


Divergent | 17

8. října 2015 v 6:00 |  Divergent

STENCEE


Začíná druhá fáze! Dneska se cítím zvláštně odpočatě a plná energie připravená na to, co se bude dít. Bohužel, očekávala jsem něco zajímavého, ale momentálně sedíme v chodbě a můžeme se jen dohadovat co je za zavřenými dveřmi. Teď už my i rodilí Neohrožení máme výcvik společně. Takže je tu i Lucy. "Ahoj," zamávám na Lucy. Vedle mě sedí zamyšleně Katelyn. Nevypadá, že by se chtěla pochlubit nad čím a tak se ani neptám. Kolem nás probíhá konverzace. Vypouštím ji z uší, stejně se jen Peter chlubí svým prvenstvím, nezaslouženým. Je to jen obyčejný vrah.
Čtyřka si pomalu začne postupně volat nováčky. Pak přijdu na řadu. Zhluboka se nadechnu a usměju se. Nenapadá mě pádný důvod proč jsem se usmála, snad stačí to, že mám dneska vážně dobrou náladu.
Čtyřka za námi zaklapne dveře. Stojím před polohovacím křeslem a nějakým přístrojem. Simulace. "Půjde o to, postavit se svým strachům. Chceš vysvětlit detailněji jak co funguje?" zeptá se Čtyřka. Vzhlédnu k němu. "Ne, děkuji, stejně bych to asi nepochopila."
"Není to tak těžké jak to vypadá."
"Simulace nebo to jak funguje?"
"To, jak funguje. Simulace tohoto druhu jsou docela náročné. Sám to vím moc dobře. Posaď se. Píchnu ti injekci se sérem. Možná to trochu štípne." Poslechnu a sednu si. Čtyřka mi píchne injekci do krku. Bolestí se zamračím. "Tvá halucinace bude trvat tak dlouho, dokud se neuklidníš - to znamená, dokud ti neklesne tep a nezačneš normálně dýchat." Přikývnu, začne mi bušit srdce a pocítím strach. Zavřu oči.
Když je znovu otevřu, už nesedím v křesle. Držím se provazu, který se semnou kolébá několik metrů na zemí. Nebojím se té výšky, ale myslím, že když se pustím tak se zabiju, rozmáznu se na zemi jako skvrna. Rozfouká se vítr a já se musím víc přidržet. Tohle není sranda. Ruce se mi chvějí, moc dlouho se neudržím. Vítr zažehne jiskru a provaz začne pomalu hořet. Už mi to dochází, musím šplhat. Takhle špatně strachem mi ještě nebylo. Motá se mi hlava a srdce mi bije jako o závod. Na uklidnění nepřijde ani pomyšlení. Jestli nechci uhořet, musím překonat strach ze šplhání. Zvednu nohy a kotníky se pořádně ukotvím. Odlepím jednu ruku a dám ji nad druhou. Vítr mi rozcuchává vlasy. Snažím se dohlédnout na konec provazu, ale nade mnou je mlha. Vypadá to, že budu šplhat už navždy. Nadechnu se a pomalu začnu ručkovat.
Když zahlédnu plošinu, výstupní stanici mého utrpení, chce se mi plakat. Bude to trvat ještě dlouho. Už nemůžu. První slza smočí mou tvář. Horší už to být nemůže. Ani ruce se mi klepat nepřestaly. Oheň mě začíná pálit na nohou. Výš už se prostě nedostanu. Je mi špatně a horko. Dýchá se mi z kouře hodně špatně, ale snažím se dýchat pravidelně. Zavřu oči a snažím se ovládnout strach. Musím se zachovat neohroženě a vyšplhat to. Pomalu začnu znovu ručkovat.
Hlubokým nádechem vyskočím z křesla. Čtyřka mě zastaví. "Klid, už jsi zpátky." Pořád se chvěju a mám pocit, že stále šplhám. "Byla jsi tam osmnáct minut, což myslím, že není špatnej čas," otočí se k přístroji. "Vážně? Zdálo se mi, že tam jsem celou věčnost," utírám si slzy.
"To nejsi sama. Je čas na dalšího. Jestli chceš můžeš jít zadními dveřmi."
"Děkuju," zahledím Čtyřkovi do očí a na malou chvíli se v nich ztratím. Pak chytnu za kliku a vystoupím z místnosti. Upravím si oblečení a vzdychnu. Můj srdeční tep je stále rychlý a to jsem si myslela, že už jsem se uklidnila.

KATELYN

Pořád si v hlavě probírám co se stalo. I přesto, že bych si měla dělat starosti s druhou fází je to jediný věc co mi leží na mysli. Hluboce se nadechnu a všimnu si, že se Stencee nevrátila. "Kam šla?" podívám se na Lucy, která zamyšleně sledovala strop. "Co? Nevím, asi zadními dveřmi." Zajímalo by mě, odkud ví, že tam zadní dveře jsou. No, to je teď jedno.
"Katelyn." Ttrhnu sebou a podívám se na Čtyřku stojícího ve dveřích. Nervózně polknu a vejdu do místnosti. Čtyřka se na mě otočí. "Jo to jsi ty... tak si sedni." Posadím se a rozhlédnu po místnosti. "Můžu se zeptat...?" řeknu a Čtyřka si prohlídne injekci kterou drží v ruce. "Ano?" Podívám se na něj. "Je to tak strašné, jak jsem slyšela?" Čtyřka pokrčí rameny. "Záleží, co jsi slyšela. Teď to trochu štípne." přiloží mi injekci na ruku a vpustí do mě její obsah. "Halucinace trvá tak dlouho, dokud se nezklidníš... To znamená, dokud ti neklesne tep a nezačneš normálně dýchat." Přikývnu a zavřou se mi oči.
Když je otevřu stojím v lese. Kolem slyším smích a výkřiky. Ať přestanou! Rozběhnu se rovně a ruce si položím na uši a zavřu oči. Ať přestanou! Uslyším výstřel a do břicha mě udeří palčivá bolest. Položím si na místo bolesti ruku a pak se na ní podívám. Krev. Zaječím a všechny hlasy utichnou. "A co když jí to nedovolím?" další výstřel a tentokrát mě udeří do ramene. Zaječím znova. "Jak se tomu říká... ehm... vzpoura?" Další výstřel, který mě tentokrát udeří do nohy. To už neječím, ale přímo vřeštím a z očí se mi vyderou slzy. Otevřu oči a uvidím před sebou stát Erica se zbraní. Hlaveň zbraně mám namířenou k čelu.
"Poslední slova?" řekne a ušklíbne se. O tohle jde? Postavit se Ericovi? To přece nemůže být můj strach. Vždyť, to umím. "Ne." řeknu, zhluboka se nadechnu a podívám se Ericovi zpříma do očí.
Vyskočím z křesla a Čtyřka mě chytne za ruku. "Klid, už jsi zpátky." řekne. "Byla jsi tam 19 a půl minut. To, asi, není tak špatný." Řekne a já přikývnu.
 


Divergent | 16

1. října 2015 v 6:00 |  Divergent

STENCEE

Je po večeři. Za pár minut se s největší pravděpodobností dozvím, že je ze mě odpadlík. Teda ne úplně, ještě záleží na úspěšnosti lidí, kteří se zde narodili.
Tabulka se jmény se opírá o Čtyřkovu nohu, ale čelem ke stěně, abychom výsledky neviděli. Překvapivě nejsem nervózní. Už jsem se s tím smířila.
"Pro ty z vás, kteří právě přišli: vysvětluju, podle jakého systému jsme vás hodnotili. Po prvním kole zápasů jsme vás seřadili podle vašich schopností, Počet bodů, který jste v každém zápase získali, závisí nejenom na vaší úrovni, ale i na úrovni vašeho soupeře. Když jste se zlepšili nebo když jste porazili soupeře vyšší úrovně, dostali jste víc bodů. Zbytečně kruté zacházení se slabším vás o body připravilo. To je zbabělost. O další body přišel ten, kdo prohrál zápas se soupeřem s daleko nižším hodnocením. Druhá fáze výcviku má větší váhu než první. Je to proto, že bezprostředněji souvisí s překonáním zbabělosti. To jinými slovy znamená, že kdo už teď skončil mezi posledními, má jen mizivou šanci vypracovat se mezi nejlepší." Všechny jeho slova mi stojí v hlavě stejně jako tlukot mého srdce. Prosím, dejte mi šanci.
Dělicí čáru nakreslíme až zítra," informuje dál Čtyřka. "Nebudeme nijak přihlížet k tomu, že někdo přestupoval a někdo ne. Mezi odpadlíky se můžou ocitnout čtyři z vás a z druhé skupiny nikdo. Nebo naopak. Nebo můžete být jakkoli nakombinovaní. Tak, to by stačilo. Tady jsou výsledky."

EDWARD
PETER
WILL
CHRISTINA
MOLLY
TRIS
ELIZABETH

Elizabeth je na sedmém místě, nebyla nejsilnější, ale pár lidí porazila. Jsem šťastná i za ní.

DREW
STENCEE
KATELYN

Tomu nevěřím. Zavřu a otevřu oči. Nejsem poslední a Katelyn také ne. Slzy štěstí mi smáčí
obličej. Kate se usmívá.
AL
MYRA

Díky bože. "Stencee, my jsme to dokázaly!"
"Mohla jsi být přede mnou, kdybych tě neporazila v posledním zápase," zatvářím se provinile.
"Jo, ale ty bys byla kvůli tomu na konci."

Vzbudí mě, když se v pokoji rozsvítí světla. Panebože! Pomalu se rozmrkávám, ale to co jsem viděla, jsem si jistá, že to bylo skutečné.
Edward, krev, nůž v oku.
Myslím, že nejsem jediná, která ví, kdo je za tohle zodpovědný. Peter. Katelyn se na své posteli posadí. Střepe ji zimnice. Taky to nechtěla vidět. Momentálně nemám sílu jim jít pomoct, ale bojuju s tím. Nakonec se zvednu a jdu blíž. Vážně jsem to udělala.
"Mám vám s něčím pomoct?" zašeptám. Zrovna přijde ošetřovatelka a Edwarda odnesou pryč.
"Pomůžeš mi to tady uklidit?" zeptá se Tris. Je opravdu statečná, celou dobu Edwarda utěšovala. "Samozřejmě." Christina nám donáší papírové ubrousky a ty nasáklé krví vyhazuje do koše. Katelyn musela na čerstvý vzduch.

Je to definitivní, prošly jsme první částí. Edward odešel pryč s frakce a Myra šla s ním. Z místních vypadli dva. Vzhůru do druhé části!
Dneska máme volný den abychom si odpočinuli, mě to docela bodlo, protože potom v noci už neusnula.
Na obědě si všimnu, že za Tris přišel nějaký kluk a později za ním Tris vyběhla. Ta se má, že po tak těžké noci může vypadnout ze základny. Mě něco takového nikdo nenabídnul.
Vzpomenu si na včerejší Elizabethino přiznání. Samozřejmě si to s Kate necháme pro sebe, ale měla by si dávat pozor, velký. Zajímalo by mě, jestli je v naší skupině jediná, kdo je Divergentní.

KATELYN

Nechápu jak může někdo něco takového udělat. Tolik krve jsem v životě neviděla. Bylo jasné kdo to udělal, ale ne proč. Možná proto, že je to prostě parchant. Když se vrátím zpátky, po krvi nejsou skoro žádné stopy. Oddychnu si a raději si lehnu a usnu.

Na obědě se mi nechce jíst. Jenom se přehrabuju v jídle a čas od času se napiju. To, že je Elizabeth divergentní mě docela překvapilo. Popravdě, nikdy jsem moc nevěděla co to znamená. "Katelyn? Jsi v pohodě?" zeptá se mě Stencee. Neodpovím jí, jenom souhlasně přikývnu. "Jsi si jistá? Není ti blbě?"
"Ne, jsem v pořádku." Je mi špatně. Sice jsem se dostala, teda v první části výcviku, ale i přesto mi nebylo jasné jestli je to dobře nebo špatně. Všechno mě bolí, mám strach, třese se mi ruka ani nevím z čeho a přestávám jíst. Vždycky když mi bylo v mírumilovnosti špatně, nebo jsem byla smutná tak jsem si zpívala. Kdybych tady začala zpívat, asi by mě někdo odstřelil. "Asi se půjdu projít." řeknu a vstanu. Stencee přikývne.

Byla jsem ráda, že nám dali volný den. Jednou za tuhle dobu jsem se mohla jen tak procházet a nic nedělat. Posadím se na zem a obejmu svoje nohy. Chce se mi brečet, ale to by mi k ničemu nebylo. Netušila jsem, že by mě něco mohlo takhle vyvést z rovnováhy, ale když jsem viděla Edwarda s tím nožem v oku... nešlo to.
"Překvapená že postoupila?" uslyším známý hlas a zvednu zrak na Erica se založenýma rukama. "Trochu." řeknu klidným hlasem. Moje nenávist k Ericovi trochu ustoupila po tom co mému bratrovi vrazil pěstí. Ale stále mi v hlavě leží to, jak mi zlomil žebra. Eric se vedle mě posadí. Nechápavě se na něj podívám. "Myslela jsem, že máte lepší věci na práci než tady vysedávat se mnou."
"Měl sem," ušklíbne se. "ale pak mě napadlo, že odstřelovat lidi mi nikdo nepovolí." nečekaně mě jeho věta rozesmála. Teď už jen čekám na to, až mi zase něčím zlomí žebra. "Upřímně jsem si myslela, že mě nenecháš postoupit." Eric nadzvedne obočí. "Pročpak?" pokrčím rameny. "No, byla jsem na tebe drzá a tak různě, a ty vypadáš jako velmi výbušný člověk."
"Výbušný, možná, ale to není důvod nenechat tě projít," řekne Eric a pokrčí rameny. "Navíc, někdo s takovým talentem na střílení tu ještě nebyl. Kdo ví co z tebe bude za..." Eric se zarazí. Na něco si vzpomněl? "Za?" zeptám se a Eric mávne rukou. "Za pár let." Proč je mi najedou tak teplo? Eric se na mě podívá a usměje se. Když si to tak uvědomí... sedím vedle něj tak blízko. Je to docela... divný.
"Chodíš momentálně s někým?" vyletí najednou z Erica a já se zarazím. "Co? Ne..."
"Dobře." odpoví Eric nakloní se ke mně a... políbí mě. Vytřeštím na něj oči. Co to sakra...?!

Divergent | 15

24. září 2015 v 6:00 |  Divergent

ELIZABETH

"Elizabeth, drahoušku," přivítá mě otec. "Otče," pohnu hlavou na pozdrav. "Nemůžu se zdržet dlouho. Máme u nás něco rozdělaného, ale chtěl jsem tě vidět."
"Děkuji, že svůj cenný čas plýtváš na návštěvě své dcery."
"Nebuď taková, vždyť víš, že na tebe jsem si našel čas vždy."
"Já vím. Na čem teď děláte?"
"To ti nesmím říct, je to tajné. Ale již brzy se to dozvíš. Hodně štěstí s výcvikem."
"Děkuji."
Odešel. S otcem jsem nikdy neměla nejlepší vztah, ale navzájem jsme se tolerovali. A poté co zemřela matka to bylo ještě horší. Skoro celý rok jsem se mu nemohla podívat do očí. Protože zemřela jeho vinou. Snažím se tuto vzpomínku setřást z hlavy, ale místo toho se mi nahrnou slzy do očí. Přikryju si obličej rukou a dojdu si sednou. Nemůžu se uklidnit.
"Ale proč to udělal?"
"Jak to mám vědět? Asi mu přeskočilo." Uslyším a podívám se před sebe. Dívka s blond vlasy a modrými oči se na mě podívá. Pak zaklepe Stencee na rameno, aby se na mě taky podívala.
"Elizabeth, co se stalo? Nikdo za tebou nepřišel?" Stencee si sedne vedle mě.
"To není můj případ. Ale možná by to tak bylo lepší," doufám, že mě přes mé vzlykání.
"Horší než můj bratr to být nemohlo."
"Ono nejde o to, že zamnou ta osoba, můj otec přišel, ale o to, co se stalo před čtyřmi roky," utírám si slzy do rukávu.
"Jestli o tom nechceš mluvit, nemu-" "Umřela mi máma, jeho vinou," skočím ji rychle do řeči. Napadne mě další vlna slz a vzlyků.
"Vem si příklad ze Čtyřky, ten to taky v životě neměl lehké." Já i Stencee se na ni nechápavě podíváme. "Co?" Stencee se postaví na nohy. "K tomu se váže historka z předvčerejška."
"Musím vám něco říct," zničeho nic ze mě vyletí. "Je to důležité a nikdo kromě mě a té ženské u zkoušky to neví. Bojím se. A nemám to nikomu říct... možná se mi uleví, když vám to řeknu. Jsem DIVERGENTNÍ."
Je to venku. Teď je na nich dvou jak se zachovají.

LUCY

V den návštěv mi vždycky bylo divně. Sledovat, jak se přeběhlíci setkávají se svými rodinami bylo zároveň radostné a zároveň smutné. Přece jen, možná je to naposledy co se navzájem vidí. Když nad tím přemýšlím, mám se ze všech nejlíp. Nemám rodiče, sourozence, nic, nad čím bych si musela lámat hlavu. "Už zase tady sedíš s hlavou sklopenou a vzlykáš nad svým bídným životem?" otočím se a uvidím za sebou stát Erica.
"Já nevzlykám... copak na to vypadám?" Eric pokrčí rameny. "Ne, ale vypadáš, že trucuješ." povzdychnu si a rukou se opřu o zábradlí. "Tobě nechybí tvoje rodina, sourozenci nebo přátelé ze sečtělosti?"
"Ne." To byla rychlá odpověď. Všimnu si, že Katelyn a Stencee sedí u nějaké holky která vypadá deprimovaně. Možná jí nikdo nenavštívil. Její rodina se na ní vykašlala. Zajímalo by mě, jestli je lepší mít rodinu, který se o mě nezajímá, nebo nemít žádnou rodinu. "Takhle dlouho nad něčím přemýšlet, to mi k tobě nesedí." ozve se znova Eric. "Myslíš, že když nemám rodinu, že semnou není něco v pořádku?"
"Proč by s tebou nemělo být něco v pořádku? Podívej se, já jsem tu dva roky bez rodiny a jak úžasně jsem dopadl."
"Jasně..."
"Navíc, máš přece mě." udiveně se na Erica podívám. "Jsem lepší než jakýkoli příbuzný."
"To řekni Katelyn, pak se pobavíme." Eric se ušklíbne a bez dalšího slova odejde.

Na večeři jsem nešla. Raději se projdu po jámě a vyčistím si hlavu. Večer je vždycky takové ticho. Po chvíli procházení se uvidím opodál sedět Katelyn. "Kate, nazdar." řeknu nadšeně a doběhnu k ní. Vypadá zamyšleně. "Ahoj." řekne a usměje se. "Nad čím přemýšlíš?" řeknu a sednu si vedle ní. "No... přestávám pomalu chápat co se kolem mě děje."
"Vítej v týmu... Navštívil tě dneska někdo?" nechtěla jsem se na to zeptat, ale prostě mi to nedalo. "Ano, můj bratr." řekne, ale tváří se nervózně. "A?" Kate pokrčí rameny. "Přišel, něco řekl, Eric mu vrazil pěstí a odešel." Vytřeštím na ní oči. "Co?! Eric mu vrazil pěstí?! Tak tohle už je přes čáru! Až ho uvidím tak..."
"Ne! počkej!" řekne Kate. Nechápavě se na ní podívám. "On... Můj bratr mi chtěl ublížit a Eric mu to zatrhl." nadzvednu jedno obočí. "Eric mu to zatrhl? Seš si jistá?" Kate přikývne. "Upřímně, kdyby nebylo jeho, asi mám o jednu jizvu víc." Že by Eric něco takového udělal? Předtím to s těmi žebry, teď tohle. "Eric mě překvapuje čím dál víc."
"Mě taky." Kate pokrčí rameny. "Každopádně, proč nejsi na večeři?"
"Nemám hlad." Myslím, že si s Ericem budu muset promluvit. Přijít na kloub tomu, co dělá. Možná mu už definitivně hráblo.